Petr Adler: je nabídková listina pytláctví? Šéf Detroitu tvrdí, že ne

Ken Holland, takto generální manažer Detroit Red Wings (na snímku), moc dobře ví, že musí mužstvo do příštích let posílit. Mívá tradičně úspěchy při výběru hráčů (draft), dovede hledat a najít zcela volné hráče po pondělí 1. července, kdy na ně začíná hon, ale dosud nepoužil tzv. nabídkové listiny. To je nabídka, jíž lze odloudit mužstvu omezeně volného hráče. Ken Holland řekl, že tento postup je sice nepříliš obvyklý, ale že nevidí důvodu, proč by po něm nesáhl.

Když se Holland nedávno o něčem podobném zmínil kolegům z The Athletic, chlapci trochu zalapali po dechu. Není známo proč.

Ano, Holland by byl první. Ovšem: pouze po několika letech. A určitě by nebyl sám.

Tahle hrozba dělá snad nejhlubší vrásky generálnímu manažerovi Toronto Maple Leafs Kyleovi Dubasovi. Přesněji řečeno, nejhlubší jsou soudě podle kanadských sdělovacích prostředků, podle nichž když Toronto kýchne, má zbytek Kanady chřipku.

Pravda je, že  Dubas má těch starostí více.

Zástupce Austona Matthewse Judd Moldaver, který od loňského léta pracuje pro skupinu Bobbyho Orra, se v nejbližších dnech sejde s Dubasem tváří v tvář. Sám Matthews na přímou otázku o své budoucnosti odpověděl jen částečně vyhýbavě: je to v rukách mužstva a jeho zástupce, ale když se domluví, velmi rád podepíše. Co? To, na čem se domluví.

Těm, kteří věří, že Auston Matthews podepíše bez podrobného přečtení a vyptávání cokoliv, co se mu předloží, nabízím ke koupi nádhernou stavbu jménem Karlštejn.

Matthews dal najevo, že by byl rád, kdyby jádro mužstva zůstalo nedotčeno. Proto se zdá být velice možné, že nebude trvat na osmiletém maximu. Bude souhlasit s pěti nebo šesti lety (první možnost by mu podle informací z okolí vedení Maple Leafs zajistila zhruba 11 miliónů ročně, ta druhá o milión více). V podstatě by se stalo, že by se Matthews stal nechráněným volným hráčem (UFA, tedy unrestricted free agent) o rok nebo dva dříve. Pak by se stal pánem situace on.

Jablka a hrušky

Horší to je s Mitchellem Marnerem. Někteří tvrdí, že je přinejmenším stejně dobrý jako jeho kolega Matthews, jiní krčí rameny. Všem je jasné, že dostane-li Matthews 10 miliónů dolarů ročně, dostane Marner skoro stejně (o sto tisíc méně, dejme tomu).

Marnerův zástupce Darren Farris ale už před časem oznámil, že jeho zákazník nebude vyjednávat, dokud neskončí sezóna. A ta skončí, až skončí (očekávaná) cesta Toronta pohárovou soutěží.

Podobnost s řečí Daniela Milsteina, zástupce Artěmije Panarina z Columbus Blue Jackets, může být náhodná, ale také nemusí.

Kromě Marnera tíží Dubase také nutnost zavázat si smluvně další omezeně volné hráče (RFA, čili restricted free agent), jmenovitě Kasperiho Kapanena a Andrease Johnssona. Navíc by byl rád, kdyby u mužstva zůstal Jake Gardiner.

A tady právě přichází na povrch ona hrozba: několik (nejméně půl tuctu) mužstev dalo najevo, že pro Marnera už teď připravují nabídky.

Podobně chmurné myšlenky může mít třeba i takový Kevin Cheveldayoff, generální manažer Winnipeg Jets: co bude, třeba, s Patrikem Lainem? Brad Treliving z Calgary Flames se může děsit nad budoucností Matthewa Tkachuka.

Pravidla pychu

Postup je to v rámci pravidel zcela zákonný.

Hráč je po 1. červenci vlastně nezaměstnaný. Jeho hráčská práva dosud patří jeho dosavadnímu zaměstnavateli, ale jinak může do průběhu věcí skočit kdokoliv jiný. V poledne newyorkského času (v šest večer v Praze) ve zmiňované pondělí 1. července nabídne onen kdokoliv jiný smlouvu, která musí být přinejmenším o určité procento vyšší než mzda, kterou hráč dostával až dosud. Když hráč nabídkovou listinu přijme, má původní mužstvo sedm dnů práva prvního odmítnutí. Viz středověké právo první noci (francouzsky droit de seigneur, latinsky ius primae noctis).

Zmínka o středověku je tu záměrně: celá záležitost jím přímo dýše, az čpí.

Když původní mužstvo hráči nabídne přesně ty samé podmínky jako ty, které obsahovala nabídka odjinud, zůstává hráč jejich zaměstnancem. Jak říká kolektivní smlouva: shodná nabídka (matching offer) rovná se podpisu.

Původní mužstvo také může říci, že ať si takový hráč trhne nohou, že má ve výhledu jiné (lepší). Pak dostane od mužstva, které vystavilo hráčem přijatou nabídku, náhrady v podobě míst ve výběru (draft). Na to pamatuje kolektivní smlouva rozsáhlou tabulkou.

A mužstvo, které takhle zasáhlo do klidného průběhu věci, si musí takto získaného hráče nechat: první právo výměny získá až do roka a do dne po podpisu nabídkové listiny a jejího vstupu v platnost. (V případě, že se do smlouvy dostanou doložky o výměnách nebo stěhování pouze se souhlasem hráče, jsou taková mužstva vázána ještě více.)

Není to tak dávno

Calgary Flames koncem února 2013 nabídli smlouvu omezeně volnému střednímu útočníkovi Ryanovi O’Reillymu, který se nemohl domluvit se svým dosavadním mužstvem Colorado Avalanche. Ti ovšem okamžitě nabídli totéž, co nabízeli Flames. O’Reilly zůstal v Denveru.

Pro zájemce: jeho cesta pak pokračovala od roku 2015 v Buffalo Sabres, v této sezóně nastupuje za St. Louis Blues.

Skandálnější příhoda se odehrála o několik let dříve.

Obrovitý obránce Chris Pronger z řady dodnes nepříliš jasných důvodů požádal o výměnu. Bylo to na jaře roku 2006, krátce po sedmém utkání finále Stanleyova poháru. Jeho Edmonton Oilers prohráli s Carolina Hurricanes. Tehdejší generální manažer Oilers Kevin Lowe mu vyhověl. Ostatně, nic moc jiného mu ani nezbývalo. Pronger šel k Anaheim Ducks výměnou za Ladislava Šmída a Joffreyho Lupula. Právě jsem ti vyhrál pohár, řekl tenkrát Lowe tehdejšímu generálnímu manažerovi Ducks Brianu Burkeovi.

Ducks Stanleyův pohár opravdu hned příští rok získali, jenže pak začali mít dosti zásadní potíže se mzdovým stropem. A nemohli se dohodnout s omezeně volným útočníkem Dustinem Pennerem. Lowe přiskočil a nabídl Pennerovi smlouvu právě prostřednictvím nabídkové listiny.

Od té doby mu nemůže Burke přijít na jméno. Dodnes. Lowe je pro něj zatracený a špinavý pytlák. A to je ten nejjemnější výraz, kterým kolegu z Edmontonu častuje. I veřejně.

A hlavně: od té doby to vypadalo, že nabídková listina (offer sheet) sice patří na papíře mezi přijatelné způsoby, ale jinak že je to tak, že tohle přece slušní lidé nedělají. Jsme přece gentlemani, chodíme vybraně oblečení (až na Burkeho, kterého k zavazování kravaty donutil až přechod před televizní kamery Sportsnetu).

A úplně nejskandálnější příhoda se stala během olympiády v Naganu v zimě 1998.

Majitel Carolina Hurricanes Peter Karmanos nabídl ruskému útočníkovi Detroit Red Wings Sergeji Fedorovovi na tu dobu neslýchanou smlouvu: šest let za 38 miliónů dolarů. Karmanos nabídku postavil tak, aby majitele Detroitu Mikea Illitche buď odradil vůbec, nebo alespoň poškodil. Do krámu se mu hodilo obojí: ti dva se strašně nenáviděli. Patrně si přenesli nelásku ze zemí původu svých rodičů: rodina Illitchova pochází z Makedonska, Karmanosovi přišli do Ameriky z Řecka.

Detroit Red Wings tehdy Fedorovovi nabídli totéž, co nabízel Karmanos. Výsledek: Fedorov za čtyři měsíce práce vydělal 28 miliónů dolarů. To byl ten jedovatý prášek (americký obchodní pojem známý jako poison pill), který Karmanos přimíchal do své nabídky: skutečná mzda činila dva milióny ročně, ale do toho dodal se záští řeckého horala prapodivnou stavbu z nejrůznějších prémií, splatných částečně ihned, a částečně vzápětí.

Tím se Karmanos zapsal do dějin NHL: obrátil nabídkové listiny a pojem omezeně volných hráčů vzhůru nohama.

Celý příběh korunuje ironie: hokejová Dvorana slávy uvedla Karmanose a Fedorova do svých řad v tomtéž roce 2015, zatímco Ken Holland na své jmenování teprve čeká.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter