NHL.cz na Facebooku

SEDMA: Titěrný rozdíl mezi ledovou sprchou a šampaňským. Chicago zlomil gól z půlky

18. srpna 14:00

Tomáš Zatloukal

Nejkrutější bitvy hokejového světa. To jsou sedmá finále Stanley Cupu. Vypjaté duely s nekompromisní pointou à la "Svatba, nebo pohřeb". Kdo uspěje, křepčí se stříbrným pohárem. Poražený navždy zůstane jednu výhru od slavné trofeje a zbudou mu oči pro pláč. NHL dosud naservírovala 17 takových zápasů. Všechny si připomeneme v seriálu SEDMA. Začínáme, se slzou v oku při vzpomínce na nedávno zesnulého Tonyho Esposita, v roce 1971.

Říkali mu Pocket Rocket.

Dlouhé roky žil ve stínu slavnějšího bratra Maurice. Obávaného bombarďáka, kvůli němuž se kdysi v montrealských ulicích rabovalo.

Toho májového večera se ovšem Henri Richard stal nesmrtelným. S áčkem na hrudi a prošedivělou kšticí táhl Canadiens. Dvěma góly, včetně toho vítězného, pomohl slavnému klubu ke krajně nečekanému triumfu.

Nejhorší trenér, co mě kdy vedl

Dokonale tak vytřel zrak i vlastnímu kouči Alu MacNeilovi, který Richarda během finálové série posadil a o němž nasupený forvard prohlásil: "Je to nejhorší trenér, pod jakým jsem kdy hrál."

Brilantním výkonem MacNeila odstřelil, od další sezony zaujal jeho flek Scotty Bowman.

Jiný mladší sourozenec ligové superhvězdy byl naopak smutným hrdinou. Ano, Esposito v brance chicagských Black Hawks. To jeho kiks nastartoval senzační obrat, o němž vypráví tato SEDMA.

Psal se 18. květen 1971 a na Habs čekala poslední ohromná výzva. Poté co v sedmizápasovém thrilleru vyřadili obhájce Stanley Cupu z Bostonu, přešli přes Minnesotu a přežili hrozbu vyřazení v šestém finálovém klání, stáli před úkolem z nejtěžších.

Zvítězit na ledě Chicago Stadium, což se jim do té doby ani jednou ze tří pokusů nepovedlo. Doma byli stoprocentní, a tak byl stav série 3:3.

Nezačali dobře. Po gólech Dennise Hulla a Dannyho O'Shea prohrávali 0:2, od třetího puku za zády vysokého nováčka Kena Drydena je navíc zachránilo břevno. Rozzvonil ho svou dělovkou Bobby Hull.

Hrozivá minela "Tonyho O"

Jenže pak to přišlo. V 35. minutě se připomněl jiný borec proslulý tvrdou ranou. Muž, kterého si současná generace fanoušků NHL pamatuje hlavně coby defenzivního kouče, co stál za prvním Stanley Cupem pro New Jersey.

Jacques Lemaire vypálil od červené čáry. Nad ledem visel mlžný opar a Espositovi se kotouč ztratil. Promáchl. Šílená hrubka. Montreal snížil na 1:2 a šťastný střelec později povídal: "Můj gól jim tak trochu sebral vítr z plachet."

Důležitost trefy vyzdvihl také kapitán Jean Beliveau. "Bez té branky bychom byli mrtví." Espositova minela naopak Habs probudila a zažehla obrat, s kterým se tuze soutěživý gólman s italskými předky prý nemohl smířit až do konce života.

Naplnila se slova chicagského trenéra Billa Reayho o tom, že nic nepodrazí týmu nohy rychleji než laciná branka. Hlášku použil o rok dříve, paradoxně když chválil právě Esposita.

"Byla to moje chyba, ta mlha v hale s tím neměla co dělat," nevymlouval se Esposito bezprostředně po prohraném finále. Neschovával se za horší viditelnost.

Když později na osudnou chvíli vzpomínal Stan Mikita, spolu s Hullem na přelomu šedesátých a sedmdesátých let největší hvězda Black Hawks, pověděl toto:

"Tony byl notoricky známý tím, že má problémy s ranami z větší vzdálenosti. Takové střely se mu špatně sledovaly. Ten puk klesl během letu snad o šest palců, i já jsem měl z trestné lavice lepší výhled než Tony. "

Richardův blafák a satisfakce

Na Lemaira navázal svými góly Richard. Do vedení poslal Montreal po parádní akci, kdy manévrem rukou přelstil Esposita a poté padající jedničku Černých jestřábů obstřelil. 

"Když jsem dal ten gól, tak všichni pochopili, že jsem měl se svou kritikou MacNeila pravdu," vzpomínal s odstupem.

Domácím pak nepomohl ani závěrečný tlak.

Srovnání na 3:3 měl na holi Jim Pappin, ale Dryden ho vychytal. O pár chvil později si pak dojel pro Conn Smythe Trophy. Vyhlásili ho nejužitečnějším mužem vyřazovacích bojů. "Svou hrou Black Hawks ničil," podotkl list Chicago Tribune.

Pozornost budil i loučící se Beliveau.

Sedmé finále ale bezesporu patřilo tehdy pětatřicetiletému Richardovi. Získal rekordní desátý Stanley Cup, podruhé se o něj přičinil rozhodující trefou. Vyhrál svůj spor s trenérem. A hlavně orámoval překvapivou jízdu Montrealu.

Chicago mělo, alespoň na papíře, silnější kádr.

O vítězi a poraženém rozhodl jediný gól, což dobový tisk glosoval takto: "Domácím proklouzl pohár mezi prsty, chyběl jim jen kousíček. Titěrný byl rozdíl mezi těmi, kdo šel zklamaný pod ledovou sprchu, a těmi, kdo slastně popíjeli šampaňské."

Share on Google+

RSS | Kontakt | Všeobecné obchodní podmínky a pravidla | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@nhl.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz

© Copyright - Všechna loga a známky NHL, loga a známky týmů NHL, jakožto další vlastnické materiály včetně log konferencí a obrázků Stanley Cupu jsou vlastnictvím NHL, NHL Enterprises, L.P. a příslušných týmů. © NHL Enterprises, L.P. Všechna práva vyhrazena.

'];