Petr Adler: NHL mládne. Obzvláště na modré čáře

Říkávalo se, že hokejoví obránci dozrávají později než útočníci (a dříve než brankáři), jenže údaje z posledních let dokazují, že mužstva NHL začínají tuto moudrost přecházet krčením ramen. Opory mužstev na modré čáře jsou dnes v průměru nejméně o jeden rok mladší než bývaly před pouhým desetiletím.

Na obrázku shora brání ve finále letošního Stanleyova poháru sedmadvacetiletý obránce Washington Capitals Dimitrij Orlov stejně starému střelci Vegas Knights Jonathanovi Marchessaultovi. Orlov ze souboje vyšel vítězně. A z finále také.

Statistik kanadské TSN Travis Yost si dal tu práci, že prošel současnými sestavami, a také sestavami, jak se rýsují pro nastávající sezónu.

Vytvořil následující tabulku jménem Obránci, kteří vedou soutěž v čase stráveném na ledě, podle mužstva a věku:

 

 

 

Team znamená mužstvo, player je hráč, age je věk, TOI je celkový čas strávený na ledě, TOI/GP je průměrný čas strávený na ledě během jednoho zápasu. Závěrečná zkratka Avg označuje průměr toho všeho.

Až potud tedy údaje Travise Yosta.

Co to znamená?

Cynicky řečeno, mladší obránci jsou lacinější. To potvrdí mnohý obránce, který se blíží dříve ideálnímu věky kolem třicítky: ve chvíli, kdy se stane tzv. neomezeně volným hráčem (UFA, neboli Unrestricted Free Agent), začne takovému obránci 1. července doba neuvěřitelně nepříjemného čekání. Tu a tam se ozve telefon, v němž mu jeho zástupce sděluje, že to nebo ono mužstvo si dalo tu práci, aby se poptalo, kolik by je to stálo, kdyby chtělo najmout právě jeho. Od určité chvíle začne hráčův zástupce (jistě, po dohodě se svým zákazníkem) snižovat všechny smluvní požadavky, počínaje částkou a konce délkou platnosti smlouvy.

Hovory končí většinou tím, že mužstvo poděkuje a sdělí, že se v případě potřeby ozve. Větu, kterou použije, zná mnohý žadatel o práci, ne jen špičkový hokejista, který je momentálně bez zaměstnání: nevolejte nám, my vám zavoláme sami (don’t call us, we’ll call you). Jenže špičkový hokejista byl zvyklý, že si mohl vybírat z nabídek nejméně půl tuctu mužstev.

Někteří čekají do zahájení tréninkových táborů, jsou i tací, kteří se obrní trpělivostí a čekají až do zahájení sezóny. Pak mají několik možnosti. Mohou přijmout nezávazné pozvání (professional tryout) do tréninkového tábora, mohou přijmout dvojcestnou smlouvu, tedy smlouvu, která mužstvu umožňuje poslat takového hráče do nižší soutěže, aniž by ho muselo nejprve dávat na seznam volných hráčů (waiver list). Samozřejmě, jak už samo jméno naznačuje, dvojcestná smlouva znamená jednu mzdu v NHL, a jinou, mnohem nižší, v nižší soutěži. Nu, a někteří volí zámoří, evropské nebo asijské, kde buď uspějí nebo ne, zatímco mnozí jiní si najdou zaměstnání někde jinde. Třeba zůstanou tak nebo onak u hokeje, nebo začnou prodávat ojetá auta, ale v sestavách je poté uvidíme pouze v dobročinných zápasech starých pánů.

Kdo za to může?

Za leccos, pochopitelně, může kolektivní smlouva s jejím mzdovým stropem. Mladí hráči, kteří mají v ruce první nebo (nejvýše) druhou profesionální smlouvu, jsou zcela otevřeně řečeno lacinější. A současně nemají většinou pro mužstva takový význam, takže po vypršení začátečnické smlouvy milerádi přijmou tzv. přemosťující smlouvu (bridge contract). Maji zajištěnu budoucnost na dva roky a snaží se jak pominutí hafani, aby se třetí smlouva vyplatila více jim než mužstvu: slibují si, že potom budou mít na to, aby žádali o co nejdelší dobu platnosti za co nejvyšší mzdu.

Současně mnohá mužstva takovým hráčům říkají, že jsou tzv. na hraně (v anglické slovní hříčce se tomu říká on the bubble, neboť, jak víme, každá bublina může dříve nebo později splasknout), takže musí být rádi, když dostanou dvojcestnou smlouvu.

Takový hokejista nikdy nepoleví v úsilí, jen aby se udržel v nejvyšší soutěži, a když už musí, jak se říká, dolů, maká jako blázen, jen aby se dostal zpátky: okusil rajského ovoce, a touží po přídavku.

Důsledek: NHL má dnes ve svých řadách neslýchaný počet mladých obránců, kteří dovedou padat do střel, rozehrávat puky a vyjíždět do útoku někdy i lépe než mnohý veterán.. Prostě proto, že oč jsou veteráni zkušenější, o to jsou mladíci rychlejší (a hladovější).

Příklad ze života: když se dnešní rodič podívá do učebnic svých ratolestí, překvapeně zjistí, že věci, které se začal učit v předposledním ročníku gymnasia, začíná ratolest studovat těsně před nástupem do střední školy.

Ve špičkovém hokeji to vypadá podobně. A nejde pouze o bezvýznamné meziroční výkyvy. V posledních třech letech byl průměrný věk obránců 27 let, a to je nejnižší věk, který liga zaznamenala v posledních desíti letech.

Zdeno Chára (Boston Bruins) ve svých 41 letech, Niklas Kronwall (Detroit Red Wings), jemuž je 37, a stejně starý Brooks Orpik (Washington Capitals), jenom kazí ligový průměr. Prý zkameněliny. Pořád ještě více nebo méně užiteční hráči, ale pokud jde o vedení jejich mužstev, zkameněliny.

Třeba takový osmatřicetiletý François Beauchemin pochopil včas, a po svém druhém návratu k Anaheim Ducks dohrál sezónu o odešel do hráčského důchodu.

Všichni tihle hráči by se ještě před několika lety těšili všeobecnému uznání. Dnes jim mužstva dávají najevo, jak to je doopravdy tím, že jim tvrdě snižují čas na ledě (TOI neboli Time On Ice). A právě tohle je údaj, který si hráči hlídají nejpečlivěji.

Přežijí rok 2020?

Podle výpočtu zmiňovaného statistika kanadské TSN Travise Yosta jsou obránci starší 30 let dnes vymírajícím plemenem.

Na tom něco je. Viz výše uvedena tabulka. A viz také zjištění, že věk obranných jedniček se snižuje. V loňské sezóně činil v průměru 26 let. Nikdo si netroufne odhadnout, kolik to bude v nastávající sezóně. Jak to bude v době, kdy NHL bude s hráčskými odbory NHLPA vyjednávat novou kolektivní smlouvu, to už je vůbec záhada zahalená do tajemna (anglicky: mystery wraped in an enigma).

A to ještě Calgary Flames (Mark Giordano, kterému bude při začátku sezóny 35), Chicago Blackhawks (Duncan Keith, který slavil pětatřicáté narozeniny v půli července), a San Jose Sharks (Brent Burns, který se dožil Kristových let - 33 - letos v březnu) tu statistiku děsně kazí. Jedničky v obraně, tedy hráči, kteří odehrají nejvíce, jsou bez těch tří starců v průměru věkově někde v půlce let dvacátých.

Pohled do křišťálové koule na dění za pět až šest let je zatím zamlžený. Dnešní mladé hvězdy budou o ta léta starší, to jediné víme jistě.

Říká se, že dnešní profesionální sportovci, kteří se dovedou starat o svá těla tím, že se snaží jíst co nejzdravěji, nepřehání to se ženami volných mravů, ba ani s ohnivou vodou, si dokáží udržet špičkovou formu déle, než to dokázali jejich předchůdci. Kromě toho, právě ty dnešní jedničky spoléhají hlavně na herní techniku, na šikovnost a atletické schopnosti.

Nikdo ale zatím neměl odvahu, aby předpověděl, že by mohli zvrátit vývoj, aby zase začalo platit, že hokejoví obránci dozrávají později než útočníci (a dříve než brankáři). Přinejmenším proto ne, že dnešní mladíci jsou nejen lacinější než dnešní veteráni, oni jsou také v převážné většině případů lepší. A v budoucnosti to asi bude vypadat stejně. Přijdou noví mladíci, a ti dnešní ostrouhají.

Vypadá to tak, že pakliže uvidíme v budoucnu na ledě šediny, bude to proto, že si mladí hráči budou barvit vlasy, aby vypadali zajímavěji, a aby je pouštěli do nočních podniků.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter