Seattle aneb z Davida Goliášem

Seattle v sezoně 2021/2022 a 2022/2023? K nepoznání. Z bezzubé chobotničky se konečně stala podmořská nestvůra, před kterou se musí mít na pozoru i největší velikáni letošního ročníku NHL. I když jim byly opět připisovány hlubinné pozice v tabulce, tak se Krakeni pohybují u samotného vrcholu a vážně ohrožují Vegas na čelní pozici Západní konference.

A přitom co se v sestavě oproti loňsku změnilo? Samozřejmě, že přišel André Burakovsky, kterého zlákala tučná pětiletá smlouva. Ale ani on jistě nečekal tak turbulentní nárůst formy Seattlu. Tým doplnil i Oliver Bjorkstrand, kterého museli Blue Jackets kvůli letnímu posilování s těžkým srdcem poslat o dům dál prakticky za nic. Z Washingtonu pak obranu vyztužil veterán Justin Schultz. 

Lví podíl na současných výkonech má také enormní vyspělost Matthewa Benierse, který se zařadil k nepostradatelným článkům sestavy a zatím naplňuje předpoklady klenotu draftu. Ale jinak co se týče složení kádru, zůstalo vše na svých místech. Jak je tedy možné, že tým, který skončil v konferenci předposlední, najednou útočí na její čelo?

Vedení týmu věřilo. Bylo dopředu jasné, že první sezona nebude průlomová, jak tomu bylo například u zázraku jménem Vegas a upřímně se s tím nepočítalo ani teď. Seattlu však zbyl dost velký manipulační prostor pod platovým stropem, díky čemuž se mohlo vhodně doplňovat. Podívejme se tedy na současnou situaci.

André Burakovsky svou dlouholetou smlouvu zatím splácí ve zlatě a s průměrným platem 5,5 milionů dolarů táhne první formaci. Již zmíněný Matthew Beniers konečně zvýšil konkurenci na postu centra a mohla se k němu dát zkušená křídla. A zafungovalo to. Jordan Eberle chytil úžasnou fazonu a zařadil se k tahounům týmu. Možná trošku v pozadí zůstává Oliver Bjorkstrand, který měl u Blue Jackets podstatně větší roli. 

Vtip je však v tom, že Krakeni nemají výrazného lídra jako je tomu například v Edmontonu, který by lámal statistiky a přepisoval rekordy. Tým prostě pracuje jako dobře namazaný stroj. Možná by právě Matthew Beniers mohl hrát na pozici prvního centra místo Alexandera Wennberga, ale proč do toho sahat, když máte dvě kvalitní lajny, které můžete poslat na led.

Krakeni se navíc naučili rychle reagovat na vývoj hry. Dokáží uhrát těsný výsledek, ale když dojde na přestřelku, jako třeba se San Jose, Anaheimem, nebo čerstvě s LA, dokáží rychle přepnout do jiného módu a zápas zvládnout. Ne, není to jen chvilková záležitost. To, o co se marně snaží hvězdami nabitá Florida, převedl odepisovaný Seattle do praxe. 

Tým Davida Hakstola nemá ani kdovíjaké úspěšnosti v přesilových hrách. Ano, patří k těm lepším týmům, ale na špičku soutěže to není. Oslabení? Tak to je hluboký podprůměr, ale na druhou stranu se trestné lavici hráči zatím vyhýbají obloukem a tento celek patří k těm slušnějším v NHL.

A zdá se až neuvěřitelné, jak tým hraje se svými maskovanými hrdiny, kteří si připisují vítězství i přes nelichotivá čísla. Martin Jones nikdy nevystoupil ze stínu gólmana číslo dva a i jeho letošní úspěšnost zákroků s hodnotou 89,30 %, není zrovna záviděníhodná. Philipp Grubauer je na tom ještě hůře s číslem 87,04 %. Ale i tak Seattle stále stoupá vzhůru. Zajímavé, že? Jako kdyby hráči Seattlu dopředu znali scénář vývoje klání a tomu přizpůsobili svoji hru. Navíc naprosté minimum členů sestavy je v záporných číslech. 

Abychom si hádanku rozklíčovali. Krakeni svého soupeře téměř nepouští do šancí a průměrně napříč NHL míří na jejich branku 27,4 střel. Lépe si soupeřovy pokusy hlídá pouze Carolina a New Jersey. Navíc i procentuální úspěšnost výher v případě přestřílení soupeřem je u Seattlu třetí nejvyšší v porovnání s celou ligou. Krakeni se prostě snaží minimalizovat slabé stránky. 

Vypadá to, že nováček ve své druhé sezoně zatím ví, co dělá a na svých slabinách tvrdě pracuje. Snaží se udělat vše okolo jinak, aby zmírnil jejich dopady. Jak moc daleko se může Seattle letos dostat?

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter