O bostonském dresu snil jako kluk, puky střílel na sestry. Teď Coyle hraje o Stanley Cup

Vyrostl jen 20 mil od TD Garden, domácí haly bostonských Medvědů. Odmala snil, že si jednou oblékne ten posvátný černo-zlatý trikot a nastoupí v NHL před celou rodinou. Americký hokejista Charlie Coyle se toho letos dočkal, domů ho zavedla únorová výměna z Minnesoty.

Najel si mezi kruhy, švihl zápěstím a nemilosrdně poslal kotouč mezi betony Jordana Binningtona, brankářské komety v kleci St. Louis Blues.

Coyle právě otevřel skóre druhého finále Stanley Cupu a černo-zlaté moře fanoušků v TD Garden nadšeně slavilo.

Doma u televize v tu chvíli patrně mávaly ručníky nad hlavou Coylovy babičky, jedna dokonce snad zazvonila na kraví zvonec. Tak si totiž zvykly během úžasného tažení Medvědů letošním play off svému vnukovi fandit.

Přímo na tribuně pak jistě nechyběli další nejbližší příbuzní jednoho z překvapivých bostonských tahounů. Vždyť Coyle se blýskl už třináctým bodem. Jeho sestry Jess a Jill si při pohledu na tu parádní střelu možná vzpomněly na to, jak se kvůli talentovanému bratrovi oblékaly do gólmanského a dělaly mu brankáře.

"Rád bych si myslel, že jsem je tehdy párkrát překonal," pobavil Coyle v nedávno odvysílaném medailonku na NBC Sports.

Coylův únorový příchod se v klíčové fázi sezony Bostonu nadmíru vyplácí. Produktivní útočník rozmetal počáteční rozpaky a teď září. Bez ohledu na to, že druhé finále nakonec ovládli Bluesmani.

Coylův příběh je pro kabinu Medvědů jistě inspirující. Usměvavý čahoun vyrostl jako oddaný fanoušek Black&Gold, na ledě od klukovských let dominoval a zářil i později za tamní univerzitu.

Jenže Coyla draftovali Wild, a tak se "domů" dostal až oklikou. V sedmadvaceti letech, coby finální přísada do báječně namíchaného koktejlu. "Už jako malý snil o tom, že jednou bude hrát za Bruins," vzpomíná Theresa. Poté dojatá matka dodá: "Když ho Wild vyměnili, nemohla jsem tomu uvěřit. Těšila jsem se, že nám Charlie zase bude nablízku."

Coylovi se dočkali nečekaného povzbuzení od okolí, sousedé si vyvěsili do dveří bostonské dresy. "Dokonce i ti noví, které jsme ještě ani nestihli potkat," směje se Coylův otec Chuck.

Jeho syn potřebuje s Bruins ještě třikrát zvítězit, aby celý příběh dostal vskutku pohádkový happyend. Jistě by mu slušel, nicméně podobně silnou story píše v druhém táboře Pat Maroon (čtěte zde).

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter