Pohled: Generační talent v zapomnění

Byl jménem, které se vyslovovalo s jistotou. David Jiříček. Talentovaný zadák, u něhož se neříkalo jestli, ale kdy. Kdy se usadí v NHL. Kdy se stane generačním českým obráncem.

Sport má ovšem zvláštní schopnost vytvářet rozmanité příběhy. Z jistoty se často stává otazník.

V kontextu účinkování jeho mladšího bratra Adama na juniorském šampionátu se nabízí otázka: kam směřuje kariéra zadáka, který se před třemi lety stal neméně blyštivou hvězdou zmiňovaného turnaje?

Stejně jako Adam i David tehdy hrál sebevědomě, odvážně, dravě. Nebál se soubojů, nebál se puku, nebál se odpovědnosti. Jenže mezi dospělými to Davidovi povážlivě zadrhává. 

Na nominačním seznamu pro nadcházející olympiádu nefiguruje. Nepřekvapivě.

Kontrast je to až krutě polarizující. Jeden bratr na vrcholu euforie, druhý mimo největší reprezentační akci kariéry, navíc s vědomím, že mezi nominovanými nechybí třeba i David Špaček. A nic na tom nemění fakt, že v případě jeho parťáka z farmy, kde se často protlouká, se do jisté míry jedná o sázku na prověřenost ze zlatého pražského šampionátu.

Samozřejmý vzestup kulminuje příliš brzy

David Jiříček nevylétl. Stoupal. Plynule, logicky, bez turbulence. Mládežnické šampionáty mu sloužily jako pódium. Byl lídrem. Tvrdý, ale chytrý. Důrazný, ale konstruktivní. Hráč, který dokáže propojit starou školu s novou.

Když byl draftován jako šestý hráč celkově, nebylo to překvapením, ale potvrzením něčeho, co už všichni dávno věděli. 

Jenže NHL je těžká písemka. V Columbusu se ocitl v kolotoči, který neodpouští zaváhání. Jeden večer hrál NHL, další týden AHL. Chvíli se těšil důvěře, hrál velké minuty, aby pak kousal roli, ve které se jen přežívá.

Klatovský rodák nezačal hrát špatně. Začal hrát opatrně. Instinktivní jednání vystřídalo přemýšlení. A namísto dominance přišly pochybnosti.

Olympiáda jako zrcadlo

Pouhých 18 zápasů v NHL, ve kterých nebodoval, s průměrným časem na ledě jen o pár vteřin vytaženým nad 12 minut, je důvodem, proč jeho jméno v nominaci chybí.

Ostatně tak to zdůvodnil i trenér národního týmu Radim Rulík: „Nechceme vyjmenovávat důvody, co rozhodlo, protože nechci degradovat hráče. Může se stát za dvacet dní, že tam bude. Je ve skupině připravených, figuruje tam. My jsme potřebovali, aby hrál pravidelně NHL," vysvětloval.

Jiříček strávil v Minnesotě dva týdny před Vánoci, pak zamířil do AHL. Na začátku ledna ho Wild, kteří 13. prosince získali ve velkém trejdu hvězdného beka Quinna Hughese, opět povolali z farmy. Zatím ovšem platí, že poslední duel za Minnesotu odehrál 21. prosince.

„Od 21. prosince má odehrané dva zápasy, z toho jeden nahoře. Od příchodu Hughese moc nehrál. My jsme neměli šanci si ho vyzkoušet na mezinárodní úrovni, protože v AHL na farmě nám ho neuvolnili pro mistrovství světa. A pokud bychom ho brali bez toho vyzkoušení, potřebovali bychom, aby hrál pravidelně ve svém týmu nahoře. To se bohužel nestalo,“ dodal reprezentační kouč.

Místo Jiříčka tak byl upřednostněn kupříkladu stejně starý Jiří Ticháček. A také dva ostřílení veteráni: šestatřicetiletý Tomáš Kundrátek a o tři roky mladší Radim Šimek.

Jiříčkovi je 22 let. To je věk, kdy se kariéry nelámou, ale přepisují. Nenominace na ZOH může být stigma. Nebo očista. Začátek role bojovníka.

Hokej už mnohokrát ukázal, že nejzajímavější příběhy nepíší ti, kteří nikdy nespadnou, ale ti, kteří se dokážou zvednout. Otázka není, jestli Jiříček má schopnosti nebo talent. Otázka je, jestli dokáže znovu najít sám sebe.

Miláno mu uteklo. Ale možná právě tím začíná kapitola, která bude stát za to.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter