RETRO: Sezóna 1992-93. Neopakovatelná, mimořádná, nejlepší!

Dominik Hašek jí nazval „posledním ofenzivním rokem v NHL“. Gólový průměr byl skutečně naposledy přes 7 tref na zápas (7,26). Bariéry pro Evropany z východu padly, do NHL proudilo čím dál víc atraktivních jmen. Z mnoha důvodů lze tenhle ročník označit za ten úplně nejlepší, jaký ve své historii slavná liga zažila.

Proberme si jednotlivé body pro toto tvrzení tak nějak postupně.

Gary Bettman

Ne že by na tom měl velkou zásluhu, ale sluší se jej zmínit. 1. února 1993 nastoupil do funkce komisaře (commissioner je skutečně komisař, žádného „komisionáře“, jak je Bettman často nazýván, český jazyk nezná). Přišel coby viceprezident NBA, bylo mu 40 let a měl velké plány.

Lize vládne dosud, kdy je mu 72 let.

Masivní expanze

NHL procházela začátkem devadesátých let rozsáhlým rozšiřováním. Sověti, Češi, Švédové v osmdesátých letech jasně dokázali, že hokej už není jen doménou Kanaďanů. Taky v Americe se tomuhle sportu víc a víc dařilo. A proto byl čím dál větší zájem jej prodávat na nových trzích. V Kanadě hokej milují, ale Američanů je desetkrát tolik, takže...

V roce 1991 vstoupilo do ligy San Jose Sharks a zvedlo počet jejích účastníků na 22. V roce 1992 přibyla Ottawa Senators a Tampa Bay Lightning. O rok později rozšířili NHL Florida Panthers a Mighty Ducks of Anaheim.

Ofenzivní festival

Fakt rozšiřování ligy je důležitý. Ročník 1992-93 s sebou totiž přinesl řadu rekordů v individuálních statistikách. Ne, 7,26 gólu na zápas není zase tak ukrutně mnoho. NHL zažila hojnější léta. V sezóně 1981-82 byl třeba průměr 8,02. V lize ale nebylo zdaleka tolik týmů, tudíž ani hráčů.

V sezóně 1992-93 už naskočilo aspoň k jednomu zápasu 715 hokejistů. Rekordních 21 jich dosáhlo na stobodovou hranici. Rekordních 14 jich nastřílelo aspoň 50 branek. A také se hrálo na 84 zápasů. Pouze v letech 1992-94 šla NHL takhle vysoko, pak se stabilizovala na 82 duelech.

Stále solidní gólový průměr, rostoucí počet hokejistů i zápasů. To byly faktory, jež vygenerovaly historická maxima v mnoha ohledech. A to jsme se ještě nedostali k individuální kvalitě. I ta totiž byla toho roku naprosto ojedinělá.

The Next One

Měl auru geniálního dorostence. V roce 1991 reprezentoval javorový list na Kanadském poháru (3+2) coby první hráč, který ještě neodehrál zápas v NHL. Spojoval v sobě šikovnost s dynamikou a silou demoliční koule, jak nazval Lindrose kdysi jeden náš kolega. Jenomže měl taky svou hlavu. Na draftu 1991 po něm sáhli Quebec Nordiques a na malý kanadský trh se Lindrosovi nechtělo.

Nakonec ho vzala Philadelphia, které za něj obětovala skutečně hodně. Do Quebecu poslala šest hráčů, vesměs známá a později úspěšná jména (Peter Forsberg, Steve Duchesne, Ron Hextall, Kerry Huffman, Mike Ricci, Chris Simon), první kola draftu 1993 a 94 a 15 miliónů dolarů k tomu. V Quebecu, později Colorado, položili základ pro vítězný tým 1996, Lindrosova Philadelphia  svoje finále o rok později nevyhrála. 

Debut velkého Erica tedy přišel s ročním zpožděním, v říjnu 1992. Podívat se můžete v připojeném videu. Mimochodem, jestlipak víte, kdo přihrál Lindrosovi na první gól v NHL? Byl to Jaromír Jágr, který právě startoval svou třetí sezónu v Pittsburghu (na videu čas 35:30).

Hi, Teemu!

Lindros 75 body v 61 zápasech určitě nezklamal, mezi nováčky to ale stačilo až na třetí místo. Druhý Joe Juneau měl 102 bodů a první Teemu Selänne neuvěřitelných 132 bodů.

Mladý Fin se v předešlé sezóně učil hokej od Otakara Janeckého, s nímž v Jokeritu vyhrál SM-liigu. Když se po letech potkali před mikrofonem, který coby expert České televize třímal v ruce právě Ota Janecký, jejich vzájemné pozdravy a objetí nemohly být srdečnější.

Dvaadvacetiletý Selänne v roce 1992 usoudil, že je pro něj už Finsko malé a rozhodl se přesunout za Atlantik. Do nejslavnější ligy vtrhnul rychlostí blesku, k němuž byl pak po zbytek kariéry přirovnáván (přezdívalo se mu „finský blesk“). S nováčky se vůbec neměřil. Jeho 132 bodů (76+56) byl toho roku pátý nejlepší výkon mezi všemi!

Střelecký nováčkovský rekord Mikea Bossyho (53) trhnul rovnou o 23 gólů, bodový rekord Petera Šťastného (109) o 23 bodů. Dobře, Selänne byl trochu starší, ale Bossymu bylo při vstupu do ligy 20 a mezinárodním hokejem ošlehovanému Šťastnému dokonce 24.

Od roku 1993 překonali v první sezóně NHL 100 bodů už jen dva zelenáči. Sidney Crosby (102) a Alexandr Ovečkin (106) v povýlukovém ročníku 2005-06.

76 gólů? Žádný problém!

Selänneho 76 branek je jen tak mimochodem pátý nejlepší individuální výkon všech dob. Lepší byli pouze Wayne Gretzky (92 a 87), Brett Hull (86) a Mario Lemieux (85). Přesto, považte, nebyl Selänne jediný, kdo této kóty v sezóně 1992-93 dosáhl. Na 76 branek se prostřílel také Alexandr Mogilnyj!

První Rus, který si dovolil z drolícího se východního impéria emigrovat, už v NHL tři roky působil. Sezóna se 127 body (76+51) byla jeho vrchol. Už jen jednou v kariéře pak překonal stovku. A jen jednou se dostal přes padesát gólů.

Vedle Pata Lafontainea Mogilnyj v Buffalu 1992-93 explodoval. O Vánocích třeba zaznamenal sérií čtyř zápasů se třemi hattricky (3, 2, 3, 3). Dvakrát v sezóně dal čtyři branky za večer.

Hart Tropy a Art Ross Trophy pro bojovníka s rakovinou

Kdo čekal na číslo 66, právě se dočkal. Mario Lemieux ve 27 letech výkonnostně kulminoval. Wayne Gretzky toho roku v základní části dlouho absentoval, zdálo se, že Lemieux nebude mít soupeře. Na prvních 50 bodů mu stačilo 18 zápasů! Lajna Stevens – Lemieux – Tocchet je v připojeném videu Erica Lindrose komentátorem zmiňována jako „nejofenzivnější útok všech dob“.

Bohužel v průběhu sezóny přišla šílená zpráva. Po novém roce byla Mariovi diagnostikována rakovina lymfatických uzlin. U mladého, silného člověka je pravděpodobnost úspěšné léčby vysoká, což se naštěstí vyplnilo. Doktoři přesto odhadovali, že Lemieux bude rád, pokud stihne play off.

Vrátil se už na začátku března a událost to byla tak obrovská, že mu tleskali ve stoje i fanoušci ve Philadelphii. Město tradičního arcirivala se sportovně poklonilo uzdravené legendě.

Lemieux vynechal o pauze 23 zápasů a v produktivitě klesl na druhé místo. Ano, čtete dobře, spadl o jediný flek! Čelo si pro sebe mezitím uzmul Pat Lafontaine, jenž v době Lemieuxova návratu vedl o 12 bodů. Jelikož pořád zbývala ještě zhruba čtvrtina základní části, Lafontaine musel tušit, že jeho osud je zpečetěn. Že proti znovu nastartované mašině na body vedení neudrží.

Lemieux se rozjel k neuvěřitelné jízdě, která se chápe ještě hůř ve světle faktu, že měl za sebou vyčerpávající léčbu. V závěrečných 20 utkáních nastřílel 30 gólů, k nimž přidal 26 asistencí. Dohromady 56 bodů ve 20 duelech, což je průměr 2,8 bodu na utkání!

„Jak se do sezóny vrátil, bylo neuvěřitelné. Čím prošel, dělá ten příběh ještě výjimečnější. Byl jsem za něj šťastný, jakou ukázal kuráž v překonávání nemoci, stal se inspirací pro mnoho lidí,“ řekl později Lafontaine, který zaostal o 12 bodů, přestože odehrál o 24 zápasů víc.

Nezapomenutelné finále a pohár pro Kanadu

Celé play off bylo v podání Montrealu mimořádné. Canadiens hráli toho roku jedenáctkrát prodloužení, deset jich vyhráli! Nikoli překvapivě jde o stále platné maximum NHL. Když vezmete v úvahu, že k triumfu ve Stanley Cupu je potřeba šestnáct výher, moc prostoru eventuálnímu pokořiteli Habs věru nenechali!

Samotné finále bylo další historickou událostí. Nedotažený příběh, kdy Wayne Gretzky tlačil tehdejší Los Angeles Kings ke Stanley Cupu, jeho fanoušky dodnes bolí. Kings vyhráli první zápas 4:1. Na konci druhého při vedení LA 2:1 sáhl soupeř k přeměření hole Martyho McSorleyho. Byla moc zahnutá. V přesilovce Montreal srovnal a v prodloužení překlopil utkání na svou stranu.

Gretzky prý se koncem zápasu McSorleyho a Robitaillea ptal, jestli si své zahnuté hole už vyměnili za legální. Luc to udělal, Marty Gretzkymu v zápalu boje přitakal, že ano, ale pravda to nebyla. Kapitán prý se na svého bodyguarda o přestávce před prodloužením v kabině hodně zlobil...

Neobvyklý tah Canadiens dodnes rozpaluje fanoušky. Eric Desjardins každopádně vyrovnal při hře šest na čtyři jen půl minuty před koncem. Stejný hráč v první minutě nastavení rozhodl a uzavřel hattrick. Montreal byl od té chvíle na koni a finále už nepustil. Druhou a třetí výhru přidal – jak jinak - v prodloužení. Sérii zakončil doma výsledkem 4:1.

1993 je poslední rok, kdy vyhrál Stanley Cup kanadský klub.

EA Sports, it’s in the game

Možná to není podstatné, ale slávu NHL pomohla nepochybně šířit také stejnojmenná hra od společnosti EA Sports. Její první 2D verze spatřila světlo světa právě po sezóně 1992-93, jejíž statistiky detailně nabídla. V době před internetem byly souhrnné statistiky s možným tříděním na základě jednoho kliku myší skutečnou lahůdkou pro fajnšmekry.

A hratelná vzdor jednoduché grafice rozhodně byla. Což potvrdila i řada pozdějších hvězd. „Pane bože, hráli jsme ji s bráchou vždycky po škole nebo o víkendech. Máma nám to často vypnula a schovala,“ vzpomínal po letech třeba Patrice Bergeron.

Byla to první, jediná a navždy poslední hra, kterou autor tohoto textu v polovině devadesátých let coby ajťácký elév potají „mastil“ i v práci. Jednoduše nešlo odolat.

Sezóna 1992-93 zůstává různými způsoby hluboko v srdcích mnoha z nás.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter