Petr Adler: nás už nemá nikdo rád, fňukají brankáři NHL

Brankáři NHL se bouří: ostrostřelci na ně posílají stále tvrdší a rychlejší rány, střílí ze všech světových stran, a oni mají ty puky zastavovat v chráničích, které jsou menší a těsnější než bývaly. Kam to vedou okna? A liga jim odpovídá, že si budou muset zvyknout.

Došlo to tak daleko, že špičkoví brankáři snad každému novináři, který se jich neopatrně zeptá, jakpak se mají, říkají, že takhle to dál nepůjde. Tím se liší od obvyklých řečí hokejistů v NHL, kteří jsou ochotni vysypat ze sebe spoustu ustálených slovních spojení, a vždycky tak, aby náhodou někoho nepopudili.

A teď byl zaznamenán dost neobvyklý případ, kdy jeden reportér napsal, že mu brankář odmítl odpovědět na otázku po jeho názoru ohledně výstrojových novinek, a ostatní brankáři se na svého mlčenlivého kolegu sesypali jako sršáni: týká se to nás všech, musíme se ozvat, čím hlasitěji, tím lépe.

Je pravda, že se zmenšení chráničů horní části brankářova těla týká všech, jenže není pravda, že by to také všem vadilo. Důvodů může být spousta. Jednou (až nepřístojně hojně a nadšeně nadhazovanou) příčinou je, že některým výrobcům trvalo déle než jiným, než odzkoušeli nové zboží, aby je mohli začít vyrábět. Jak je to se kterou značkou doopravdy, to ví jen patřičné oddělení NHL, a pak, pochopitelně, brankáři sami. Ostatní jim nevidí pod dresy, takže netuší, kdo používá co. A pak je tu ještě možnost, že někteří brankáři jsou prostě lepší než ti ostatní, takže jim je poměrně jedno, v čem chytají, protože chytnou všechno. I kdyby nad ledem létala nějaká muška, nebude mít naději, vzápětí bude v lapačce.

Hlasitý pokřik

Tak skvělí brankáři jako Brian Elliott (Philadelphia Flyers), Connor Hellebuyck (Winnipeg Jets) nebo Braden Holtby (Washington Capitals) nicméně trvají na tom, že zmenšené chrániče zvyšují nebezpečí zranění. Když na vás letí rychlostí kolem 160 km/hod kus tvrdé gumy, a trefí se do nedobře chráněného místa, není to nejpříjemnější. Stačí, aby zasáhl ostřejší hranou, a můžete mít postaráno o návštěvu operačního sálu.

Právě tihle tři vědí moc dobře, o čem je řeč, protože podobným nebezpečím čelí každý den při tréninku. Takový Claude Giroux nebo Wayne Simmonds (Flyers), Patrik Laine nebo Mark Scheifele (Jets), či Alexander Ovečkin nebo T.J. Oshie (Capitals), ti všichni dovedou pálit jako o pouti.

Jenže to vypadá, že ti tři neznají dějepis. Kouč brankářů New Jersey Devils Roland Melanson to vidí trochu jinak: hokej se zrychluje den ode dne. Tohle už není od sezóny k sezóně. Bránit je dnes těžší než bývalo. Obránci, ale i útočníci dnes propadají, jak se říká v hokejové řeči, častěji. Nejsou horší. Otočit se při ztrátě puku na pětníku a dostat se do vlastní obranné třetiny dříve než soupeř je mnohem těžší než bývalo.

Kde jsou ty časy, kdy se kouč mračil, když mužstvo soupeři dovolilo tucet šancí. Cokoliv nad to byl skandál.

A dnes? položil Melanson řečnickou otázku. Dnes se dvacet soupeřových šancí za zápas nepovažuje za nic neobvyklého.

Dnes se brání jinak v obranné třetině, v prostřední třetině, ale i v útočné třetině. Když kdysi jel takový Jaromír Jágr sám proti protihráči, neměl protihráč naději. Dnes umí takhle útočit skoro každý, a bránit tomu dovedou také málem všichni. Dnešní čtvrté útočné řady dovedou hrát hokej, a to také nebývala pravda.

A pokud jde o chrániče, nemají si dnešní brankáři nač stěžovat, řekl Melanson. Jsou mnohem lehčí než bývaly, člověk nemá pocit, že na sobě vláčí tuny olova.

Nespokojení brankáři dneška se také mýlí, pakliže se domnívají, že dojde k nějakým změnám, které by vyhověly jejich přáním. Přinejmenším proto ne, že k současným změnám dochází díky dohodě mezi NHL a jejími hráčskými odbory NHLPA.

Nedokonalé bububu

Nespokojení brankáři se snaží tvrdit, že nové chrániče zvyšují možnost zranění. Tady jsou, alespoň prozatím, na poměrně tenkém ledě. Jistě, snaží se použít hrozby, která donedávna visela nad NHL kvůli žalobě bývalých hráčů. Ti tvrdili, že jim liga nikdy neřekla, že úrazy hlavy mohou být doživotně nebezpečné, a nejen to, dokonce je nutila, aby se vraceli do práce dříve, než se doléčili.

Ta žaloba nakonec skončila mimosoudním vyrovnáním, které bylo lize mnohem prospěšnější než žalujícím hráčům. Kromě jiného také proto, že žalující strana u soudu nikdy nepředložila přesvědčivé důkazy.

Nespokojení brankáři jsou na tom podobně, ne-li stejně: tvrdí, že v nových chráničích jsou zranitelnější. Jenže to je tvrzení, ne důkaz. A jestli liga začne počítat, kolik branek, které padají dnes, by nepadlo jenom kvůli dřívějším volnějším dresům a větším chráničům, budou muset nespokojení brankáři přijít s něčím lepším.

Bývalý brankář, dnes vice-president hokejových operací NHL Kay Whitmore, se činí, ale rozměry nových chráničů měnit nemůže. Může připustit takové drobnosti jako je silnější vycpávka kolem ramen (tady mohou brankáři děkovat jedničce Winnipeg Jets Connoru Helleybuckovi), ale to je také asi tak všechno.

Většina brankářů mezi čtyřma očima potvrdí, že nové chrániče těla jsou účinné přinejmenším tolik jako policejní neprůstřelné vesty z látky jménem kevlar. Několik jich řeklo, že některé střely jim způsobují modřiny.

Které? Třeba ty Ovečkinovy kanonády zhruba od kruhu pro vhazování. Většinou je nechytí, ale když je chytí tak, že jim střela vlétne přímo na hruď, mohou si být jisti, že budou partnerkám muset vysvětlovat, že to byla jen taková nevinná střela kapitána Washington Capitals a ne nějaké nemravnosti.

Hvězda Vegas Golden Knights Marc-André Fleury přišel na jednoduché řešení: místo jednoho trička si pod chránič těla dává dvě.

A funguje to?

To, naznačil Fleury, je jeho výrobní tajemství.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter