Devastující, těžko přijatelná realita. Perry o pěti prohraných finále za šest let

Kdysi člověka píchlo u srdce, když dva roky po sobě sledoval po prohraném finále slovenského všeuměla Mariána Hossu. Sedícího u mantinelu, přemoženého smutkem, v očích prázdno. A byť Corey Perry je postava přece jen kontroverznější, asi málokomu se kanadského veterána po pátém hořkém konci těsně pod vrcholem nezželelo. Vždyť raubíř, tahoun i šutér v jedné osobě udělal pro zisk Stanley Cupu maximum. Dal v play-off 10 gólů, lámal rekordy, rval se.

Jen Leon Draisaitl skóroval z edmontonských Olejářů v právě skončeném play-off víckrát.

Perry se po ne úplně skvostné, byť střelecky nijak marné (19 zásahů) základní části vypjal k mimořádným, ba přímo historickým výkonům.

Pár jeho počinů:

- nastřílel jako první hokejista starší 39 let za jediné play-off 7 či vice branek
- stal se autorem nejpozději vstřeleného vyrovnávacího gólu ve finále NHL
- obsadil v tabulce kanonýrů dělené čtvrté místo (stejný účet měl Brad Marchand)

Možná o to víc ho pak mrzel výsledek série s floridským Pantery.

Stejný jako loni.

"Je to devastující. To, že si tím procházím popáté za posledních šest let, mi nic rozhodně neulehčuje. Nepřipadá mi to jako realita," povídá Perry, který už dříve prohlásil, že s hokejem končit nehodlá.

Navzdory trýznivě bolavým porážkám. Nikdo před ním neprohrál finále o stříbrný pohár se čtyřmi různými kluby. Poté co smutnil navlečen v barvách Dallas Stars, montrealských Canadiens i tampských Bolts, padl dvakrát v trikotu s kapkou ropy.

A v těžařské provincii Alberta by rád působil i dál.

Stůj co stůj chce své jméno podruhé dostat na hokejový grál, kam ho rytec poprvé vygravíroval v roce 2007. Perry se mohl před týdnem stát hráčem s největším rozestupem mezi dvěma triumfy.

Nestal.

Ještě ale může, pokud Edmonton, případně jiný klub, kývne. “Moc rád bych zůstal. Ale je to na těch výše postavených, aby se rozhodli. Já jsem na ledě každopádně nechal úplně všechno, co jsem mohl. Snad mi to pomůže k nové smlouvě a budu tady pokračovat,” říká.

Naposledy bral 1,15 milionu dolarů ročně.

Pro Oilers velmi vstřícná smlouva. A byť by si mohl Perry, vítěz Hart Memorial Trophy z roku 2011, kdy získal i Richardovu cenu pro top šutéra ligy, jistě říct o podstatně víc, nečekejte to od něj.

Borec, který má na kontě vícero přešlapů na ledě i mimo něj, už pár let nehraje pro dolary.

Jeho motivací je čistá, ryzí láska k ledovému sportu. Klišé? Kdepak. Jen si vybavte, co je ochoten ve čtyřiceti pro týmový úspěch, případně alespoň pro rozhození soupeře udělat.

Během finále se opakovaně zdálo, že na výsledku záleží z poražené skvadry nejvíc právě jemu. A někoho takového jednoduše nechcete nechat odejít...

Užij si zábavu a radost ze hry u Fortuny

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter