Sto padesát: Steve Yzerman, ten „třetí“, na bodovém vrcholu

Životní sezóna? Connor McDavid drží průměr už 1,9 bodu na utkání a podle všeho skutečně finišuje za 150 body v sezóně. Ať už kulatou metu pokoří či nikoli, naše rekapitulace 150 bodových hráčů pokračuje. Posledním, kdo nám zbyl na skromném seznamu, je Steve Yzerman.

Až druhá draftová volba

Spousta skvělých hráčů osmdesátých let prožila kariéru v Gretzkyho stínu. Nebýt čísla 99, měl také Yzerman ve vitríně nejspíš mnohem víc trofejí. I na tu hlavní čekal dlouho. V roce 1997, ve dvaatřiceti letech, vyhrál svůj první Stanley Cup. Následně ho vyhrál ještě dvakrát. Nejen tento fakt dělá ze Stevea Yzermana jednoho z nejrespektovanějších hokejistů v historii NHL.

Když přitom přicházel do Detroitu, velká aura ho neprovázela. Nesmělý, hubený kluk se solidními, ale nikterak výstředními statistikami z juniorské OHL. Red Wings, které rok vlastnil Mike Illitch, měli jen pár tisíc prodaných permanentek a potřebovali se nutně odrazit ode dna. Na draftu šilhali po Patu Lafontainovi, kterého jim ovšem ze třetího místa stáhli Ostrované. Detroit měl až čtvrtou volbu a druhý na jejich seznamu byl Yzerman.

Původní plán poslat jej ještě na rok mezi juniory vzal brzy za své. „Po první tréninkové jednotce jste věděli, že je to ohromný hokejista,“ říkal pozdější generální manažer Red Wings Ken Holland, toho času záložní brankář Detroitu na farmě.

Hned v premiérovém roce vyhrál s 87 body týmovou produktivitu Red Wings a stal se historicky nejmladším účastníkem NHL All Star Game. V páté sezóně prolomil o dva body stovku, v šesté ulétl na neskutečných 155 bodů. Byla to druhá, nejlepší ze série šesti stobodových sezón. Od roku 1986, to mu bylo teprve 21 let, dostal na dres kapitánské céčko, které nesundal dalších 19 let.

Ten třetí

Ve zlatém ofenzivním věku NHL byl po Gretzkym a Lemieuxovi považován za třetího nejlepšího hokejistu ligy. On sám to opatrně odmítal. „Neexistuje žádné srovnání mezi mnou a Gretzkym. On už dokázal všechno, vyhrál Stanley Cupy, trofeje. Lidé, co nás srovnávají a říkají, že on, Mario a já jsme 1, 2 a 3, jsou neféroví k Marku Messierovi, Daleu Hawrchukovi, Rayi Bourqueovi a dalším,“ říkal ve druhé půlce osmdesátých let.

Skromnost a pokora rámovaly jeho klidnou povahu. „Zlobí se jen, když nemůže něco opravit. Je to perfekcionalista,“ přiznala jeho manželka. Byl tak skromný, že se prý už coby hvězda Wings obdivovaná celým Detroitem ostýchal jako první oslovit Gordieho Howea, jehož na stadiónu pravidelně potkával. „Co bych mu tak měl říct? Ahoj Gordie, jak to jde? Dokázal toho tolik!“ cituje mladíka životopisná kniha The Captain.

Srovnání trojice Gretzky – Lemieux – Yzerman bylo v té době oblíbené. Populární komentátor Don Cherry k němu kdysi do rádia řekl: „Když se optáte hráčů napříč ligou, s kým by šli nejradši na pivo, jeho jméno padne z té trojky nejčastěji.“

Cherry se vůbec obdivem k Yzermanovi netajil. Jeho věta: „Kdybych měl někomu z Marsu představit dokonalého hokejistu, byl by to Stevie Wonder Yzerman,“ je ve spojení s legendou Detroitu takřka evergreenem.

V Detroitu napořád

Svůj individuální výkonnostní vrchol prožil kapitán Wings na pomezí let 1988-89. Byl v životní formě. V prvních 27 zápasech nastřílel 28 branek. V té době se mu začalo v Detroitu říkat „Stevie Wonder“ nebo „Stevie Wonderful“ (zázrak, zázračný).

S číslem 19 na zádech, které si vzal po svém oblíbenci, všestranném centrovi Bryanu Trottierovi, prosvištěl sezónou jako jestřáb. Byl to skvělý comeback po sezóně zakončené zraněním. Šestnáct zápasů před koncem předešlého ročníku ho totiž zradilo koleno.

V sedmdesáti utkáních bodoval, desetkrát vyšel naprázdno. Neexistovalo, aby nebodoval dvakrát po sobě. Nehojil se na slabších soupeřích. Jen jeden pěti (2+3) a jeden šestibodový (2+4) duel. Nejvýraznějším zápisem se blýsknul proti Edmontonu, kterému po odchodu Gretzkyho velel Mark Messier (v zápase 0+3).

Celkových 155 bodů stačilo toho roku za bájnou dvojicí 66 & 99 na třetí místo v produktivitě. Hokejisté mu i tak přiřkli Lester Pearson Award pro nejlepšího hráče sezóny. Připomeňme, že jsou to hráči, nikoli novináři, kdo létají po ledě a nejlíp ví, na koho se jim nejhůř hraje.

Na rozdíl od Lemieuxe si Yzerman tolik nepomáhal na přesilovkách, kde bylo jeho 46 bodů až sedmým výkonem sezóny. Za to ve hře pět na pět byl se 101 body těsně druhý (Lemieux 102). 45 branek z rovnovážného počtu hráčů byl s náskokem nejlepší výkon sezóny.

Vynikající ročník ovlivnil jednání o nové smlouvě. V říjnu 1989 oznámil klub, že se svým kapitánem podepsal pětiletý pakt. „Rád bych zůstal hráčem Red Wings navždy, ale uvidíme,“ naznačil tehdy fanouškům s drobnou nejistotou v hlase.

Přesné podmínky spolupráce nebyly zveřejněny, hráč prý usiloval o příjem ke dvěma miliónům dolarů. Bylo to o něco méně. Jak dnes víme, Yzerman bral v dalších letech 1,3 – 1,5 miliónu a stal se po Gretzkym a Lemieuxovi třetím nejlépe placeným hráčem ligy.

Předešlé díly:

Sto padesát: Rok s Gretzkym aneb neuvěřitelná sezóna Bernieho Nichollse
Sto padesát: Mario Lemieux, jediný bod pod kótou 200
Dvě stovky: Mimozemšťan Gretzky a jeho rekordní sezóna
Sto padesát: Dřív než Gretzky i Lemieux aneb magický ročník Phila Esposita

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter