10. května 2019, 7:35
Petr AdlerLetošní soutěž o Stanleyův pohár dokázala už ve svých prvních dvou kolech zjitřit vášně (jak na ledě, tak mimo něj) dodnes nebývalým způsobem. A ne pouze proto, že se až příliš často hraje na doraz až do nastavení sedmých zápasů. Hlavně proto, že se až zbytečně často stávají hlavními postavami tragédií či komedií antického rozsahu ti, kteří by měli zůstávat velice nenápadně v bezejmenném pozadí: rozhodčí, jímž se v NHL podle pruhovaných dresů přezdívá zebry.
Tak třeba: šlágrem prvního kola měly být zápasy San Jose Sharks proti Vegas Golden Knights.
Jenže: poněkud skandální vývoj druhé poloviny třetí třetiny sedmého zápasu sice nakonec způsobil, že rozhodčí Dan O’Halloran a Eric Furlatt si už v letošním poháru nezapískají, ale nakonec i samotné vedení ligy připustilo, že jejich výkon byl pod psa. NHL se sice Zlatým rytířům omluvila, ale to nic nemění: postoupili Žraloci. Ano, teď své vítězství potvrdili, když po dalších sedmi utkáních vyřadili Colorado Avalanche, a je pravda, že život není o co by kdyby. Stejně, jako je opravdu pravda, že se hráči Vegasu po vysloveně nespravedlivém vyloučení Codyho Eakina do konce zápasu rozpadli a v pětiminutovém oslabení si nechali nasázet čtyři branky.
Jenže: někdo tu pohromu spustil.
Podobně to bylo třeba i v sérii mezi Bostonem a Columbusem. Ve čtvrtém utkání se cítili být poškozeni Bruins, v šestém, který byl pro ně osudným, doplatili Blue Jackets na rozhodnutí, že bostonský obránce Charlie McAvoy si za zcela otevřený útok na hlavu soupeře Joshe Andersona nezaslouží více než dvě minuty.
Co na tom, že když si po zápase podávali ruce, tvářili se McAvoy i Anderson smířlivě, dokonce to při odečítání ze rtů vypadalo, že se McAvoy omluvil, a soupeři se nakonec krátce obejmuli. Kanón pod střechou haly Nationwide Arena během dvouminutové přesilovky domácích nezazněl, aby oznámil dobrou zprávu o vstřelené brance, a kdo ví, zda by Blue Jackets překonali bostonského brankáře Tuukku Raska, i kdyby na to měli celých pět minut, ale všichni se shodli, že nespravedlivě nedostatečný trest další průběh utkání ovlivnil způsobem, který mnozí označili za rozhodující.
Liga se zatím nijak nevyjádřila k výkonům rozhodčích Kellyho Sutherlanda (to byl ten, který dal McAvoyovi pouhé dvě minuty) a Jona McIsaaca, i když McAvoye potrestala o den později zákazem startu na jeden zápas, hned ten první ve finále Východní konference proti Carolina Hurricanes.
Co se vlastně děje?
Letošní pohárová soutěž se ještě nedostala do finále, ale hokejoví dějepisci už tuší, jak ji pojmenují: ročník zpackaných rozhodnutí (anglicky: botched-calls season).
Jen se podívejme na titulky: Cody Eakin potrestán za něco, co neudělal. Obránce St. Louis Blues Colton Parayko vypálí, trefí se brankáři Benu Bishopovi (Dallas Stars) do klíční kosti, Bishop leží na ledě, zcela zřejmě a viditelně zraněn, a rozhodčí uznají branku, kterou přes jeho nehybné tělo vstřelí Alex Steen. Nebo: Artěmij Panarin (Columbus Blue Jackets) zachytí v utkání proti Bostonu puk, který se zřejmě odrazil od ochranné sítě za brankou a překoná Tuukku Raska. Nebo: útočník Bruins Brad Marchand už po odpískání zezadu bouchne pěstí do hlavy Scotta Harringtona (Columbus), žádný rozhodčí ani necekne, a jediné, co se stane je, že někdo z kanceláře NHL zavolá po ukončení zápasu do kabiny Bruins, pozve k telefonu Marchanda a řekne mu, že ještě jednou a v pohárové soutěži dohrál.
Je úplně možné, že k podobným přestupkům docházelo i dříve, a rozhodčí si jich tehdy v tom fofru nevšimli, a teď vyplývá každá taková sebemenší chybička na povrch jen proto, že jak NHL, tak vysílající televize mají zařízení, která vidí všechno.
Generální manažeři se na své schůzi v březnu bavili mj. i o tom, zda povolit dodatečné přezkoumání video nahrávky situace, kdy by mohlo jít o těžší trest než dvě minuty. Po krátké rozpravě ten návrh zamítli: už takhle zápasy kouskujeme často naprosto zbytečnými kontrolami na žádost koučů, a jak k tomu přijdou vysílající společnosti, když se takový zápas dík podobným přehrávkám protáhne nad plánovaný čas? Co nám přináší nejvyšší příjmy? Poplatky za práva k vysílání.
Ostatně, pravili odpůrci dalšího zpřesnění, pravidlo 48.1 je jednoznačné. Ano, jenže tohle pravidlo nemluví ani tolik o skutku, jako o trestu za něj, a neříká, jaký zásah si zasluhuje jaký trest. A hlavně: nezmiňuje možnost posouzení u videa, ať na žádost ze střídačky, na žádost rozhodčích na ledě, nebo proto, že se na to v Torontu už nemohli dívat.
V případě McAvoye NHL dokonce nedovolila, aby se z řad přítomných akreditovaných novinářů vybraný jedinec zastavil u dozorčího rozhodčích Billa McCrearyho. Měl ho požádat o vysvětlení a celou nahrávku pak poskytnout všem ostatním přítomným akreditovaným novinářům.
Košíkářská NBA, která se v posledních letech potýkala s podobnými potížemi, nakonec nechala vytvořit účet na Twitteru, kde rozhodčí mohou (a v případě, že jsou dotázáni, musí) vysvětlovat, proč odpískali toto a neodpískali tamto.
NHL si někdy zahrává s trpělivostí diváků, hráčů i koučů. Některá pravidla totiž někdy uplatňuje doslova a do písmene i tehdy, kdy to nedává smysl.
Pro příklad můžeme zůstat v letošní pohárové soutěži. V posledním utkání Colorado Avalanche proti San Jose Sharks domácí vedli nejtěsnějším rozdílem. Hostující Colin Wilson za Colorado srovnal, kouč domácích Pete DeBoer se ozval, že branka padla z postavení mimo hru, a video potvrdilo, že měl pravdu. Branka neplatila.
Stalo se toto: kapitán Avalanche Gabriel Landeskog sice už dorazil ke střídačce Colorada, paže měl na hrazení, byl otočen k dění zády, ale brusle měl ještě na ledě. Jeho spoluhráč Wilson byl tedy technicky v postavení mimo hru.
Zhovadilost? Zhovadilost!
Kdyby se šikana definovala hokejově, byl by tohle jeden z nejnázornějších příkladů.
Osobní vzpomínka: kdysi (už hodně dávno) vedli Edmonton Oilers nad někým, lhostejno kým, o jedinou branku. Soupeř odvolal brankáře, jenže puku se zmocnil ruský útočník Oilers Andrej Kovalenko, projel frajersky až k brance soupeře a pohodlně skóroval.
Branka neplatila: měl jednu nohu v brankovišti.
Otočil jsem se k vedle mně sedícímu tehdejšímu vice-presidentovi NHL přes pravidla a kázeň Brianu Burkemu: poslyšte, co to je za nesmysl?
Noha v modré (foot in blue paint), odpověděl stručně.
Ano, ale pokud jsem si všiml, tohle pravidlo tam je, aby chránilo brankáře, ne?
Přisvědčil, že jsem si všiml správně.
Takže, dodal jsem, když tam ten brankář není ...
... tak, skočil mi do řeči, to pravidlo platí pořád. Ano, nezmiňuje se o možnosti, že brankář nebude právě přítomen. Je ale jednoznačné jinak: branka neplatí, když má kterýkoliv hráč útočícího mužstva jakoukoliv část těla v brankovišti branky, do níž padl gól. Je na tom snad něco k nepochopení?
Všechno, ujistil jsem ho. Ctíte literu, kašlete na ducha.
Zdvihaje se k odchodu, věc uzavřel: tak tedy vyburcujte dost diváků, aby přitlačili na ligu, aby to pravidlo změnila. Konec osobní vzpomínky.
To se zatím nepovedlo. A rozhodčí NHL nadále dodržují pravidla, která vyrážejí dech divákům, hráčům i koučům. Co je psáno, to je dáno.
I když, jak ukazuje letošní pohárová soutěž, také ne vždycky.
ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@nhl.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz
© Copyright - Všechna loga a známky NHL, loga a známky týmů NHL, jakožto další vlastnické materiály včetně log konferencí a obrázků Stanley Cupu jsou vlastnictvím NHL, NHL Enterprises, L.P. a příslušných týmů. © NHL Enterprises, L.P. Všechna práva vyhrazena.