Kanada má svou „nukleární“ hrozbu, Amerika svojí!

Kdo kdy sledoval svou ratolest při sportu, ví, jaký je to pocit. Pokud máte za sebou výraznou kariéru, je to tím zajímavější. Jaromír Jágr opakovaně přiznal, že jednou z mála trenérských autorit v jeho životě byl jeho otec, třebaže hokej nikdy nehrál. „Nevím, jak to dělal, ale vždycky mi radil dobře,“ říkala česká hokejová legenda.

Co teprve, když táta hokej hrál a to velmi dobře? Syn Vladimíra Růžičky šel v otcových šlépějích. Kristian Reichel se rovněž solidně prosadil. Také syn Jiřího Lály hrál profesionálně hokej. A mnoho dalších. Ani jeden ale nedosáhli úrovně svých otců. Jakkoli může být slavné jméno nějakou dobu výhodou, může být i prokletím. Všichni vás budou srovnávat.

V americkém hokeji sepsala ojedinělý příběh rodina Tkachukových (na snímku). Táta Keith byl jedním z prvních Američanů schopných nastřílet za sezónu 50 branek. USA reprezentoval na několika akcích, včetně vítězného Světového poháru 1996. Dosud je s 1065 body sedmým historicky nejproduktivnějším Američanem v NHL a ve vstřelených gólech (538) je dokonce třetí. Lepší jsou jen Mike Modano a superelitní snajpr Brett Hull.

V zahajovacím utkání USA na Four Nations mohl Tkachuk starší z tribun hrdě přihlížet, jak jeho kluci ovládli utkání s Finskem. Oba dali po dvou gólech. Brady (2+0), Matthew (2+1). Oba zaslouženě vyhlášení hvězdami zápasu.

„Bylo to ještě lepší, než se nám vůbec kdy snilo. Úžasná záležitost, těžko se mi hledají slova,” rozplýval se Brady.

Server nhl.com píše o tom, že „Tkachukovi nabídli snové představení“.

Kanadské televize přirovnává útočnou sílu javorového listu MacKinnon – McDavid k „nukleární hrozbě“. (A to ještě obě hvězdy v prvním utkání zastínil nestárnoucí Sidney Crosby.) „USA vymyslely svou apokalyptickou variantu, když daly ve čtvrtek dohromady syny Keitha Tkachuka,“ pokračuje v komentáři TSN.

Mike Sullivan ví, co od Tkachuků očekávat: „Patří k těm lepším power forvardům v lize. Táhnou svůj tým do boje, abych tak řekl, a nikdo to neuměl líp než jejich otec. Když jsem hrál s Keithem, byl to jeden z nejlepších silových útočníků v lize. Kluci jdou přesně v jeho stopách.“

NHL zrychluje, je techničtější, ale tvrdost má v hokeji pořád své místo. A v technice mimochodem Matthew ani Brady nijak nezaostávají. „Nebudu lhát. Když jsem promýšlel kombinace útoků a konzultoval to s trenéry, spojení Matthewa a Bradyho se nabízelo,“ říká Sullivan.

Na ledě to fungovalo skvěle.

A jak to funguje, když se celá rodina sejde v létě u táty doma? Matthew nedávno řekl, že mladší brácha ho musí pořád poslouchat. Nicméně pokud stojí před někým v pozoru všichni – pak před paní Tkachukovou.

Doma prý pořád velí máma!

Užij si zábavu a radost ze hry u Fortuny

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter