RETRO: Den, kdy se stal z Yzermana komplexní hokejista

Bez Stanley Cupu není kariéra hráče NHL úplná. K dokonalosti něco chybí. Steve Yzerman na něj čekal dlouho. Když ho v roce 1997 konečně zvednul nad hlavu, bylo 32 let. Kapitánské céčko měl na dresu jedenáctou sezónu! Potřeboval vyzrát jako lídr, ale hlavně coby hokejista. Významně k tomu přispěl jeho tehdejší kouč Scotty Bowman.

Do Detroitu přišel v roce 1993 po trochu zvláštním angažmá v Pittsburghu. V podstatě už byl odhodlaný trenérskou kariéru ukončit a u Tučňáků jen radil Bobu Johnsonovi. Ten bohužel po prvním Stanley Cupu vážně onemocněl a nakonec v listopadu 1992 zemřel. Na Bowmana tak v podstatě zbyl tým, který nikdy nebyl tak úplně „jeho“.

Oslavil zde ještě jeden pohár a další rok nato přijal nabídku Mikea Ilitche u Red Wings.

Takhle hrát nemůžeš, Steve

Sezóna 1993-94 skončila výpadkem v prvním kole. Yzerman byl v mužstvu jedenáct let, osm sezón mu šéfoval. Pod jeho vedením šlo nepochybně nahoru, zvednul ho z bahna, na vrchol jej ale zatím nedovedl a z věčných nezdarů v play off začínal být otrávený.

Po play off 1994 si s ním Scotty Bowman sedl a řekl mu: „Jestli má tenhle tým vyhrát, musíš hrát úplně jinak.“ Bowmanovi bylo v té době 61 let. Měl za sebou pěti Stanley Cupy opentlené angažmá v Montrealu, pak působil sedm sezón v Buffalu, dva roky vedl Pittsburgh. Moc dobře věděl, co obnáší vyladit vítězný mančaft.

„Detroit byl velmi dobrý ofenzivně, ale byl tehdy hodně slabý v obraně. V play off to bylo vidět,“ vzpomíná nejrespektovanější kouč všech dob ve své biografii na počátky angažmá u Rudých křídel.

Yzerman byl hvězdou mužstva. Měl za sebou sezóny s 65 a 62 brankami. Šestkrát za sebou nasbíral přes 100 bodů, v letech 1988-89 se dostal na 155 bodů! „Nehrál ale obousměrný hokej,“ tvrdí zpětně Bowman.

Zkousne to?

Ten rozhovor byl svým způsobem risk. Bowman byl všechno, jenom ne zdatný řečník. Nikdy si moc netykal s médii, na hráče nepůsobil zrovna přátelsky. Byl geniální bench kouč, sám kdysi řekl, že největším trenérským kumštem je „mít vždy na ledě ty správní hráče“. Na motivační proslovy ale nebyl. Být Yzerman egoistický floutek, mohl to být trenérův konec.

Do města kdysi přišel jako talentovaný mladík. Dal mu naději. Vyspěl v respektovaného lídra. Nedělal hlouposti. A byl to bojovník. Nevypouštěl zápasy skrz maličkosti. Odehrával buď kompletní sezóny nebo chyběl pro skutečná zranění, ne pro drobnosti. Problémy měl hlavně s koleny.

Po tom rozhovoru se mohl naštvat, mohl začít soukromou válku. Měl absolutní podporu vedení klubu i náklonnost fanoušků. Na něj se v Joe Louis Areně chodilo. Velmi snadno mohl všechny obrátit proti Bowmanovi, který by vzdor věku a zkušenostem svou pozici proti Yzermanovi neuhájil.

Před třiceti lety…

Bowman se zachoval podobně před nějakými třiceti lety s Jacquesem Lemairem. I jeho hra se mu tehdy nezdála. „Trénoval jsem ho v juniorech,“ vzpomíná. „Válel to na křídle a střílel hromady gólů. Nikdy ale nehrál do těla. Nemohl jsem ho postavit na nejlepší lajny soupeře. Pak jsem mu řekl: ‚Jacquesi, jestli nezměníš svou hru, nikdy si za Canadiens nezahraješ.‘“

Brzo nato volala Bowmanovi Lemairova matka. Přišla i osobně do haly Forum, aby mu sdělila, jak moc dospívajícímu synovi ublížil. Museli si všechno vyříkat. „Já mu přece neřekl, že nebude nikdy hrát za Canadiens, já mu řekl, že za ně nebude hrát, když se nezmění.“

Nedorozumění se vysvětlilo a z Lemaira se stal jeden z nejkomplexnějších hráčů všech dob. Důraz na defenzivu si pak vetknul i do trenérského erbu. Byl to on, kdo implementoval do NHL „past ve středním pásmu“, a mimochodem to byl právě Lemaire, kdo Bowmana s Yzermanem touhle taktikou ve finále 1995 porazil. Jeho New Jersey bylo přitom tehdy outsiderem série.

Méně bodů, víc trofejí

S Yzermanem k žádnému nedorozumění nedošlo. Vyslaný vzkaz byl přijat. Dlouholetý kapitán Wings byl odpovědný chlap, netrpěl deficitem sebereflexe. Každý tým hraje svým způsobem ve stylu svého vůdce. Změna byla nutná. Pokud v osmdesátých letech potřeboval tenhle mančaft „spektakulárního“ Stevea, aby oživil zájem o hokej, teď potřeboval odpovědného lídra, aby uspěl.

Do příštího přípravného kempu přišel jiný Yzerman. Jestliže pět let předtím pravidelně končil v první desítce ligového bodování, zbylých jedenáct let kariéry už se tam dostal jen jednou. Jenomže taky třikrát vyhrál společně s Bowmanem Stanley Cup. V roce 2000 získal dokonce Selke Trophy pro nejlépe bránícího útočníka NHL.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter