Sedm kilo za zápas! Znovuzrozený Rus ohromuje hubnutím i brankářskými rekordy

Takhle razantně nehubne snad ani Karlos Vémola! Na co naráží tahle glosa? Samozřejmě na pozoruhodné tvrzení Sergeje Bobrovského, že za zápas ztratí na váze v průměru zhruba sedm kilogramů a že v pátém duelu s Torontem, které rozhodlo až prodloužení, to bylo dokonce přes děvět kilo. V noci na pátek nejspíš dvojnásobný vítěz Vezinovy trofeje shodil ještě větší váhu, vždyť odčapal téměř 140 minut. 6. nejdelší mač v dějinách NHL.

Když po sociálních sítích začala kolovat Bobrovského fotka po zmíněném posledním souboji s Maple Leafs, mnozí fanoušci Panterů zpozorněli.

Rodák z Novokuzněcku jim přišel vychrtlý na kost, až nezdravě pohublý.

Ano, je to tím, že během náročné partie vypotil litry tekutin a spálil spoustu kalorií. A také tím, že se už před lety rozhodl pár kilo shodit, aby byl ještě ohebnější a mrštnější. Když takový člověk pak ještě výrazně zhubne, je to jednoduše znát.

Toto téma by každopádně nemělo přebít výkony, jimiž se "Bob" prezentuje.

Dvakrát za sebou, jako čtvrtý gólman za posledních 67 let, čelil více než padesátce střel. Naposledy 64 zákroky dokonce vytvořil nový floridský klubový rekord. Jeho úspěšnost zákroků v probíhajícím play-off se už vyšplhala k 93 procentům, nepřekonatelný fantom se zkrátka znovuzrodil.

Mnozí už Bobrovského odepisovali, jenže ve čtyřiatřiceti rozhodně není starý a hlavně, bavíme se tu o muži, co dvakrát získal Vezinovu trofej.

Poté co na jaře dostal od Floridy novou příležitost, získal, či snad znovuobjevil také radost z hokeje. Chytání si teď užívá na maximum a svým nadšením strhává spoluhráče, včetně Radka Gudase.

"Sergej je v play-off módu. Rozčapal se v tu nejlepší možnou chvíli, jsem za něj šťastný. Je super vidět, jak se brankařinou baví, my si zase užíváme, že ho máme na naší straně. Od té doby, co se vrátil do klece, je naší oporou," smeká český vousáč před Bobrovským.

Jeho výkony vyzdvihuje i další veledůležitá persona kurážně bojujícího mančaftu Matthew Tkachuk, chvalozpěvy chrlí i kouč Cats Paul Maurice.

A co "Bob"?  Nechvástá se. Naopak, je plný vděku, že může stát mezi třemi tyčemi. Děkuje nebesům i Mauricovi za další příležitost. Za šanci předvést, že pořád patří mezi elitu. V posledních letech to tak nevypadalo, ale Bobrovskij nepřestal dřít.

Mnozí parťáci z kabiny vám rádi potvrdí, že je tréninkovým maniakem, perfekcionistou a totálním profesionálem. Teď ve svém řemesle navíc opět našel radost. A z notně pobořené zdi je najednou opět ten neprostupný, železobetonový val.

"Beru to jako ohromnou výsadu, že mohu v těchto vyřazovacích bojích chytat. Jsem rád, že tu mohu být a hrát a že mohu patřit do tohoto týmu.  Fakt mě těší, že mohu za těmito kluky nastupovat a pomáhat jim vyhrávat."

Bobrovskému se to daří znamenitě. Překvapivé? Pro kdekoho ano. A co pro vás?

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter