Petr Adler: nové koště nových pravidel do nové sezóny

Od nové sezóny si koučové rozmyslí dvakrát, zda mají žádat o kontrolu, zda se rozhodčí nespletli, když neodpískali postavení mimo hru, z něhož padla branka do sítě jejich mužstva. Jestli se zjistí, že se spletl kouč, a rozhodčí pískal skvěle, odskáče si to stěžující si mužstvo dvakrát: nejen, že branka bude platit, ale žalobníček bude muset poslat jednoho hráče na dvě minuty (nebo méně, jestli mužstvo soupeře využije přesilovku) na trestnou lavici.

Když liga přidala ke zkoumání záběrů, zda puk opravdu přešel brankovou čáru i další prohřešky, činila tak, ústy svých nejvyšších představitelů, proto, aby každý zápas dopadl co nejdokonaleji, aby se nestalo, například, že by rozhodující branka v nastavení závěrečného utkání Stanleyova poháru padla z vysloveně nezákonné situace, včetně postavení mimo hru.

Vzpomínka na brusli tehdejšího útočníka Dallas Stars Bretta Hulla v brankovišti Dominika Haška dodnes vzbuzuje mezi příznivci Buffalo Sabres rozzlobené volání NO GOAL! spojené navíc s pojmenováváním komisaře NHL Garyho Bettmana neslušnými slovy. A je to příhoda stará celých osmnáct let!

Elektronická bystrá očka

NHL přemýšlela od té doby, jak to udělat, aby už v životě nedošlo k tak do nebe volající nepříjemnosti. Až ji nové (a malinké) kamery umožnily vidět (a probírat okénko po okénku) sporné okamžiky, včetně hledání odpovědi na otázku, zda hráčova brusle byla při údajném postavení mimo hru na ledě, nebo těsně nad ledem, a když těsně nad, jak těsně, a zda byl puk opravdu v obranné třetině soupeře dříve než hráč.

Jenže: Cisterciánský opat, dnes známý jako Svatý Bernard z Clairvaux, který žil mezi roky 1090 až 1153, měl údajně prohlásit, že cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly. Jestli to ovšem řekl opravdu on. Ta věta je tak pěkná, že není divu, že se k ní hlásili i jiní, dávno před chlapíkem, kterému se připisuje myšlenka, že se do sněžných vánic mají posílat velicí psi (ano, bernardýni) se soudky ohnivé vody, kteří pomohou cestujícím zbloudilým v alpském sněhu k oživujícímu loku.

A v současných pověstech se toto tvrzení připisuje autoru Božské komedie (La Divina Commedia) Dantemu Alighierimu.

Z hlediska NHL je to jedno; ať už to řekl kdokoliv, liga dnes uznává, že situace s přehráváním postavení mimo hru se jí vymkla z ruky.

Zatím to vypadá takhle: při každém zápase sedí v kabině muž zvaný video kouč. Má před sebou řadu velkých obrazovek, napojených na počítač. Na těch obrazovkách se mu promítá signál většiny kamer v, nad a kolem hlediště. Všechny ty signály se zaznamenávají na pevný disk počítače. Když si video koučovi něco nezdá, okamžitě to bezdrátově sdělí na střídačku. Současně také prostřihne záznam podezřelé situace na obrazovku (většinou iPadu), kterou mají koučové vedle sebe na střídačce. Má na to jenom několik vteřin, stejně, jako mají koučové pouze několik vteřin, aby se rozhodli, zda zvednou ruku v protestu nebo ne.

Ve chvíli, kdy zvednutá nebo nezvednutá paže může znamenat vítězství nebo porážku, se tento druh rozhodování začíná podobat loterii, nebo alespoň ruletě v kasinu, jehož majitelé patří mezi přední členy mafie.

K poslední kapce, která způsobila, že přetekl pohár trpělivosti (spíše televizním společnostem než lize), došlo ve finále Stanleyova poháru mezi Pittsburgh Penguins a Nashville Predators. Hokejisté z hlavního města country music tvrdí, že je jedno chybné rozhodnutí o postavení mimo hru stálo nejen zápas, ale možná i celou soutěž.

Pár hodin poté, kdy komisař NHL Gary Bettman ve svém tradičním projevu, vychvalujícím ligu a všechno kolem ní, řekl, že protesty koučů jsou vynikající věc, která se osvědčila, stalo se toto:

Obránce Predators P.K. Subban v první půli první třetiny vypálil od modré čáry a překonal brankáře Penguins Matta Murrayho. Čili, stav 1- 0 pro hosty.

Jenže počkejte okamžik: ruka kouče domácích Mikea Sullivana letí vzhůru. Protest, postavení mimo hru!

Milióny diváků po celém světě koukají na obrazovky, kde se neustále přehrává, jak to asi mohlo být doopravdy (viz snímek, kdy už do něj technici přidělali nejrůznější šipky, čárky a kroužky, aby bylo zřejmé, nad čím NHL přemítá tak zatraceně dlouho).

Šlo o postavení chodidel útočníka Predators Filipa Forsberga z pohledu modré čáry. Po spoustě minut nakonec rozhodčí rozhodil rukama: upon video review, řekl, we have no goal.

Vysvětlení vedení ligy po zápase: ve chvíli, kdy Filip Forsberg zachytil nahrávku, jeho levá noha už byla za modrou čarou, zatímco puk byl teprve na ní. Šlo o zlomek centimetru a vteřiny.

Kdyby tenkrát Sullivan se svým protestem neobstál, stálo by to jeho mužstvo oddechový čas. Zatímco dnes, kdyby prohrál, vedli by Predators o branku, a měli by rovnou vzápětí přesilovku.

Ještě něco?

Pravidlo o neplatné brance v případě, že střílející mužstvo bránilo brankáři ve hře, zůstává beze změny. To znamená, že protestující mužstvo (tedy to, které se bránilo, ale nebránilo) v případě, že protestovalo zbytečně, přijde jenom o oddechový čas.

Jak se shodlo několik koučů, tohle dává smysl. Závary před brankami jsou častěji nepřehledné než přehledné. Rozhodnout se, zda protestovat proti brance dosažené z takového závaru, je tedy mnohem těžší.

K další změně dochází po zakázaném uvolnění (icing). Mužstvo, které se dopustilo do nebe volajícího prohřešku proti slušnosti, nesmí už několik sezón střídat. To znamená, že u vhazování ve jeho vlastní třetině zůstávají unavení hráči, kteří vyhodili puk v zoufalé snaze nějak zmírnit soupeřův tlak.

Koučové vzápětí přišli na kličku: právě když jeho na smrt uondaní hráči přijížděli k bodu pro vhazování, ohlásili půlminutový oddechový čas. Jistě, tohle šlo udělat jenom jednou za zápas, takže koučové museli přijít na to, kdy se jim to vyplatí.

Stačilo vyměnit pár slov, a mužstvo, které se dopustilo zakázaného uvolnění, musí pěkně nastoupit k vhazování ve vlastní třetině, i když nemůže popadnout dech. Legrácky jako zavazování tkaniček nebo výměny hokejek se dočkají po dvou minutách za zdržování.

Pak je tu ještě jedna drobná změna: dotkne-li se někdo z hráčů mužstva, které hraje přesilovku, puku vysokou holí, mění se místo pro vhazování. Bývalo to tak, že se hra vrátila do obranné třetiny mužstva, které mělo přesilu. V této sezóně se vhazování posune do prostřední třetiny, blíže k modré čáře mužstva v oslabení.

To všechno ze dvou důvodů. Podle toho úředního se počítá, že během každého zápasu padne díky novým pravidlům více branek.

Ten neúřední je prostější: televizní (ale i rozhlasové) společnosti jsou nerady, když musí kvůli nějakému nastavování protahovat vysílání hokeje, i kdyby mělo jít o nastavení sedmého utkání finále pohárové soutěže.

Kdysi se stalo, že se jedna americká televizní společnost odpojila od nastavení finále Stanleyova poháru jenom proto, že následoval živý přenos z koňských dostihů. Ne, že by vedení té televize fandilo koníčkům více než hokeji. Rozdíl mezi těmi dvěma sporty je tak unikátní, že jim uniká.

Šlo o drobnost: průmysl spojeny s koníčky už měl zaplacené reklamy, a měl zaplacené jejich odvysílání v přesně stanovenou dobu.

Dostihoví koně běhají rychleji než bruslí ten seberychlejší hokejista.

Tenhle příběh způsobil pozdvižení. Hockey Night in Canada sice dál přebíral hokejový signál, ale příznivci hokeje ve Spojených státech viděli, jak hráči jdou od kabin směrem k ledu. A pak přišli na řadu napomádovani hlasatelé parkouru. S krátkým sdělením na obrazovce, že vzhledem k déli předcházejícího pořadu přepínáme jinam.

Něco takového, rozhodlo vedení NHL, se už nesmí opakovat. A změnilo kvůli tomu pravidla.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter