Petr Adler: NHL sdělila generálním manažerům, že mlčeti je zlato

Pánové, nevyprávějte nikomu o výměnách nebo jiných dohodách, které souvisí s rozšířením ligy o Zlaté rytíře, nařídil zástupce komisaře NHL Bill Daly všem jedenatřiceti generálním manažerům ve středu v důvěrné telefonické konferenci.

Je pravda, že dohadů, fám, drbů i zaručených zpráv se v posledních dnech vynořilo neuvěřitelné množství. Od skutečných (napětí mezi Dionem Phaneufem a Ottawa Senators, neboť obránce odmítl žádost mužstva, aby souhlasil s případným stěhováním, tedy, aby ho v nastávajícím rozšiřovacím výběru mužstvo nechránilo) k dohadům (New York Rangers vyplatí obránce Dana Girardiho, aby měli o jedno místo víc na seznamu chráněných hráčů), drbům (Anaheim Ducks nebudou žádat obránce Kevina Bieksu (na snímku), aby se zřekl své doložky o tom, že se bude stěhovat jedině se svým souhlasem, protože se ve vší tichosti domluvili s Las Vegas Golden Knights o nějaké výměně), fámám (Columbus Blue Jackets se nějak domluvili s Golden Knights, takže nemusí žádat Scotta Hartnella, aby se vzdal své nestěhovací doložky), až k nezaručenému zpravodajství agentuiry JPP (Jedna Paní Povídala) o tom, že Chicago Blackhawks se s Lasem Vegasem dohodli, že jim nějakým způsobem dají k dispozici Trevora van Riemsdyka a Marcuse Kruegera. Jak? To je zahaleno mlhami.

NHL je sice ráda, že se o ní mluví, ale není moc ráda, že se mluví v takových tóninách: ví totiž přesně, že nemá cenu drby, dohady a fámy vyvracet, protože právě takové dementi z nich udělá uvěřitelné zprávy, jakkoliv ty skutečnosti samy o sobě jsou neuvěřitelné.

Slovensky útočník rakouského původu Marko Daňo se domluvil na nové smlouvě s Winnipeg Jets. Je to na jeden rok, za poměrně laciné peníze (něco pod milión dolarů). Co to znamená? Podle znalců místních poměru to znamená, že Jets ho nebudou chránit, a Golden Knights tak získají jakostního a perspektivního hráče. Je to pravda? Ano, logiku to má, ale: je to pravda?

Co na to generální manažer Jets Kevin Cheveldayoff? Nic. Liga si přeje, aby byl zticha.

Proč ta nedůtklivost?

V podnikatelské angličtině je znám výraz “insider trading.” Překládá se jako zneužití důvěrných interních informací při obchodování s cennými papíry.

Hokejisté sice nejsou cenné papíry, ale pro majitele mužstev jsou nejen nákladem (viz: mzda), jsou také určitým zdrojem příjmů. Mnohý divák navštíví zápas svého domácího mužstva třeba jenom jednou za sezónu: to když přijelo mužstvo, v němž je hráč, kterého si oblíbil. A to je právě ten hráčův příspěvek k majitelovu zisku.

V podstatě: profesionální sport, tedy i profesionální hokej, je o má dáti - dal, je to prostě obchod.

V severoamerickém podnikatelském světě stojí onen “insider trading” mimo zákon.

Zastánci čistého a ničím nefalšovaného kapitalismu nad touto skutečností otáčejí oči v sloup, jenže zákon je zákon. Když je někdo přistižen při podobné činnosti, může dostat větší vyšší trest než trest za nějaký krutý zločin, včetně (v některých případech) vraždy. Ve chvíli, kdy přijmeme názor, že “insider trading” je nezákonný, nemůžeme se tvrdým zákonům a jejich dodržování divit. Porušování podnikatelských zákonů může způsobit nehorázné škody celému národnímu hospodářství.

Když se vrátíme velkým obloukem k profesionálním sportovním soutěžím, začíná být jasné, proč třeba taková NHL nechce, aby na ní ulpělo sebemenší podezření, že se v jejich podnicích usadily nezákonné obchodní mravy.

Drby, dohady a fámy jsou sice chlebem vezdejším novinářů, kteří píší či mluví o profesionálních sportech, ale jakýkoliv náznak porušování novodobé etiky vynášením důvěrných informací, které mohou (a někdy to je i jejich účelem) poškodit ostatní podnikatele v oboru, se setká s nelibostí vedení soutěže.

Že jde o to, přelstít soupeře? Ale ano, klidně, ale v mezích pravidel a zákonů.

Kde jsou ty časy, kdy se výběr nováčků (draft) konával za zavřenými dveřmi tanečního sálu hotelu Queen Elizabeth v Montrealu! Pamětníci dodnes vzdychají nad vzpomínkou na vzduch nasycený kouřem z drahých (i levnějších) doutníků tak, že by se dal krájet jedině Bowie knifem řádně nabroušeným.

(Kdo ví, co je Bowie knife, může číst dál. Ti, kdo neví, by se měli zastydět, že neznají drsné příběhy desperados z Divokého Západu. Měli by okamžitě vyhledat nejbližší antikvariát ve snaze doplnit si základní vzdělání.)

A těch důvěrných vyjednávání a podrazů co se v té zakouřené místnosti dalo domluvit! Ach není už není, co je těšívalo ...

Nicméně: NHL si prostě nepřeje, aby její akce vypadaly jako srazy mafiánů. Pro přírodu, vždyť dnes dokonce i legendární hokejový král Glen Sather své doutníky nekouří, ale jenom žmoulá nezapálené v koutku úst! (Ono, mezi námi, kdyby přišel domů zakouřený, honila by ho asi jeho draze milovaná bytost Ann bičem kolem baráku, dokud by nepřestal smrdět.)

Navíc, dnešní vývoj se ubírá zajímavým směrem. Čím níže postavený činitel (tedy čím méně vědoucí činitel), tím raději se tváří důležitě, a vynáší z domů informace, které si často buď domyslel nebo přímo úplně vymyslel.

Ovšem, že Bill Daly vyspílal generálním manažerům, řka, že důvěrné informace mají zůstat důvěrné, to je naprostá pravda.

Ale stejně to muselo vypadat zajímavě, když se Bill Daly dozvěděl, že důvěrná zpráva o onom důvěrném konferenčním telefonátu se stala během několika hodin věcí veřejnou.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter