Fenomén gólů „do prázdné“. Jak to všechno začalo a kdo riskoval jako první?

Nelze to nevidět. Výměna brankáře za šestého hráče v poli za stavu o jeden, ale i dva góly, se stává takřka standardem. A trenéři k této praxi přistupují čím dál dřív. Ovečkinovi fanoušci za stavu dejme tomu 3:2 pro Washington v závěru ožívají... Jeho odpůrci naopak trnou.

Než si všechno důkladně zanalyzujeme, nahlédneme trochu do historie.

Proti proudu času

NHL se hraje od roku 1917. Úplně první gól do odkryté klece zaznamenala 12. ledna 1932. Pokud narazíte na tvrzení, že takový gól padnul z hole Clinta Smithe 11. listopadu 1943, jak říkají některé zdroje, není to pravda. Trenéři Art Ross a Lester Patrick se praxe stažení brankáře nebáli už ve třicátých letech. Byť se ještě drželi hodně při zemi.

První gól do prázdné branky padnul 12. ledna 1932. New York Rangers v Boston Garden dotáhli zápas k výsledku 3:3. Prodloužení se tehdy hrálo deset minut komplet se započítáním všech vstřelených branek. Jako v současném fotbale. V 65. minutě prostřelil Cecil Dillon brankáře Bruins Tinyho Thompsona. Za stavu 3:4 zkusil Art Ross (na snímku) Thompsona stáhnout a Boston inkasoval popáté. Tentokrát už Dillon trefoval prázdnou klec.

Reportér Brooklyn Daily Eagle o den později popsal poslední gólovou akci následovně: „Cecil vytáhnul puk ze skrumáže poblíž své branky a poté, co překonal všechny hráče Bruins, stanovil konečné skóre.“

Showmanský kousek nebo šílenost?

Byl to jediný „empty net goal“, jak se říká těmto brankám v zámořském hokejovém žargonu, v sezóně 1931-32. A náhoda tomu chtěla, že druhý gól tohoto druhu padnul přesně na den o rok později. 12. ledna 1933 spolu hráli opět New York Rangers a Boston Bruins, tentokrát v Madison Square Garden. Můžete hádat. Cecil Dillon opět trefoval branku, v níž chyběl Tiny Thompson. Bruins tentokrát padali 1:2 a ještě v základní hrací době sáhli k risku hry v šesti. Dillon uzavřel na 3:1 v čase 59:34.

Odborná i laická veřejnost na stahování brankáře nahlížela různě. Když v únoru 1936 v Maple Leaf Gardens poprvé zkusil hru v šesti trenér soupeře z Montrealu, gól nepadl, noviny psaly druhý den o „showmanském kousku“.

Co je dnes naprosto normální, toho se dřív trenéři báli. Když se prvními trefami do prázdné zapsal do historie Cecil Dillon, komentoval trenér New York Americans „Bullet Joe“ Simpson celou věc takto: „Nevěřím, že vyndávání brankáře je dobrá věc. Je to nehokejová šílenost.“

Simpson se obával, že okolí brankoviště bude přehuštěné. „Určitě by se pletli jeden druhému pod nohy, nebyl by tam pro ně dostatek místa. Při vstřelení branky je pravděpodobné, že by byla odvolána kvůli nedovolenému bránění.“

Který trenér zkusil jako úplně první poslat brankáře na střídačku, jistě nevíme. Nevíme ani, kdo jako první tuto snahu gólově zúročil. To znamená - srovnal skóre. V roce 1937 v utkání NY Americans a Boston Bruins stáhnul Art Ross za stavu 5:6 opět brankáře Thomspona. Boston hrál v oslabení, získal tedy jen zpět pátého hráče. V tomto stavu, fakticky bez početní výhody, dokázal Hooley Smith vyrovnat. Pravděpodobně jde o první branku, která riskujícímu týmu dala, oč usiloval.

Co víme jistě, že v celých třicátých letech potrestala mužstva riskantní hru bez brankáře všehovšudy devětkrát. Ve čtyřicátých letech pětkrát. Do konce sezóny 1949-50 padlo jen čtrnáct tzv. „empty net“ gólů. Na to vám v letošní sezóně stačí zhruba 35 zápasů. To je zhruba týden.

Jak moc se situace v dalších dekádách změnila a kam až situace zašla v poslední letech, si povíme v dalším obsáhlejším díle.

Čtěte také: ANALÝZA: Kolik padá gólů „do prázdné“ a proč jich tolik přibývá?

Užij si zábavu a radost ze hry u Fortuny

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter