Předčasné konce: Eric Lindros – demoliční koule na bruslích

Sebevědomý až na hraně domýšlivosti. Vždycky rozhodný a svůj. Ale také talentovaný, silný a šikovný. Asi málokterý hráč v posledních desetiletích vzbudil tolik kontroverzí a tak moc polarizoval fanoušky a nepřátele, jako tento hromotluk s tváří filmové hvězdy a srdcem nesmiřitelného bojovníka. Jeho hokejový život byl plný velkých dramat. Od odmítání hraní za týmy, k četným otřesům mozku, až po mnohamilionový dar nemocnici při odchodu do hokejového důchodu. Jedna věc je však jistá, a to že je jedním z nejlepších hráčů, kteří kdy zašněrovali brusle.

Pozornost vzbuzoval už od mládí. V juniorech odmítl jít hrát do Soo Greyhounds, týmu, kde působil i slavný Wayne Gretzky, a vynutil si přestup do Oshawy Generals. Za tři sezóny v OHL (Ontarijská juniorská hokejová liga) nasbíral 380 bodů ve 157 zápasech. Urostlý, silný, šikovný a rychlý. O jedničce draftu roku 1991 nebylo pochyb.

O draftové loterii tehdy ještě nikdo ani neuvažoval, takže bylo jasné, že tento generační talent připadne nejslabšímu týmu sezóny 1990/91. Tento nelichotivý titul si potřetí za sebou „vybojovali“ Quebec Nordiques.

Ačkoliv mladý Lindros dával dopředu jasně najevo, že mu malý frankofonní hokejový trh nevoní a modrobílý dres s iglú a květem lilie nikdy neoblékne, zaznělo jeho jméno na draftu jako první. Majitel Nordiques Marcel Aubut sebevědomě prohlásil, že Lindrosova cesta do NHL vede jen skrze jejich klub.

Mladý rebel se vrátil do OHL a během následující sezóny stihl reprezentovat svou zemi na dvou významných turnajích. Na Kanadském poháru 1991 byl členem vítězného týmu, když pravidelně přeskakoval mantinel vedle svých slavných spoluhráčů, z nichž drtivá většina patří mezi členy torontské Síně slávy. A na olympiádě v Albertville dovedl tým Kanady ke stříbrné medaili. To vše bez jediného odehraného zápasu v nejslavnější hokejové lize světa.

Novináři mu vymysleli přezdívku „The Next One“ (Příští) s odkazem na přezdívku Gretzkyho „The Great One“ (Veliký).

Quebečtí pochopili, že se Lindrose nedočkají, a tak začalo vyjednávání o výměně. Během následujícího draftu bylo oznámeno, že se klub dohodl s Flyers na podmínkách obchodu. Lindros se přesunul do Philadelphie, opačným směrem putovalo šest hráčů, volby v draftu a několik miliónů v hotovosti.

Ale nebyl by to Lindros, aby se to všechno nezašmodrchalo. Vyšlo totiž najevo, že majitel Nordiques nejprve vyjednal obchod s Flyers, aby později souhlasil i s nabídkou Rangers, která se nesla v podobném duchu. Rozhodnout musel nakonec nezávislý arbitr, který potvrdil původní dohodu s Letci.

Lindros tak konečně mohl začít svou kariéru v NHL. Okamžitě se stal hlavní oporou týmu z města bratrské lásky a jednou z nejzářivějších hvězd ligy. I přes svou obrovitou postavu byl neuvěřitelně hbitý a šikovný s pukem. Neměl žádné velké slabiny. Dokázal skloubit brutální fyzickou sílu se schopností tvořit hru a střílet góly. NHL zažila spoustu výborných silových útočníků, ale nikdo nebyl tak silný a talentovaný.

Prakticky od prvního zápasu za Flyers, až do řady otřesů mozku a problémů se zraněními na konci století, byl Lindros lidskou demoliční koulí na bruslích, kterou bylo nemožné zastavit.

Mark Messier o něm prohlásil: „Změnil pohled na hru silových útočníků. Chlap, co má skoro dva metry a přes metrák živé váhy, dokáže bruslit a kouzlit s pukem jako někdo mnohem menší a hubenější. Myslím si, že určí směr, kterým se budou siloví útočníci ubírat.“

S Mikaelem Renbergem a Johnem LeClairem vytvořil útok přezdívaný „Legie zkázy“. Všichni tři velcí, mohutní borci schopni hrát jak kombinační, tak fyzický hokej. V letech 1994 až 1997 nasbírali dohromady téměř 700 bodů a stali se postrachem soupeřů. Finále playoff si zahráli pouze jednou, a to v roce 1997, kde ale nestačili na Rudá křídla z Detroitu, jimž podlehli ve čtyřech zápasech.

Následovalo neúspěšné vystoupení na Turnaji století, jak se často nazývá olympijský hokejový turnaj v Naganu 1998, kde se poprvé sešla elita z celého světa a kde Kanada v čele s kapitánem Lindrosem nestačila v semifinále na zodpovědně bránící Čechy s neprůstřelným Haškem v zádech.

Aby toho nebylo málo, tak ho v březnu 1998 sestřelil vyhlášený pittsburghský tvrďák Kasparaitis a způsobil mu otřes mozku. Během následujících 16 měsíců inkasoval dalších pět úderů do hlavy se stejnou diagnózou. K tomu je třeba připočíst událost během playoff roku 1999, kdy mu spolubydlící na pokoji pravděpodobně zachránil život. Když ho našel zhrouceného ve vaně, tak mu zajistil převoz do nemocnice, kde zjistili, že mu zlomené žebro protrhlo plíci a způsobilo vnitřní krvácení.

Lindros obvinil vedení klubu a týmové doktory ze zanedbání jeho stavu a prohlásil, že je to jeho poslední sezóna v dresu Flyers. V rozhodujícím sedmém zápase konferenčního finále proti rivalovi z New Jersey přejížděl se sklopenou hlavou soupeřovu modrou čáru, když si ho našel loket proslulého tvrďáka Scotta Stevense. Monstrózní náraz, který v zámoří nazývají „open-ice-hit“, znamenal pro Velkého Erica nejenom cestu do kabin za pomoci spoluhráčů, ale i další otřes mozku do sbírky.

Po sezóně se Lindros stal omezeně volným hráčem, odmítl kvalifikační nabídku Flyers a následovala výměna do Rangers. Součástí trejdu byli i dva čeští hráči Jan Hlaváč a Pavel Brendl. U Jezdců strávil Lindros tři sezóny s bilancí 158 bodů ve 192 zápasech.

Po zrušeném ročníku 2004/05 následovaly roční anabáze v Torontu a Dallasu, po kterých oznámil konec aktivní kariéry. Jak brzo to bylo, dobře doloží jedno srovnání. Jeho vrstevník a velký konkurent, o rok starší Jaromír Jágr, totiž brázdil arény NHL ještě o deset let později.

V základní části odehrál Lindros 760 utkání, ve kterých zaznamenal celkem 865 bodů. Ve zkráceném ročníku 1994/95 vyhrál Hartovu trofej pro nejlepšího hráče dle mínění novinářů i Lester B. Pearson Award, cenu ve které hlasují samotní hráči. V roce 2002 vyhrál s týmem Kanady olympijské zlato v Salt Lake City.

V roce 2016 se konečně dočkal uvedení do hokejové Síně slávy v Torontu a o dva roky později vystoupal jeho dres s číslem 88 pod strop Wells Fargo Center ve Philadelphii.

I přes všechna dramata, která Erica Lindrose na jeho hokejové cestě provázela, mu nikdo nemůže upřít, že patřil mezi nejdominantnější hráče NHL devadesátých let. 

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter