RETRO: Hokej bez červené čáry, do půl třetí do rána

Je to už víc než 85 let, co proti sobě stanuly v prvním utkání play off 1936 celky Detroitu Red Wings a Montrealu Maroons. Hrálo se, hrálo a hrálo… až do pozdních ranních hodin. Honba za jediným gólem trvala skoro tři regulérní zápasy, až „Mud“ Bruneteau konečně rozhodl. NHL nikdy v historii delší hokejový maratón nezažila.

Říká se, že rekordy jsou od toho, aby se překonávaly. Tenhle drží. Těch 176 odehraných minut (116 minut nastavení) nepřekonal od 24. března 1936 nikdo. Přestože to bylo první kolo, šlo fakticky o předčasné finále. Tehdejší systém nasazování proti sobě ihned svedl vítěze dvou čtyřčlenných divizí. Mužstvo z města automobilového průmyslu sice vyhrálo základní část, nicméně odborníci favorizovali Montreal, vítěze Kanadské divize a obhájce Stanley Cupu z předešlého roku.

Málokterý z bezmála deseti tisíc přítomných fanoušků tušil, že se ze zápasu toho dne domů už nevrátí, pakliže tedy vyčkal jeho rozuzlení. Obvyklé tři třetiny základní hrací doby gól nepřinesly a na vlas stejný scénář nabídlo pět následujících dějství nastaveného času. Co počít? Pokoušet znovu osud, hledat postranní řešení?

Mince místo puku

O tři roky dřív, při nekonečném duelu Bostonu s Torontem, došlo totiž mezi oběma týmy po 160 odehraných minutách k dohodě, že o výsledku rozhodne hozená mince! Diváci, třebaže utahaní jako koťata, však klubové činovníky s podivným nápadem vypískali, takže se hrálo dál. Rozhodnutí padlo v čase 164:46.

V roce 1936 se hrálo ještě déle. „Někteří lidé v ochozech spali. Jak zápas pokračoval, hra se hodně zpomalovala, protože také hráči byli vyčerpaní. V těch dnech seděli novináři na úrovni ledu, nebylo tam žádné sklo. Když jel kolem Herbie Lewis z Detroitu, hodil do placu ironickou otázku: ‚Tak co chlapi, bavíte se jako my?‘“ vzpomínal před časem pro Hockey News hokejový historik Bob Duff.

Byly dvě hodiny ráno, když se mužstva vrátila na plochu k šesté hrací části prodloužení. Hráči dostávali ovoce a další lehké jídlo, aby vysílením nepadli. Masér Red Wings prý spotřeboval o přestávkách v průměru 7,5 litru masážního gelu. V šatně Red Wings se pil hlavně čaj, montrealští se stimulovali kávou.

„Klíčový rozdíl byl v tom, na hřišti nebyla červená čára,“ vzpomíná na hokejový pravěk další historik Eric Zweig. „Plocha byla rozdělena na tři pásma modrými čárami. Mohli jste si přihrávat dopředu jen v rámci pásma, puk nesměl přejít modrou čáru. K utkání se převlékalo patnáct hráčů, devět útočníků a šest obránců. Ne všichni ale museli hrát. Za hry se pětky obvykle moc neměnily, takže jednotlivá střídání bývala dlouhá.“

Obránce Ebbie Goodfellow z Detroitu slíbil o osm let mladšímu spoluhráči Bucko McDonaldovi, že mu dá pět dolarů za každý úspěšný hit. Parťák z obrany jich v nekonečném duelu nasbíral 24. Těžko říct, jak se oba nakonec vypořádali, protože v dané době vydělal průměrný hokejista NHL za měsíc maximálně pár stovek.

Soudcování ze středního pásma

Paul Stewart, bývalý rozhodčí NHL, jehož děd utkání pískal a otec byl v hledišti, má na duel následující vzpomínky: „V té době ještě nebyly rolby, led se mezi přestávkami škrábal lopatami. Také rozhodčí šetřili silami a drželi se hlavně mezi modrými čárami. Skoro všechno pískali ze středního pásma. Nosili vlněné svetry, v hale se kouřilo. Byli úplně promočení. Můj děda dostal za ten večer sto dolarů.“

Rozhodčí jsou odjakživa spolu s brankáři jedinými muži, kteří neslézají z ledu. Takže tenkrát odjezdili celých 176 minut. Jak přibývalo odehraných třetin, báli se mezi nimi o přestávce sejmout brusle a ošetřit si nohy. Obávali se, že by jim otekly a už by se znovu neobuli.

Jak to chodívá, slavný moment pro sebe uzmul neopěvovaný hrdina. Půl sezóny strávil Bruneteau na farmě, nahoru byl povolán asi měsíc před play off. Ve 177. minutě se přehnal přes útočnou modrou čáru, kde za sebou nechal bránícího Heca Kilrea, aby si v předbrankovém prostoru našel přihrávaný kotouč. Dobrou práci odvedl zkušený Hec Kilrea, jenž odtlačil protihráče a poskytl střelci nezbytný prostor. Hodiny ukazovaly 2:25, když nováčkova první střela, 69. střela Detroitu celkem, prolétla za záda gólmana Maroons Lorneho Chabota.

„Díky bohu,“ ulevil si po utkání střelec. „Jak jsem se blížil k bráně, šel Chabot dolů. Puk tam tak uvíznul v síťce, ani nespadl na zem. Bylo to docela legrační,“ popisoval klíčový okamžik.

Detroit nakonec zvládl také druhý semifinálový zápas, když vyhrál 3:0; hráči Montrealu překonali Normieho Smithe v brance Wings až ve třetím vzájemném duelu, který ale prohráli 1:2. Gólman Red Wings zůstal nepokořen 248 minut a 32 sekund. Ve finále přehrál Detroit Toronto 3:1 (3:1, 9:4, 3:4, 3:2) a vyhrál svůj první Stanley Cup.

Slavný střelec Mud Bruneteau zůstal Rudým křídlům věrný po celou profesionální kariéru; nejlepší sportovní léta prožil v době, kdy po světě zuřila druhá světová válka. V sezóně 1943-44 nastřílel ve 39 zápasech tou dobou velmi solidních 35 branek, žádná však nedosáhla věhlasu té z play off 1936. S NHL se rozloučil v roce 1946, kdy mu bylo jednatřicet let.

Nejdelší zápasy historie NHL:

24. března 1936, Detroit – Montreal Maroons 1:0
celkový čas 176 minut 30 sekund
vítězný gól: Mud Bruneteau

3. dubna 1933, Toronto – Boston 1:0
celkový čas 164 minut a 46 sekund
vítězný gól: Ken Doraty

4. května 2000, Pittsburgh – Philadelphia 1:2
celkový čas 152 minut a 1 sekunda
vítězný gól: Keith Primeau

11. srpna 2020, Tampa Bay - Columbus 3:2
celkový čas 150 minut a 27 sekund
vítězný gól: Brayden Point

24. dubna 2003, Anaheim – Dallas 4:3
celkový čas 140 minut a 48 sekund
vítězný gól: Petr Sýkora

Pro představu, nejstarší záběry NHL:

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter