Ohlédnutí: 99 & 66 aneb jak si Gretzky vychoval Lemieuxe

Dvě největší osobnosti zámořského hokeje osmdesátých a devadesátých let. I když, proč to časově vymezovat, pro leckoho jsou Gretzky a Lemieux nejlepšími hráči všech dob. Přinejmenším pokud jde o jejich bodové zápisy (Gretzky čtyřikrát přes 200 bodů za sezónu, Lemieux 199), tak skutečně nemají sobě rovné. Starší z této dvojice si přitom mladšího do jisté míry sám „připravil“, celoživotního rivala významně pomohl vychovat.

Nejde o nic zásadně nového, Mario Lemieux několikrát jasně deklaroval, jak důležitý byl pro jeho další kariéru společný Kanadský pohár 1987. Al Strachan, špičkový novinář a celoživotní blízký Gretzkyho přítel však v knize „99: Gretzky, His Game, His Story“ (v češtině „Wayne Gretzky 99: Příběh hokejové legendy“) tento příběh tak detailně popsal a definitivně tím rozptýlil poslední pochybnosti, že jej stojí za to oprášit a zejména těm později narozeným připomenout.

Hokej 21. století

Wayne Gretzky odjakživa říkal, že svůj nejlepší hokej hrál asi na Kanadském poháru 1987. Za svůj vůbec nejlepší zápas kariéry opakovaně označil druhé finále tohoto turnaje (6:5pp pro Kanadu), kde přihrál na pět z šesti gólů javorového listu. Že Kanadský pohár dopadl pro pořádající zemi dobře, byla zásluha především skvělé souhry čísel 99 & 66, které během turnaje spojil do jedné formace začínající trenér Mike Keenan.

Šestadvacetiletý Gretzky, v té době na vrcholu sil, se stal s 21 body (3+18) v 9 utkáních nejproduktivnějším hráčem tohoto nevšedního hvězdného setkání, s 18 nahrávkami byl jasně nejlepším tvůrcem hry. Lemieux, v té době jednadvacetiletý elév bez jediné účasti v play off NHL a s jedinou zkušeností z mezinárodního hokeje (MS 1985), skončil v kanadském bodování s 18 body (11+7) druhý. S 11 brankami byl nejlepším střelcem.

Autor tohoto článku, v té době třináctiletý, nikdy nezapomene, jak turnaj prožíval, jak čekal na noční záznamy Československé televize (s nudným komentářem pana Slepičky). S jakým obdivem zíral v novinách na tabulku turnajové produktivity. Spolu s ním vzhlíželi ke kanadským profesionálům další tuzemští fanoušci, kteří měli tolik důvodů „sbornou komandu“ nenávidět. Pokud přímo nezažili příjezd „spojeneckých“ tanků v roce 1968, štvalo je už jen to, že díky Sovětům bylo každé hokejové mistrovství světa fakticky soubojem o druhé místo. Na Canada Cupu 1987, za účasti všech hvězd NHL, se to mohlo změnit.

Turnaj byl unikátní v tom, že se tu sešly naprosto ojedinělé hokejové generace. Gretzky, Messier, Lemieux, Bourque, Coffey na straně jedné, Makarov, Larionov, Krutov, Kasatonov, Fetisov na straně druhé. Až na mladého Maria všichni v nejlepších letech! Předvedli útočné orgie v tempu, za které by se nemuseli stydět současní hráči. Hokej, který předběhl dobu minimálně o dvacet let. I jinak studený ruský trenér Viktor Tichonov jej neváhal nazvat „hokejem 21. století“.

Já nahrávám, ty střílíš

Pokud šlo o spojení Gretzkyho s Lemieuxem, prvně jmenovaný prý velmi rychle rozdělil role. Mladý tahoun Pittsburghu měl snahu staršímu spoluhráči až moc vracet puky, což Gretzky zatrhnul. Ještě ve skupině v zápase s Československem Lemieuxovi řekl: „Neber si to špatně, vím, že jsem dal víc gólů než ty, ale ty jsi lepší střelec než já. Jsi přirozený střelec. Když ti nahraju, střílej! Puky ti budu dávat v poslední možnou chvíli, jak to půjde.“

To byla Gretzkyho specialita, stahoval na sebe pozornost soupeřů a teprve, když byl jeho spoluhráč dostatečně odkrytý, naservíroval mu puk s přesností a citem, jaký neměl žádný jiný hráč v dějinách této hry. Vypadá to jednoduše, ale kdyby to bylo tak snadné, sbíral by 150 asistencí za sezónu kde kdo. Gretzkyho číslům se přitom nikdo jiný neblížil. Ani v divokých osmdesátých letech v NHL, ani na Kanadském poháru 1987, kde měl druhý nejlepší nahrávač turnaje Sergej Makarov o propastných deset asistencí míň!

Nemrhej talentem!

Pokud šlo o samotnou hru, zkušenější Gretz určitě neměl v úmyslu radit Lemieuxovi s každým detailem. Kanada brala turnaj hodně vážně, předcházel mu náročný třítýdenní kemp, kde „železný“ Mike Keenan drtil své hráč tak, až za ním jednu chvíli vyslali delegaci, jestli by nechtěl trochu ubrat. Gretzky jen Mariovi řekl, ať se dívá na ostatní, pozorně ať sleduje hlavně Messiera, a trénuje naplno. „Pokud dá Mike pokyn - teď budeme 25 minut bruslit, tak jdeme na to. Neříkej žádné: ‚Ach jo…´,“ vytknul zelenáčovi kapitán.

Lemieux byl ještě kluk. Měl za sebou tři sezóny v NHL. Na MS v Praze 1985 udivoval krásnými góly, ale také cigaretou v ústech, jak kdysi vzpomínal novinář Pavel Bárta, který ho potkal na procházce naší metropolí při nákupech. Gretzky nebyl s Lemieuxovým chováním spokojený ani během přípravy na Canada Cup 1987. Jednadvacetiletý mladík se během ní někdy až moc bezstarostně bavil. Tak dlouho, až kapitánovi jednoho dne ruply nervy.

Řekl Lemieuxovi, že má příliš talentu, aby jím takhle mrhal. Že je zklamáním pro trenéry, fanoušky, rodinu i spoluhráče. Že se musí naplno oddat hokeji. Ta historka nějaký čas kolovala, aniž by ji někdo potvrdil. Až to asi po deseti letech udělal sám Keenan. „Ano, viděl jsem, jak se to stalo. Viděl jsem, jak mu to Wayne nandal. Tehdy se z Maria stal hokejista,“ cituje slova známého kouče Strachan.

Nepřijde to samo…

První finále prohrála Kanada se Sovětským svazem 5:6. Druhá vyhrála 6:5pp především díky Wayneovým pěti nahrávkám a Mariovému hattricku. Oba se podíleli i na vítězné brance z druhého prodloužení, která rozhodla notně se protahující duel. Ve třetím finále společně připravili minutu a půl před koncem další vítězný gól, který řadí většina Kanaďanů co do významu hned za ten Hendersonův, jenž rozhodl Světovou sérii 1972.

V té době teprve osmatřicetiletý Mike Keenan poslal na vhazování do vlastní třetiny Dalea Hawerchuka, jehož znal dobře z juniorského hokeje. S ním byli na ledě další dva centři – Gretzky a Lemieux. Zvláštní tah vyšel dokonale. Hawerchuk vyhrál buly, Mario prostrčil puk kolem mantinelu Gretzkymu, který jej potáhl a pak mladšímu spoluhráči nezištně vrátil.

Vítězný gól třetího finále:

„Přihrál jsem mu a udělal jsem to takhle… Naznačil jsem mu, že nemám hůl, že nechci puk zpátky…“ připomněl při vzpomínání Gretzky, že na rozdělení rolí nemínil nic měnit. Larry Murphy na sebe dokonale stáhnul pozornost, další ruský hráč klopýtl, takže mohlo následovat, co výstižně popsal Gretzky už dřív v jiném rozhovoru: „Mario naládoval tu svojí houfnici a trefil přesně horní roh Mylnikovovy brány…“

Znalcům není třeba připomínat, že Lemieux trefoval tímto způsobem horní rohy s laserovou přesností. V Praze na MS dal podobný gól Sovětům, stejně se trefil na Kanadském poháru a nesčetněkrát v NHL. Dominik Hašek ve své knize říká, že neměl z nikoho během kariéry větší strach než z Lemieuxe. Pokud se k němu dostal v předbrankovém prostoru puk, prosvištěl do vinglu, aniž jste stihli mrknout. Přírodní střelec, přesně jak řekl jeho dvorní nahrávač v roce 1987.

Bylo rozhodnuto. Celé hokejové generace mají od té doby na co vzpomínat. Z Maria Lemieuxe se stal lepší hokejista, ale taky tvrdší soupeř především pro Gretzkyho, se kterým v dalších sezónách zápolil v NHL o individuální trofeje. Vždyť v letech 1981-94 nevyhrál Art Ross Trophy za produktivitu nikdo jiný než někdo z této dvojice. Až v roce 1995 ukončil dominanci čísel 99 & 66 Jaromír Jágr. Uzdravený Mario pak přidal v dalších dvou letech ještě dva tituly, načež předal žezlo na další čtyři roky Jágrovi.

„Bylo skvělé, že jsem s ním měl v roce 1987 možnost šest týdnů hrát a trénovat,“ zavzpomínal později na souhru s Gretzkym Lemieux. „Ukázal mi, jak se z člověka stává vítězný typ. Jak tvrdě musí trénovat, aby se stal světovým hráčem číslo jedna. Nepřijde to samo,“ uvědomil si hokejista, který následně jako kapitán dovedl Pittsburgh ke dvěma Stanley Cupům.

Sestřih nejlepších okamžiků 99 a 66 na Canada Cupu 1987:

Kanadské bodování turnaje:

 1. Wayne Gretzky (KAN)         9    3    18   21    
 2. Mario Lemieux (KAN)         9    11   7    18    
 3. Sergej Makarov (SSSR)       9    7    8    15    
 4. Vladimir Krutov (SSSR)      9    7    7    14    
 5. Vjačeslav Bykov (SSSR)      9    2    7    9    
 6. Ray Bourque (KAN)           9    2    6    8    
 7. Valerij Kamenskij (SSSR)    9    6    1    7    
 8. Andrej Chomutov (SSSR)      9    4    3    7    
 9. Vjačeslav Fetisov (SSSR)    9    2    5    7    
10. Anatolij Semjonov (SSSR)    9    2    5    7  

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter