12. května 2020, 15:40
Radek ČernýJak už jsme vás informovali, příští sezónu to bude již 25 let, co se na kluzištích nejslavnější hokejové ligy světa prohání hráči Colorada Avalanche. Klubu, který do Denveru přesídlil z hlavního města kanadské provincie Quebec, kde působil od sezóny 1979/80 jako Nordiques.
Jeden ze šesti zakládajících týmů WHA (World Hockey Association), ligy, která se v sedmdesátých letech snažila konkurovat slavné NHL, vznikl na poslední chvíli přesunem ze slunné Kalifornie. Majitelé nového týmu San Francisco Sharks těsně před startem WHA prodali klub, kvůli nízkému diváckému zájmu a finančním problémům, šestici kanadských podnikatelů z Quebecu. Hlavní město největší kanadské provincie tak opět přivítalo hokejový tým na nejvyšší profesionální úrovni. Posledním byli Quebec Bulldogs v roce 1920.
Francouzský výraz “Nordiques” lze přeložit jako “Seveřané”. Odkazuje to na fakt, že klub byl v té době jedním z nejseverněji položených týmů WHA.
Prvním trenérem byl slavný Maurice “Rocket” Richard. Slavný útočník ještě slavnějšího provinčního souseda z Montrealu. Bez jakýchkoliv předchozích trenérských zkušeností však na střídačce vydržel pouze dva zápasy.
První opravdovou hvězdou nového týmu byl zkušený obránce J.C. Tremblay, pětinásobný vítěz Stanleyova poháru s Montrealem. Jako jediný odehrál za Nordiques všech sedm sezón ve WHA a před vstupem klubu do NHL ukončil kariéru. Jeho dres s číslem 3 klub vyřadil z používání.
Sedmileté působení ve WHA lze hodnotit pozitivně. Nordiques se prezentovali útočným hokejem, jejich hráči pravidelně obsazovali přední příčky kanadského bodování a v roce 1977 tým vyhrál AVCO Cup, pohár pro nejlepší tým WHA.
Koncem sedmdesátých let byla WHA v krizi. Mnoho týmů se ocitlo ve finanční tísni a bylo čím dál tím jasnější, že liga souboj s mnohem slavnější NHL nepřežije. Nordiques byli jedním ze čtyř týmů ze zaniklé WHA, které NHL přijala v roce 1979 do svých řad. I když ani to nebylo tak jednoduché.
Slavní Canadiens, sídlící v Montrealu, nebyli nikterak nadšeni z provinčního rivala. Považovali provincii Quebec za své výlučné teritorium. A už vůbec nebyl nadšený vlastník Habs, pivovary Molson, neboť Nordiques byli v portfoliu jejich konkurence, dalšího pivovarnického giganta, O'Keefe. Habs proto zprvu vetovali vstup Nordiques, ale po nátlaku veřejnosti, který se projevil především v bojkotu jejich piva na ostatních kanadských stadionech, své rozhodnutí přehodnotili a se vstupem souhlasili.
Rivalita mezi provinčními sousedy byla zažehnuta. Ale nebylo to jenom o sportovní stránce. Na začátku osmdesátých let byli Canadiens nejenom nejznámějším týmem NHL ale i “nejkanadštějším” týmem, zatímco Nordiques byli tak “francouzští”, jak jen mohli být. V té době jediným periodikem v Quebecu vycházejícím v angličtině byl týdeník Quebec Chronicle-Telegraph, veškeré oznámení týmu na veřejnost byla dávána pouze ve francouzštině. Relativně malý trh a jazyková bariéra představovaly konkurenční nevýhodu pro klub po celou dobu působení v NHL a významně přispěly k jeho pozdějšímu přesunu.
Do ikonického modrobílého dresu s rudým iglů uprostřed se postupně oblékli bratři Šťastní, Michel Goulet nebo Mario Marois a z otloukánka ligy se stal konkurenceschopný soupeř. Což brzy pocítil i mnohem slavnější provinční soused z Montrealu.
Rivalita vyvrcholila v šestém zápase divizního finále play off 1984. Ačkoliv Nordiques ten rok vyhráli sedm z osmi vzájemných zápasů základní části, v této sérii tahali za kratší konec. Habs vedli 3:2 na zápasy a šestý zápas hráli doma v montrealské hale Forum. Hosté se v úvodní třetině ujali vedení brankou Petera Šťastného. Na další gól čekali diváci až do třetí třetiny, ale předtím se událo něco, co do historie vstoupilo pod názvem “Good Friday Massacre”. Současně se sirénou oznamující konec druhé třetiny srazil quebecký Dale Hunter hvězdu Montrealu Guye Carbonneaua, na což reagoval bitkař Habs Chris Nilan a peklo se otevřelo – střídačky se vyprázdnily a pral se každý s každým. Výsledkem bylo 11 vyloučených hráčů do konce zápasu a celkem 252 trestných minut. A výsledek zápasu? Canadiens ve třetí třetině zápas pěti vstřelenými góly otočili a postoupili.
Koncem osmdesátých let se Nordiques výkonnostně propadli na samotné dno NHL. Stali se synonymem pro slovo “tankování”. I když možná neúmyslně. Díky bídným výkonům a tím spojeným vysokým volbám v draftu se na přelomu osmdesátých a devadesátých let sešlo v modrobílém dresu Seveřanů několik nadějných mladíků jako Joe Sakic, Mats Sundin nebo Owen Nolan.
V draftu roku 1991 sáhli Nordiques po Ericu Lindrosovi. Lindros platil za generační talent a dával od začátku najevo, že organizace Nordiques není jeho vysněným cílem. Při draftu odmítl obléct klubový dres a požadoval výměnu. Trvalo celý rok, než Quebec zrealizoval jednu z nejmonstróznějších výměn v historii NHL. Lindros putoval do Philadelphie a opačným směrem se stěhovalo hned šest hráčů (Forsberg, Duchesne, Ricci, Huffman, Hextall a Simon), dvě volby v prvním kole draftu a 15 milionů dolarů.
Z Nordiques se opět stal tým, se kterým bylo nutné počítat. V sezóně 1992/93 zaznamenali 104 bodů, což bylo jednou tolik než v té předchozí. 52 bodů rozdílu, to je jeden z největších bodových skoků v historii ligy. A taky první stobodová sezóna pro klub.
Ve zkrácené sezoně 1994/95 už mohli využít služeb švédského útočníka Petera Forsberga. Z lavičky vedl tým nový kouč Marc Crawford. Nordiques vyhráli svou divizi, nicméně vypadli v play off v prvním kole s obhájci trofeje New York Rangers. Ale jak se ukázalo, byla to jejich labutí píseň.
Finanční problémy, spojené především se slabým kanadským dolarem, malým trhem a jazykovou bariérou, sužovaly klub natolik, že se nakonec majitel klubu rozhodl akceptovat nabídku finanční skupiny COMSAT Entertainment Group, která klub v květnu roku 1995 odkoupila, přestěhovala ho do Denveru a přejmenovala na Colorado Avalanche.
ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@nhl.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz
© Copyright - Všechna loga a známky NHL, loga a známky týmů NHL, jakožto další vlastnické materiály včetně log konferencí a obrázků Stanley Cupu jsou vlastnictvím NHL, NHL Enterprises, L.P. a příslušných týmů. © NHL Enterprises, L.P. Všechna práva vyhrazena.