bahis siteleri

NHL.cz na Facebooku

Cesty do NHL: Jiří Hrdina – tři Stanley Cupy za čtyři roky

8. srpna 2021, 12:00

Jiří Lacina

Rodák z Mladé Boleslavi, odkud v devatenácti přestoupil do pražské Sparty, kde pod náročným Luďkem Bukačem dorostl pro velký hokej. Koňské tréninkové dávky udělaly z hubeňoura docela rychle svalovce. Od začátku ceněný pro svou černou práci, ale i schopnost střílet branky.

Sám o sobě na bezfrazi.cz prohlásil, že mu v životě skoro všechno vycházelo. Aspoň v tom hokejovém určitě. Ve Spartě, v národním týmu i v NHL, kde ve čtyřech kompletních sezónách třikrát zvedal nad hlavu Stanley Cup. Přesto asi úplně spokojený být nemohl, protože většinu kariéry prožil svázaný v nesvobodném režimu, jímž po celý život hluboce pohrdal.

„Fuska“, jak se mu zpočátku přezdívalo kvůli zalíbení v bílých ponožkách, zkoušel během působení na Spartě dvě vysoké školy. Skloubit studium FTVS nebo Pedagogické fakulty s vrcholovým hokejem se mu bohužel nepodařilo, takže se poddal a rozhodl se odkroutit vojnu. Místo vytoužené Jihlavy skončil v Trenčíně, ani toho ale nemusel litovat. Tamní Dukla sice na rok sestoupila do druhé ligy, právě sem mu ale přišla první reprezentační pozvánka.

U národního týmu působil jeho bývalý trenér ze Sparty Luděk Bukač, který spolehlivého útočníka, v nároďáku přezdívaného zásadně „geroj“, využíval od roku 1981 až do slavného domácího titulu v roce 1985. Také další trenéři Hrdinu pravidelně povolávali až do jeho odchodu za moře po olympiádě v Calgary. Nejradši nastupoval s Pavlem Richterem a Vladimírem Růžičkou.

Hurá za moře

Možnost legálně odejít využil, jakmile to šlo. V rozjeté sezóně 1987-88 se po olympiádě v Calgary už ani nevracel domů, zůstal rovnou v klubu, který ho v roce 1984 v osmém kole draftoval. Dozvěděl se o tom tehdy z Hlasu Ameriky, emigrovat ale nechtěl.

Když jsme v roce 1985 vyhráli domácí šampionát, věděl, že za tři roky splní i věkové kritérium a bude moci odejít. K té vidině se upnul a realizoval ji ihned, jak to bylo možné. Manažer Flames kvůli němu před olympiádou letěl do Prahy, aby všechno s Pragosportem včas vyřídil. Měsíc před olympiádou mu bylo právě třicet let.

S aklimatizací mu nejvíc pomáhal Švéd Hakan Loob, proti němuž hrál na světových šampionátech. Na rozdíl od Hrdiny působil v Kanadě už skoro pět let. Bývalý forvard Sparty letěl za moře částečně připravený, na angličtinu chodil doma pilně zhruba rok. Už předtím si dokázal s Kanaďany na světových šampionátech popovídat, Rick Vaive ho lákal do Toronta už na MS 1982 ve Finsku.

Přisel zrovna včas, Calgary prožívalo historický ročník. V první úplné sezóně 1988-89 stihnul v 70 zápasech 54 bodů (22+32), což byl na veterána z Evropy slušný výkon. V play off se na led moc nedostal. Jen v prvním kole a potom ve finále.

Ve čtyřech zápasech nebodoval, ovšem první prsten pro vítěze z toho byl. V září 1989, krátce před pádem režimu, pomohl realizovat zastávku Flames v Praze. V přípravném zápase, který byl součástí tréninkového kempu, měl dokonce před českými diváky na hrudi připnuté kapitánské céčko.

Tři poháry v rekordně krátké době

V průběhu sezóny 1990-91 se dočkal výměny do Pittsburghu. Byl v šoku, hlavně kvůli rodině se stěhovat nechtěl. Teprve později pochopil, že si ho Penguins vyžádali především proto, aby dohlédl na osmnáctiletého Jaromíra Jágra, který v první sezóně těžce přivykal novému prostředí.

„Posadili nás vedle sebe v kabině, on mě vzal k rodině Němcových, kde bydlel, a stali se z nás kamarádi. Nehrál jsem si na žádného učitele, Jarda jen potřeboval někoho, vedle něhož se bude cítit v pohodě a s kým by si mohl pokecat,“ vzpomínal později Hrdina.

Dítě štěstěny, jak ho každý, kdo vidí výčet Hrdinových úspěchů, tituluje, přišlo opět právě včas. Také Pittsburgh zrovna zažíval svou první historicky významnou éru. Ne, ani tady nepatřil ke klíčovým hráčům, ale odevzdal přesně to, co se od něj čekalo. V letech 1991 a 92 přidal český útočník s Tučňáky do sbírky další dva prsteny šampióna.

„V Calgary nás k poháru dovedl neskutečný teamwork, v Pittsburghu do sebe zaklapla nabitá sestava narvaná úžasnými hráči. Paul Coffey, Larry Murphy, Ron Francis, Kevin Stevens, Marc Recchi, Džegr, to všechno byli skvělí borci. A všem kraloval Mario,“ vyprávěl pro bezfrazi.cz.

Málokdo to tak má, ale Jiří Hrdina se rozhodl, že v nejlepším je dobré skončit. Bylo mu 34, Pittsburgh o něj stál, on však nabídnutou smlouvu odmítl. Využil předběžné domluvy s Calgary a jako jeden z prvních Čechů se začal věnovat skautingu, jenž se mu stal profesí pro spoustu dalších let.

Cesty do NHL: S požehnáním soudruhů či na paragraf opuštění republiky
Cesty do NHL: Václav Nedomanský – první emigrant a druhý Čech v Síni slávy
Cesty do NHL: Miroslav Fryčer – dobrodruh, flamendr, střelec
Cesty do NHL: Hlinka & Bubla. Litvínovská dvojčata ve službách Vancouveru
Cesty do NHL: Milan Nový - první šestašedesátka v NHL
Cesty do NHL: Jaroslav Pouzar – první český vítěz Stanley Cupu
Cesty do NHL: Petr Svoboda – brzká emigrace, Stanley Cup a olympijské zlato
Cesty do NHL: Miroslav Dvořák – první zámořská posila na mistrovství světa
Cesty do NHL: Petr Klíma – bohem nadaný bohém
Cesty do NHL: František Musil – za svobodou concordem a se zdravicí pilota
Cesty do NHL: Michal Pivoňka – nejlepší Čech v NHL do příchodu Jaromíra Jágra
Cesty do NHL: David Volek – dopingová aféra jako poslední kapka k emigraci

 

Share on Google+

RSS | Kontakt | Všeobecné obchodní podmínky a pravidla | Cookies | Nastavení soukromí | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@nhl.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz

© Copyright - Všechna loga a známky NHL, loga a známky týmů NHL, jakožto další vlastnické materiály včetně log konferencí a obrázků Stanley Cupu jsou vlastnictvím NHL, NHL Enterprises, L.P. a příslušných týmů. © NHL Enterprises, L.P. Všechna práva vyhrazena.