bahis siteleri

NHL.cz na Facebooku

Petr Adler: kanadská juniorka se zdráhá pustit hráče na olympiádu

10. listopadu 2017, 6:01

Petr Adler

Říká se tomu dodnes Zázrak na ledě (Miracle on Ice): americké hokejové mužstvo, složené převážně z vysokoškoláků, porazilo na olympiádě 1980 v Lake Placid dosavadní olympijské vítěze z tehdejšího Sovětského svazu. Zlato zůstalo ve Spojených státech. Kanadský hokejový svaz (Hockey Canada) by rád obhájil zlato z ruského Soči, ale jelikož nejvyšší soutěž NHL odmítla účast, začal hledat i mezi juniory. A narazil na potíž: vedení kanadské mládežnické soutěže o tom nechce ani slyšet, natož pak s tím souhlasit.

Je to prostinké: Canadian Hockey League (CHL) nepočítá s tím, že by kvůli olympiádě přerušovala soutěž. Hlavně proto ne, že žádost Hockey Canada pro ní byla donedávna naprostou novinkou. Že se generální manažer Sean Burke ptá veterána Jaromea Iginly, který nemá v tuto chvíli žádnou profesionální smlouvu, to vědí v kanadském hokejovém světě všichni. Že se ptal Shanea Doana, o jehož služby v NHL letos neprojevil nikdo takový zájem, aby zkušený útočník kývl, to je všeobecně známo.

Doan nakonec přešel do služeb NHL co činovník, zatímco Iginla místo cesty na Karjala Cup rozcvičuje po operaci kyčel. Zatím se také nijak veřejně nevyjádřil na náznaky šéfa kanadského hokejového svazu (Hockey Canada) Toma Renneyho, že kdyby chtěl jet na olympiádu co hráč, musel by nejen mít natrénováno, ale také alespoň trochu odehráno. Třeba v nižších soutěžích, prostě jinde než v NHL. Trénovat je něco jiného než hrát, a naopak. Iginlovo významné mlčení vlastně je docela seriózní: v první řadě ještě neví zcela jistě, co by řekli jeho lékaři.

Rozdílný názor

Z důvodů, patrně známých pouze jim, vyvěsili na obrazovku v nedávném přenosu Hockey Night in Canada oznámení, že Hockey Canada zápolí s kanadskou mládežnickou ligou.

Na první pohled to vypadá, že to je pravda. Na druhý pohled, zdůrazněný několika činovníky, kteří mají s věci co dělat (z obou stran), to opravdu je pravda.

Na tom druhém pohledu bylo ovšem nejzajímavější, že zmínění činovníci se rozhodli zůstat bezejmenní.

A do toho se promítl třetí pohled, tentokráte podepsaný, a od člověka, který by měl o věci vědět možná nejvíce že všech zúčastněných. Posel třetího pohledu se jmenuje Tom Renney, takto president Hockey Canada. Ten se naštval opravdu dokonale.

“Není pravda, že bychom bojovali s CHL,” odpověděl Renney, a na připomínku, že jiní říkají, že to je bitva, zopakoval: “Při jednáních s CHL o možnosti, že by jejich hráči mohli representovat na olympiádě jsme otevření a poctiví. Jde o pravděpodobnost, ne o určitou věc. Nikdy se nepokusíme CHL jakkoliv podrazit. Hledáme hráče všude. Říkat, že to je nějaká bitva, to je hodně nepřesné.”

Na další pokus, že ale někteří tvrdí, Renney odsekl: “Žádná bitva. Ať vám říkal kdokoliv cokoliv, já vám říkám, že nejde o žádnou bitvu.”

Na jednu stranu je jasné, že Renney je v situaci diplomata, který na výročním bále hlavy státu, kde slouží, tančí mezi vejci.

Na druhou stranu je stejně tak jasné, že fámám, dohadům a drbům nelze věřit, dokud nebyly úředně vyvráceny.

Renneyho odpovědi se podobaly úřednímu vyvrácení velice nápadně.

Zprávy, zprávičky, pomluvy, drby, fámy a dohady, které si mezi sebou vyměňují skauti mužstev NHL za dlouhých zminich večerů se shodují v jednom: generální manažer kanadské representace Sean Burke a kouč Willie Desjardins mluvili přinejmenším s jedním hráčem z ontarijské hokejové soutěže. Jde o hráče, který už byl vybrán do NHL (v prvním kole v roce 2016). Ten kluk je sice útočník, ale přesto má blízko k bývalému brankáři Martinu Brodeurovi, který, kromě své úlohy ve vedení St. Louis Blues, patří do skupiny činitelů, kteří řídí nastávající representační mužstvo.

Dlouhodobá obava

Jednou z důležitých potíží je, že národní mužstva by si hráče ráda prozkoušela alespoň jednou před tím, než nad Peyongčangem zavlaje vlajka s pěti kruhy. Karjala Cup už nestihnou, pak je ale ještě jedna soutěž v prosinci.

Z hlediska juniorských mužstev to znamená, že by přišla o své nejlepší hráče na dobu mnohem delší než je doba trvání samotných her (9. až 25. února 2018). Jenom cesta z Kanady do dějiště her zabere zhruba dva dny, totéž cesta zpátky. A kdyby náhodou Kanada obhájila zlato, vrátí se hráči ve zbědovaném stavu, k němuž dochází požitím zbytečně velkého množství ohnivé vody. Připočtěme nepřítomnost díky závěrečné předolympijské nominační soutěži, případně též díky očekávanému tréninkovému soustředění, a kdo to těm juniorským mužstvům vrátí? Může se jim úplně klidně stát, že budou muset odepsat celou soutěž ročník 2017-2018 kvůli jakémusi obřímu obchodnímu nesmyslu jménem olympiáda.

Veškerá národní čest stranou, juniorská mužstva zajímá mnohem víc postup do jejich tradiční pohárové soutěže (Memorial Cup) než otázka, zda některý z jejich členů dosáhne na olympijskou medaili. To není žádná krátkozrakost, to je skutečnost.

Hockey Canada může vcelku oprávněně namítnout, že zisk z olympiád se dostává po složitém přerozdělování až k národním hokejovým svazům, které z toho podílu přispívají na činnost dětského a mládežnického hokeje. I když odhlédneme od obdivuhodné okolností, že se ten zisk silně liší od příjmů, ale to už je zase úplně jiná opereta.

Nebesa bez hvězd?

To je všechno krása, namítají bezejmenní činovníci kanadského juniorského hokeje, jenže teď už je velice pozdě. Ne, že bychom nechtěli být pružní, ale: naši nejlepší hráči jedou na mistrovství světa dvacítek (od Vánoc do Nového roku), před tím mají soustředění, takže to máme nejméně dva týdny bez našich hvězd. Na koho, myslíte, se chodí diváci dívat?

A co takhle, zeptali se činovníci kanadské juniorky, že byste na olympiádu vzali hráče, kterým uniklo mistrovství světa dvacítek?

To je ovšem, dle názoru Hockey Canada, z deště pod okap. Snad jedině, kdyby na mistrovství světa šli letos ti druzí nejlepší? Jenže to by zase bylo podceňování akce, na níž dost záleží všem zúčastněným. Na mistrovství světa patří ti nejlepší, a na olympiádu také.

Takže tenhle kompromisní návrh (alespoň zatím) neprošel.

Na jih od 49. rovnoběžky je to to samé v bleděmodrém: USA Hockey škemrá, ale vysokoškolská soutěž NCAA váhá.

Času je stále méně: dvacítky začínají v Buffalu a Orchard Parku v Americe 26. prosince (končí 5. ledna), zatímco olympijské hry začínají 9. února (a končí 25. února).

Nemluvě už ani o tom, že hráči ze zahraničí (tedy: z Evropy) mohou, podle mezinárodních dohod, hrát za svá národní mužstva kdykoliv se to těm národním mužstvům hodí. Z Evropy, říkají činovníci kanadské juniorky, si vybíráme ty lepší hráče. Už takhle tedy jsme v nebezpečí, že budou v Jižní Koreji a ne u svých mužstev v CHL.

Hockey Canada sice zkusil jemně naznačit, že jak k tomu přijdou kanadští kluci, když jejich spoluhráči odjedou na olympiádu, a oni se na ně budou jenom dívat v televizi. Odpověď juniorských činovníků byla příkrá: tak jste s tím neměli souhlasit, když jste ty smlouvy vyjednávali.

Ten spor může nakonec být čistě akademický, vedení Team Canada bude spokojeno s těmi hráči, které už si vyzkoušelo.

Ale také nemusí.

Share on Google+

RSS | Kontakt | Všeobecné obchodní podmínky a pravidla | Cookies | Nastavení soukromí | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@nhl.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz

© Copyright - Všechna loga a známky NHL, loga a známky týmů NHL, jakožto další vlastnické materiály včetně log konferencí a obrázků Stanley Cupu jsou vlastnictvím NHL, NHL Enterprises, L.P. a příslušných týmů. © NHL Enterprises, L.P. Všechna práva vyhrazena.