Petr Adler: Finové jdou do války

Těžká, jak je těžká ta presenční služba, nechybí tam ale legrace a družba (s úklonou Ivanu Mládkovi, z jehož za komunistů zakázané písničky je toto s drobnými změnami ukradeno). Vojna není kojná, ale finský hokejista, dnes zaměstnaný v NHL, se jí nevyhne: vojenská služba je ve Finsku totiž povinná.

Zákony Suomen tasavalta - Republiken Finland jsou poměrně jednoduché. Každý mladý muž si musí odsloužit před dosažením věku úctyhodných 29 let nejméně šest měsíců.

Že někdo vydělává v Severní Americe milióny v dolarech, to zajímá snad pouze daňový úřad. Vojáky ne.

Takže třeba takový útočník Chicago Blackhawks Teuvo Teravainen (na snímku) pozvedl loni nad hlavu Stanleyův pohár, odjel domů. Měl tři měsíce na to, aby si pěkně odsloužil první část vojenské povinnosti, a pak aby se vrátil v září do tréninkového tábora.

A co když Blackhawks vyhrají letos zase? V září se Teravainen dostaví do tréninkového tábora jako člen národního mužstva ve Světovém poháru, čili zase na to všechno bude mít tři měsíce, aby měl nakonec dobré vědomí, že má vojnu za sebou.

Stručně: až se ohlásí vojenským pánům, nebude mít dvě léta za sebou žádnou zvláštní dovolenou.

Finští hráči si toho jsou vědomi. Jsou rádi, že si mohou vybrat, kdy budou vojančit, ale trochu jim to komplikuje život.

Třeba Olli Maatta z Pittsburgh Penguins nebo Aleksander Barkov z Florida Panthers dosud netuší, jak se mají rozhodnout. Ne o tom, zda budou sloužit na vojně. O tom, kdy.

Žádné rozmazlování

Jedinou výhodou pro slavné sportovce je možnost si vybrat, kdy si to odslouží, že mohou sloužit po částech, a že si mohou vyjednat volné dny kvůli tréninku. Ty se jim ale nezapočítávají jako odsloužené, takže tím věc jenom protáhnou.

“Jsme na tom v tuto chvíli velice dobře s pohárovou soutěží,” řekl Barkov. “Takže zrovna teď moc o vojně nepřemýšlím. V létě. Až to skončí.”

Jinak to opravdu není žádná kojná, řekl útočník Toronto Maple Leafs Leo Komarov. Vojáci bydlí všichni v kasárnách, výjimky se nepovolují.

“Máte dvacet kluků na pokoji, jinak je to jako to člověk zná z biografu,” řekl Komarov, aniž by prozrazoval nějaká vojenská tajemství. “Přesný řád, přesné rozvrhy hodin, a pánům důstojníkům se neodmlouvá.”

Sportovce většinou přidělují k výzvědným oddílům, takže tráví značnou část své vojenské služby v lesích.

“Ono je to vlastně dobře,” řekl Komarov, “ale že by se s vámi nějak babrali (použil poněkud tvrdšího výrazu, který se asi naučil právě na vojně), to ne, to se nebabrají. Dělají z vás chlapa, učí vás zacházet se zbraněmi.”

Komarov byl na vojně v letech 2007 a 2008, když hrál za Pelicans v nejvyšší finské soutěži. Špičkové sportovce tenkrát posílali k pluku v Lahti, a Pelicans hrají právě tam. Pár věcí se ale od té doby změnilo, třeba to, že ti sportovci, kteří se zabývají kolektivními sporty, nastupují službu u gardových myslivců v Helsinkách.

Komarov sloužil s dalšími hokejisty, ale také s lyžaři a skokany na lyžích.

“Ráno vstáváte v 5:45,” řekl Komarov, “pak jdete běžet, a pak máte až do večera výcvik. Pak nás poslali na tři týdny do lesa, vždycky od pondělka do pátku. Spíte v malých stanech a děláte, co se po vás chce.”

Jako třeba?

“Jako se třeba učíte zacházet se střelnými zbraněmi,” řekl Komarov.

O tomhle ovšem prý vyprávěl spoluhráčům v Torontu po návratu do NHL hrůzostrašné příhody.

“No, hrůzostrašné, jak se to vezme,” řekl Komarov. “Jde o to, že se chystáte na válku. Když jste v tom lese, můžete střílet jak chcete, ale jen slepýma. Ostrýma jsme stříleli později, jenom na střelnici.”

Finové berou povinnou vojnu vážně. Ti, kteří si nesplní alespoň těch šest měsíců (nebo třináct měsíců náhradní občanské služby) mohou očekávat vězení. Dokonce si takový mladý Fin ani nemůže po dosažení sedmadvacátého roku života pořídit nebo prodloužit pas na obvyklých pět let, pakliže nemá odslouženo.

Mladí jsme jenom jednou

Bývalo zvykem, že mladí finští hokejisté se snažili mít vojnu za sebou těsně poté, kdy dosáhli osmnáctého roku, aby se pak mohli přesunout do Severní Ameriky a měli tuto občanskou povinnost za sebou.

Jenže když se přestěhuje do Severní Ameriky sedmnáctiletý útočník London Knights Olli Juolevi, bude si muset v budoucnu najít čas na pár měsíců v maskáčích.

V dnešní NHL je několik Finů, které to teprve čeká: Erik Haula (Minnesota Wild), Teemu Pulkkinen (Detroit Red Wings), kterým je oběma po čtyřiadvaceti letech, Mikko Rantanen (Colorado Avalanche, kterému je devatenáct), jedenadvacetilety Joonas Korpisalo (Columbus Blue Jackets), a stejně starý Rasmus Ristolainen (Buffalo Sabres).

Třeba takový Mikko Koivu čekal do svých osmadvaceti v roce 2011, a strašně by mu tenkrát zkomplikovalo život, kdyby Minnesota Wild postoupili do pohárové soutěže.

Jak zjistil reportér Juha Hiitela z finského listu Urheilusanomat, Maatta by měl podle plánu nastoupit na vojnu v pondělí 18. dubna. Jenže co když se jeho Penguins zblázní a budou postupovat v poháru?

“Já vím, že se to jednou bude muset stát,” řekl Maatta listu Pittsburgh Post-Gazette. “Musíme tam všichni. Je to zákon. Naštěstí jsou vojenské úřady dost pružné, abychom to mohli vyřešit, protože být na vojně ve Finsku a hrát hokej v NHL, a to všechno najednou, to by asi nešlo.”

Komarov tvrdí, že mu vojenská služba pomohla. Hrál za Finsko na olympiádě, pomohl svému národnímu mužstvu k mistrovství světa, vyhrál v ruské KHL, zahrál si v Utkání hvězd NHL. Ale přesto soudí, že mu těch pár měsíců na vojně nakonec prospělo.

“Nesvíjel jsem se smíchy, když jsem měl nastoupit,” řekl Komarov, “ale když na to vzpomínám s odstupem, bylo to asi pár nejlepších měsíců v mém životě. Člověk dospěje. V civilu byste mě asi vyháněli z postele v 5:45 ráno jen moc těžko. Tam člověk musel, a musel po sobě ustlat, musel po sobě uklidit, musel být tam, kde měl být, ve chvíli, kdy tam měl být. Jo,” uzavřel Leo Komarov, “přijdete o letní prázdniny, ale v tomhle věku vám to zase tolik nevadí.”

 

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter