Richard Pánik prokázal, že patří do NHL. Drsňák týmu se výzvám staví čelem

AHL, NHL? Kam vlastně patřím? Roky se mohl sám sebe ptát Richard Pánik na tu nejpalčivější otázku, kterou si hráč bojující o nejlepší ligu světa může vůbec položit. Do AHL nakoukl už v sezoně 2009-10, debut v NHL prožil o tři roky později v Tampě. Ve floridském týmu se ale nikdy pořádně neuchytil a později v Torontu nakonec také putoval do nižší ligy. Až přišlo vysvobození a průlom, Pánik získal pozornost trenéra Quennevilla z Chicaga.

Loňská sezona se pro slovenského útočníka zdá až neuvěřitelně povedená, odehrál ji totiž celou za první tým a získal 44 bodů. „Z ničeho nic jsem o něm začal smýšlet jako o silovém útočníkovi. Přinesl živelnost, protihráčům se začalo proti Pánikovi hrát velmi těžce. Začal se cpát před branku, skóroval v nepříjemných situacích. My teď od něj potřebujeme, aby pokračoval bez výkyvů,“ chválí trenér Chicaga Quenneville.

Letos Pánik nastupuje vedle Toewse a Saada. Vedle hráčů, jejichž sehranost a chemie je po celé lize známá. V šesti zápasech si připsal už šest bodů. A ačkoliv Pánik o sobě mluví velmi nerad, i on uznává, že je spokojený. „Roky před tím jsem byl tak nějak na okraji. Hrál jsem pouze pro to, abych udělal tým. Do poslední chvíle jsem nevěděl, jestli zůstanu v NHL, nebo půjdu zpátky dolů. Minulý rok jsem ale prokázal, že do NHL patřím a vysloužil si smlouvu,“ říká Pánik.

Quenneville je především rád, že našel hráče, jenž mu do hry přinese silový živel. „Vždy měl schopnosti pro zakončování. My jsme hledali vyrovnanost výkonů. Oceňujeme, že se nebojí. Přináší do týmu takového „drsňáka“. Občas zkusí i zakličkovat,“ směje se Quenneville. „Na to radši nekoukáme.“

Pánik ví, že s kličkami se pouští do nebezpečných vod. „Když vám to nevyjde, lidi si řeknou, ach ne, už zase. Takže se soustředím, abych hrál jednoduše. Chci teď ukázat, že jsem nebyl zázrakem jedné sezony, že mohu pokračovat,“ kouká do budoucna Pánik.

Chicago zatím válí, v Západní konferenci opět zaujímá první příčku, což pro Blackhawks není nijak neznámé postavení. Naposledy si poradili s Nashvillem a zejména díky Brandonu Saadovi se znovu stávají postrachem ligy. Jediná otázka nejspíše tkví v obraně. Blackhawks nedisponují takovými jmény jako kdysi. Zato dávají šanci mnoha mladým či nováčkům. A je na nich, zda se naučí co nejvíce věcí od Keithe, Seabrooka či Fransona.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter