POHLED: Druhý Slovák v Síni slávy? Proč Hossa může napodobit Šťastného

Byť dál ukrajuje miliony z platového stropu arizonských Kojotů, už dva a půl roku zůstává mimo mantinely NHL. Marián Hossa se mezi ně na bruslích nikdy nevrátí, slovenskou legendu připravila o milovaný sport alergie na vlastní pot. Podobně jako kdysi litvínovského odchovance Jana Vopata. Oba se předčasně museli vzdát hokejových kariér.

Ta Hossova je výjimečná. Grandiózní. Jedinečná.

Lemují ji tři zisky stříbrného poháru, osm sezon s alespoň 30 vstřelenými góly i vizitka jediného muže v dějinách NHL, který si tři roky za sebou pokaždé v jiných barvách zahrál finále Stanley Cupu.

Hossa byl fenomenální hráč, jehož už od mládí obdivovali za jeho univerzálnost. Když coby teenager sbíral první starty v NHL, z kabiny ottawských Senátorů zněla pochvalná slova na jeho obrannou činnost. Defenzíva mu šla špičkově celou kariéru a ještě lepší byl směrem dopředu. Jistě mu prospěly rady jeho otce Františka, který jeden čas vedl i slovenský nároďák.

Za hvězdu první velikosti byl "Majo" všude, kam ho jeho hokejové putování zaneslo. V Ottawě válel jako mladý dravec, Senátoři v něm měli minimálně stejně užitečnou personu jako v Danielu Alfredssonovi.

Hossa byl k nezastavení i po přestupu do Atlanty, u Thrashers se sešel s dalším výtečným kanonýrem Iljou Kovalčukem. Výborně doplnil hvězdnou sestavu Pittsburghu, Tučňáci si nemohli vynachválit, jak pasoval k oběma esům - Sidneymu Crosbymu s Jevgenijem Malkinem.

Táhl také detroitské Red Wings, prostřílel se s nimi až do finálové série, jenže to byli právě Malkin s Crosbym, kdo někdejšímu spoluhráči překazili oslavy se Stanley Cupem. (Před)poslední zastávkou v NHL bylo pro rodáka ze Staré Ľubovni Chicago. V dresu Blackhawks nahradil Martina Havláta a stal se posledním dílkem do vítězné mozaiky.

Byl pilířem novodobé dynastie, která stála též na kejklíři Patricku Kaneovi, kvalitních zadácích Duncanu Keithovi s Brentem Seabrookem a hlavně Jonathanu Toewsovi, muži s kapitánským céčkem.

Hossa vynikal všestranností i prvotřídními ofenzivními instinkty. Platil za neocenitelného hokejistu, jehož by uvítal v kabině každý trenér. Co na tom, že se mu vyhýbaly individuální trofeje? Opakovaně patřil mezi nejžhavější kandidáty, posbíral alespoň nominaci do nejlepšího týmu nováčků (1999) či šesti Utkání hvězd.

Kariéra pro něj skončila smutně. Už nechtěl snášet vedlejší účinky léků, kterými tlumil alergické reakce na vlastní pot. Na doporučení lékařů šel předčasně do hokejové výslužby. I v takovém stavu zůstal Chicagu užitečný, nechal se vyměnit do Arizony, aby Černým jestřábům pomohl od své vysoké stropové zátěže. A tak je nyní veden jako jeden z Desert Dogs. Je ovšem jisté, že za ně nikdy nenastoupí.

A že mu v kronice NHL zůstanou následující impozantní zápisy: za 1309 utkání stihl 525 gólů a 609 asistencí, s 1134 body je druhým nejproduktivnějším Slovákem všech dob. Hned po Peteru Šťastném. Bylo by stylové, kdyby právě Hossa zmíněnou slovenskou ikonu doprovodil do Dvorany slávy jako první.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter