RETRO: Jak Kanada spojila velmoci uprostřed studené války

Když na tiskové konferenci, která předcházela Utkání hvězd v roce 2024, oznámil komisař NHL Gary Bettman, že další rok nahradí klasický formát tohoto setkání turnaj národních týmů, bylo z toho velké pozdvižení v hokejovém světě. Vždyť posledním turnajem, kde jsme mohli vidět ty opravdu nejlepší z nejlepších, byl Světový pohár v roce 2016. A vzpomínka na olympijský hokejový turnaj s účastí hráčů NHL je dokonce ještě o dva roky starší. Jakkoliv se zdá myšlenka nahradit tradiční All Star Weekend (Utkání hvězd včetně různých dovednostních soutěží) klasickými zápasy revoluční, při pohledu do historie najdeme několik příkladů.

Pro ten poslední se musíme vydat až o čtyři dekády zpět. 

Pravidelné zasedání Rady guvernérů NHL se v roce 1983 konalo v kanadské metropoli Quebec City. Liga tehdy vyjádřila přání pořádat v blízké budoucnosti každoroční All Star Game právě zde, v hlavním městě největší kanadské provincie a jednom z nejstarších měst na severoamerickém kontinentu. Oficiálně svou volbu potvrdila o rok později.

Tehdejší majitel hokejového klubu Quebec Nordiques Marcel Aubut začal přemýšlet, jak okořenit už poněkud nudnou exhibici dvou ligových výběrů uprostřed sezóny. V uších mu zněla slova Johna Zieglera, prezidenta NHL, který vyjádřil přání uspořádat tentokrát „něco mimořádného“.

K osobě Marcela Aubuta je třeba poznamenat, že byl tím, kdo často vířil poněkud stojaté vody ligového rybníku. Hodně podporoval přesuny hráčů zpoza železné opony. Jeho aktivita při emigraci bratří Šťastných je notoricky známá. Zasadil se také o zavedení pětiminutového prodloužení v případě nerozhodného výsledku či využívání videa rozhodčími v případě sporných okamžiků.

Pozvěme si Rusáky!

Aubut se tedy zamyslel... a během přestávky Utkání hvězd v roce 1986 předložil guvernérům ligy návrh, který je zanechal v úžasu. Představil jim svůj nápad na dvouzápasovou sérii mezi NHL All-Stars a sovětským národním týmem, která by však sloužila pouze jako středobod větších oslav. 

"Neměla by to být párty jen mezi námi a hokejovými fanoušky," řekl jim Aubut. "Měla by to být akce, kde sportovním fanouškům, kteří se jinak o hokej nezajímají, nezbude nic jiného, než se dívat a kde ani lidem, kteří se o sport nezajímají, nezbude než se dívat. To je způsob, jak sport propagovat."

Když liga souhlasila s jeho návrhem pozvat sovětský národní tým a prodloužit přestávku All-Star ze dvou dnů na pět, zařadil Aubut nejvyšší rychlost. Zrodila se Rendez-vous 87, týdenní série akcí konaných na pozadí zimního karnevalu v Quebecu, jejíž součástí byly i dva zápasy mezi vývěrem NHL a tehdejší sovětskou mašinou.

Aubut to pojal opravdu velkolepě. Když sovětský hokejový tým, tak proč ne sovětské kuchaře, tanečníky či zpěváky. Pozvaní byli politici, významní podnikatelé i hvězdy jiných sportovních odvětví. Prostě takový hokejový Super Bowl nebo chcete-li mezinárodní festival kultury a sportu.

"Pokud si lidé myslí, že to bude jen pár hokejových zápasů s několika dalšími věcmi, mýlí se," řekl na tiskové konferenci. "Tak to vůbec není. Bude to jedna z největších událostí desetiletí."

Hokej jako most z východu na západ

Celá akce odstartovala pondělní opulentní večeří o 10 chodech pro 1500 pozvaných celebrit, která představila kulinářské dovednosti šéfkuchařů ze SSSR, USA a Kanady. Následné akce zahrnovaly třeba mezinárodní galavečer, na kterém vystoupili takoví umělci jako Paul Anka, Crystal Gayle nebo tanečníci moskevského Velkého baletu. Na pořadu byl i oběd s prezidentem Chrysleru pro 2500 podnikatelů či mezinárodní módní přehlídka zakončená koncertem sovětské rockové skupiny Autograph.

Vrcholem galavečera bylo video poselství o míru, které účastníkům poslali prezident USA Ronald Reagan a sovětský ministr zahraničí Andrej Gromyko.

Aubut označil celou akci za největší událost, která kdy město zasáhla.

"Bylo to také o načasování. O míru, komunismu, studené válce a tak dále. To je důvod, proč se stala tak obrovskou. Do té doby se v Quebec City nic (většího) nestalo. Ani v NHL se nic podobného nestalo, ani zdaleka, co se týče rozsahu této události." 

Pro samou slávu nicméně nesmíme zapomenout na to nejpodstatnější, alespoň co se hokejového fanouška týče, a to dvojzápas výběru hvězd NHL se sovětskou sbornou.

Trenérský triumvirát výběru zámořských profesionálů tvořili kouč Canadiens Jean Perron, vůdce domácích Nordiques Michel Bergeron, a hlavní strůjce Zázraku na ledě, toho času šéf střídačky Flames, Bob Johnson. 

Lemieux před Gretzkym

Výběr hráčů byl podobný jako při klasickém Utkání hvězd. První šestku vybrali fanoušci hlasováním, zbytek doplnila vybraná osmička generálních manažerů. Asi největším překvapením bylo, že se do fanouškovské sestavy nevešel na pozici centra Wayne Gretzky. Jeho místo zaujal mladíček s číslem 66 na dresu. Božský Wayne ale samozřejmě v týmu nakonec nechyběl.

Konečná soupiska se skládala převážně z Kanaďanů, avšak zahrnovala také tři Američany (Rod Langway, Mike Ramsay a Chris Chelios), dva Švédy (Ulf Samuelsson a Tomas Sandström) a dva Finy (Jari Kurri a Esa Tikkanen).

Sovětský tým vedl, jako tradičně, Viktor Tichonov. V brance se ale již nemohl spolehnout na výkony legendárního Treťjaka, který po olympiádě v roce 1984 ukončil kariéru. Mezi pozvanými hosty však nechyběl a mohl tak na vlastní oči sledovat výkony svých nástupců. Oba zápasy nakonec odchytal Jevgenij Bělošejkin. Především v tom druhém předvedl velmi vydařený výkon.

První zápas vyhráli domácí 4:3. A byla to parádní podívaná. Utkání trvalo necelé dvě hodiny a dvacet minut, což je podstatně méně než tehdy běžný zápas NHL. V prvních dvou třetinách byl odpískán pouze jeden ofsajd. Gretzky později řekl, že to byla nejrychlejší hra, ve které kdy hrál. Sovětský rozhodčí Morozov udělil za celý zápas pouze pět menších trestů.  

"Disciplína nad emocemi!" zněl bojový pokřik NHL.

Ve druhém zápase předvedli Sověti výborný výkon a zdolali tým NHL 5:3. Mohli se opřít o výborného Bělošejkina v brance a v útoku zazářil mladíček Kamenskij, který zaznamenal dvě branky a přidal i jednu asistenci. Především jeho druhý gól, kdy se protáhl kolem neobratného beka Greena a prostřelil Fuhra mezi betony, určitě potěšil oko každého hokejové fajnšmekra. 

Vzhledem k tomu, že celkově v tomto dvojzápase přestřílela Rudá mašina hvězdný výběr NHL  8:7, byl trenér sborné na pozápasové tiskovce dotázán, zda považuje svůj tým za vítěze série. 

"Je důležité, abyste věděli, že NHL nevyhrála a my také ne," řekl. "Ten, kdo vyhrál, byl samotný hokej. Oba zápasy byly jako prázdniny, jako festivaly. Dva z nejlepších hokejových zápasů, jaké kdy uvidíte."  

Jindy zasmušilý vládce střídačky vůbec sršel humorem. Na otázku, zda byla ten večer v sázce jeho práce sovětského trenéra, reagoval slovy "Z otázky, na kterou se ptáte, to vypadá, že se mě snažíte zbavit."

Na adresu týmu výběru hvězd NHL nešetřil komplimenty. "Tenhle tým se mi opravdu líbí. Opravdu silný. A poprvé disciplinovaný. Ze všech týmů v průběhu let obdivuji tento nejvíce." 

Podívaná pro milióny

Rendez-vous 87 byla svým způsobem výjimečná akce, a to především díky velkolepé podívané, kterou jeho organizátoři vytvořili. Měla svého vlastního maskota a ústřední píseň, kterou složil Kanaďan David Foster. Zápasy sledovalo nejméně 125 milionů lidí ve více než 20 zemích. Kanadská televize CBC produkovala televizní vysílání a kontrolovala kanadská práva na vysílání, zatímco ESPN vlastnila práva všude jinde kromě Sovětského svazu. 

Aubut později uvedl, že událost, která stála 9,4 milionu dolarů, dosáhla zisku 1,9 milionu dolarů a multiplikací vygenerovala nejméně 18,5 milionu dolarů na dalších, nepřímo souvisejících tržbách.

Každý hráč z výběru NHL obdržel 1000 dolarů za zápas plus výdaje, Sověti inkasovali 80 000 dolarů a NHL dostala 350 000 dolarů do penzijního fondu hráčů.

"Myslím, že jsme částečně změnili svět," řekl Aubut. "Precedens, který jsme vytvořili, změnil celý svět. To byl také cíl Rendez-vous. Mír. USA se Sovětským svazem sedí společně u koktejlů a večeří. A důvodem jsme byli my. Kanada je spojila. Bylo to mnohem víc než dva hokejové zápasy."

Užij si zábavu a radost ze hry u Fortuny

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter