RETRO: Dva góly od hranice hokejové nesmrtelnosti. Coffey se před šestatřiceti lety dotkl hokejového nebe

Nasázet za sezónu 50 branek je v nejslavnější hokejové lize světa ceněná meta. Pro útočníky individuální výkon hodný obdivu, pro obránce výkon z říše snů. Vždyť i přes hranici 40 gólů se dostali v celé více než staleté historii NHL pouze dva beci. Legendární bostonská ikona Bobby Orr a bruslařský elegán Paul Coffey. A právě druhý jmenovaný drží už přes tři desetiletí rekord mezi obránci, co se nastřílených branek v jedné sezóně týče.

Třicetigólovou hranici pokořil jako první zadák v historii Orr v sezóně 1969/70. 33 branek byl famózní výkon, ne nadarmo se zdůrazňuje, že Orr byl tím, kdo navždy změnil hru obránců v hokeji. Díky skvělému bruslení, technice a hernímu přehledu byl dominantním hráčem tehdejší doby. Ve své poslední kompletní sezóně (1974/75) nasázel soupeřům 46 branek a zdálo se, že to bude jeden z těch „nepřekonatelných“ rekordů. 

Jenže o pár let později se v dresu edmontonských Olejářů objevil vlasatý mladíček, který si, co do bruslení, s bostonskou legendou nic nezadal a z pozice obránce neohroženě vyrážel na zteč soupeřovo branky.

Paul Coffey byl famózní bruslař se smrtícími útočnými instinkty. V ofenzivně laděném mužstvu Oilers dostal volnou ruku a neúnavně podporoval útočné výpady svých spoluhráčů. Svou tvrdou a přesnou střelou nedával soupeřovým gólmanům spát. 

V sezóně 1985/86 drtila gólová mašina Oilers své soupeře jako skořápky ořechů. 426 nastřílených branek bylo suverénně nejvíc. Největší měrou přispěl finský snajpr Jari Kurri se 68 přesnými zásahy, nezahálel ani Glenn Anderson (53 branek) nebo Wayne Gretzky (52 branek). K prestižní padesátigólové metě se mílovými kroky blížil i rychlonohý bek se sedmičkou na zádech. 

2. dubna 1986 přivítali Olejáři ve své hale Northlands Coliseum soupeře z Vancouveru. Zatímco domácí měli tři zápasy před koncem základní části dávno postup do playoff jistý, soupeř z kanadské provincie Britská Kolumbie o účast ve vyřazovacích bojích urputně bojoval. To, že zápas skončil vítězstvím 8:4 pro domácí, není až tak podstatné. To, co tento zápas udělalo speciálním, se odehrálo na přelomu první a druhé třetiny.

V poslední minutě první třetiny zachytil Coffey soupeřův nedůsledný pokus o vyhození a z levého křídla překonal gólmana Canucks. Gól číslo 46 a Orrův rekord byl vyrovnán. Diváci mohutně tleskají a spoluhráči uznale poklepávají svého spoluhráče po ramenou. 

Třetí minuta druhé třetiny a hvězdný zadák Olejářů přebírá puk za svou brankou. Pár typických elegantních skluzů a nabírá rychlost, které není nikdo schopen konkurovat. S pukem na holi se lehce prosmýkne mezi dvojicí těžkopádných beků soupeře a pod padajícím brankářem Youngem zasouvá puk do sítě. 

V domácí hale propukne vřava. Diváci vstávají a ve stoje aplaudují svému oblíbenci. Usměvavý sympaťák s kapkou oleje na dresu a číslovkou 7 se právě zapsal do hokejových dějin. I když mu ve zbývajících dvou zápasech základní části střelecké štěstí nepřálo a magické padesátky nedosáhl, i tak je jeho 48 branek vstřelených obráncem v jedné sezóně doposud rekordem, ke kterému vzhlížejí jeho následovníci s uctivým odstupem.

Posledním bekem, který překonal alespoň hranici 30 branek, byl v sezóně 2008/09 Mike Green v dresu Washingtonu Capitals. Letos měl skvěle našlápnuto Cale Makar z Avalanche. Na začátku sezóny si udržoval gólový průměr, který avizoval překonání hranice 40 branek, ale po Novém roce výrazně zpomalil. Nyní má na svém kontě 24 gólů a Coloradu zbývá sehrát 13 utkání. 

Podaří se mu zdolat alespoň třicetibrankovou bariéru? A co v dalších sezónách? Přidá se někdo další?

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter