Profík se smyslem pro legraci. Zraju jako dobré víno, směje se Jakub Voráček

Jeden z těch, na něhož se budou z Čech směrem za moře upírat zraky. Kdekoho bude zajímat, co předvede Jakub Voráček ve staronovém působišti. Klapne mu souhra s Patrikem Lainem? Voráček k smrti rád nahrává, Fin rád zakončuje. Těší se celý Columbus, kde se dvaatřicetiletý Čech poprvé objevil už před nějakým tím rokem.

„První tréninkový kemp,“ smál se nad fotkou se svým obličejem, kterou mu nedávno podstrčili. Je to čtrnáct let, co se po draftu pokoušel prosadit do elitního mužstva Jackets. Nakonec skončil ještě na rok mezi juniory a my si v redakci nhl.cz s kolegy psali o tom, že to byla chyba.

Na té staré fotce najdete ještě do hladka oholeného, vlasatého kluka. Vlasy zůstaly, přibyly vousy. V Columbusu se chytil hned napřesrok. V letech 2008-11 tu odehrál tři sezóny, v roce 2010 stihnul pomoct reprezentaci coby jedna ze tří zámořských posil k titulu mistrů světa. Pak byl vyměněn do Philadelphie.

Nyní je zpět. „Doma“, jak sám říká. Vrátil se jako sebevědomý hokejista na vrcholu. Nebojí se nahlas říkat své názory. Na politiku, na novináře, který si ho bral ve Philadelphii zostra do úst. Voráček je osobnost, od které se očekává, že se tak bude chovat.

„Čtrnáct let je čtrnáct let, ale snad můžu říct, že zraju jako dobré víno,“ směje se rodilý Kladěňák.

Spekulovalo se o tom, že by si ho mohl stáhnout Seattle. Překážkou asi byla vysoká smlouva, podle níž bude ještě tři roky odmazávat z platového stropu 8,250 miliónu dolarů. Té se nezalekli v Columbusu, kde Čech, jak určitě doufá, tento kontrakt dohraje.

Spoléhat se na něj bude nejen na ledě, ale i mimo něj. Měl by učit ostatní profesionalitě. Bude skutečně zajímavé sledovat, zda ji aspoň trochu vštípí mimořádně egoistickému Finovi Lainemu, s nímž by si minimálně herně mohl rozumět.

„Na Jakeovi se mi nejvíc líbí jeho vášeň pro hru,“ říká nový trenér Blue Jackets Brad Larsen. „V lize je myslím 13-14 let a pořád hraje s nadšením. Prostě hokej miluje a je schopný tím nakazit ostatní. Je to dobré pro partu. Tvrdě trénuje. Pokud na konci zápasu prohráváme, je opravdu naštvaný.“

S tím Voráček souhlasí. „Porážky nesnáším. Ať jde o karty v letadle, strkanici při tréninku nebo hokejový zápas. I na tréninku nerad prohrávám. Vytáčí mě to. Vzplanu, naštvu se, ale za půl minuty, minutu jsem v pohodě. Ale vylítnu rychle,“ vyznává se.

Má taky zvláštní smysl pro humor. Právě kombinace herní vášně a smyslu pro legraci je něco, co Columbusu poslední dobou scházelo. Třeba Zach Werenski tvrdí, že něco podobného naposledy zažil u Scotta Hartnella, který přišel v roce 2014 do Columbusu taky z Philadelphie.

„Přinesl něco, co to tu nebylo. Trochu mi připomíná Hartsyho. Taky chlap, který odvedl svou práci bez ohledu na okolnosti, a měl rád legraci. Od Hartsyho odchodu jsme myslím nikoho takového neměli,“ říká čtyřiadvacetiletý bek, který dosavadní kariéru v NHL spojil jen s Columbusem.

Mezi Modrokabátníky se zkrátka vrátil docela jiný Voráček, než který odtud před deseti lety odcházel. Pokud zůstane zdravý, odehraje kolem poloviny sezóny svůj 1000. zápas v NHL. Mezi Čechy je se 738 body (216+522) už teď historicky šestý nejproduktivnější. Letos může reálně přeskočit Roberta Holíka (747) a Václava Prospala (765).

Nové role se nebojí, těší se na ní. „Když jste mladý, s ničím si neděláte starosti. Hrajete hokej, večer si zahrajete Call of Duty, zajdete si na večeři… Samozřejmě, jak stárnete, život se s dětmi a rodinou trochu mění. To je normální u všech lidí a já nejsem jiný,“ uzavírá Jakub Voráček.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter