bahis siteleri

NHL.cz na Facebooku

Světový pohár? Cítil jsem potřebu být fér, hlásí Nestrašil. Na sezonu bude fit!

20. června 2016, 9:00

Václav Jáchim

Dokáže neskutečně zatnout zuby a bojovat do posledních sil. Andrej Nestrašil to předvedl nejprve při cestě do NHL, slávistickému odchovanci se moc nevěřilo, že to dokáže. Jenže on uspěl, prosadil se do prvního týmu Detroitu a pak poctivě dřel v Carolině. Když si vybudoval respekt a jasné místo v sestavě, přišlo vážné zranění. Koncem února Nestrašil vletěl v Torontu do mantinelu tak smolně, že si zlomil obratel. Měl však i svým způsobem kliku - výborný útočník a zarputilý chlapík také mohl mít porušenou míchu a skončit na vozíku...

V prvních chvílích byl zděšený, pak se naštěstí ukázalo, že jde o zdravotní problém, který půjde překonat. "Celou dobu léčby jsem se cítil psychicky dobře, i když tři měsíce jsem vlastně mohl jenom ležet. Ale věřil jsem, že to dobře dopadne," připomněl Nestrašil během setkání s médii během akce jeho zastupující agentury Eurohockey Services. Dneska už je v jeho tváři hodně často úsměv. "Věřím, že bych mohl stihnout příští sezonu. Dělám maximum," konstatuje odhodlaně.

Jak jste na tom teď zdravotně?
"Až překvapivě dobře. Hodně lidí si možná myslelo, že ani nestihnu příští sezonu a budu muset začít trošku později. Ale jak jsem se vrátil do Čech, pořádně jsme do toho s fyzioterapeutem a dalšími lidmi šlápli. Pokrok je docela výrazný. Svalová paměť asi funguje velice dobře, protože na prvním tréninku jsem po dvou dřepech dostal křeče, teď jsem však už trénoval pomalu na úrovni jako během loňského léta. Vypadá to tedy, že bych měl sezonu stihnout (klepe na dřevo). Snad se nic špatného nestane. Cítím se super."

První odhady po zranění ale byly úplně opačné, rozhodně ne tak optimistické.
"Jasně, první odhady byly mizerné. Ale i v nemocnici a pak v Americe jsem měl kolem sebe skvělé lidí. Strašně ochotné profíky, kteří se o mě výborně starali. To samé Láďa Brejcha a kluci z Anderle sport, s nimiž trénuji už tři roky. Věnují mi strašně času. Hodně mi to pomohlo. Už se cítím mnohem lépe, mohu se daleko víc hýbat. Před dvěma nebo třemi týdny mi sundali ortézu, kterou jsem musel povinně nosit, aby byla páteř fixovaná. Tenkrát jsem mluvil s trenérem Jandačem a ptal se mě na Světový pohár, já se tehdy neohnul ani pod kolena. Dneska byste nepoznal, že jsem byl zraněný."

Jak vlastně vypadají vaše aktuální dny? Dá se zjednodušeně popsat, co podstupujete při návratu do hokejové služby?
"Ráno jdu na kondiční trénink - ať je to posilovna, běhání, vytrvalostní věci. Jediné, čemu se vyhýbáme, jsou těžké činky. Ty si na záda naložit namůžu, pro páteř by to znamenalo moc velký tlak. Děláme jiné věci, zatím trošku jinou formou, poněvadž od doktorů mám nařízeno, že do konce června ještě nemohu žádné extra těžké váhy. Je to taková jistota. Pak absolvuju kontroly na rentgenech, načež bych se mohl posunout někam dál. A s Láďou Brejchou navíc tak ob den děláme manuální terapii, kde on mi uvolňuje veškerá zádová svalstva a všechno, co je potřeba k tomu, aby tělo fungovalo dobře. A aby měl trénink smysl. On je v tomhle geniální, dokáže neuvěřitelné věci. O Láďovi mluvím jen v superlativech, jenže on si to zaslouží. Je fakt hodně šikovný. Kromě toho ještě dělám odpoledne fyzioterapeutická cvičení, spíš dýchací. Na posilování a uvolňování menších svalů, jež by člověk v tréninku využívat, ale nevyužívá."

Kolik času vám to zabere?
"Ráno asi hodinu a půl, odpoledne tak do 45 minut. Já předtím tři měsíce jenom ležel a nemohl nic dělat, tělo si tím pádem odvyklo. Když pak makám hodinu a půl, stačí mi to. Doma si pak lehnu a zbytek dne jsem celkem vyřízený. Je to nápor."

Na první pohled každý pozná, že jste v pohodě. Psychika je určitě úplně jiná než ve chvílích, kdy jste nečinně ležel a nevěděl, jak se bude všechno vyvíjet.
"Jo. Ale možná překvapivě - já na tom byl psychicky dobře celou dobu. Tak nějak jsem tušil, že by to mohlo dopadnout. Neměl jsem žádné větší bolesti, šlo to podle plánu. Doktoři byli po pár týdnech docela pozitivní. Po psychické stránce jsem to zvládl relativně slušně. Ale samozřejmě: každým dnem je to lepší a lepší. Když člověk zvládne udělat věci, které před týdnem neudělal, je to super."

Myslíte, že vám právě psychika a víra nejvíc pomohly k rychlému zotavení?
"Určitě to hraje roli. Během rekonvalescence se objevily situace, kdy jsem měl v podstatě na výběr, jestli chci být dál opatrný nebo ne. Na mysli mám především ortézu, kterou jsem nosil tři měsíce a pak ji víceméně zahodil. I když třeba řídit  by s ní bylo lepší, jelikož v autě hrozí největší nebezpečí. Ale to jsou taková kdyby... Něco se vám může stát každý den. Já se rozhodl, že když to půjde, zbavím se ortézy hned, abych neměl nějaký psychický blok. Nebo něco takového. Také mě drží to, co bude. Moc se těším na další sezonu. Mám před sebou poslední rok smlouvy a potřebuju hrát dobře, abych dostal další."

Jak jste byl vlastně v nemocnici dlouho bezprostředně po úrazu?
"Ten večer, kdy se mi to stalo, jsem šel v nemocnici na CT vyšetření. Tam se ukázalo, že obratel je fakt blbě zlomený. Nemohl jsem se hýbat. Ale na druhou stranu mě druhý den překvapivě dali do ortézy, posadili na taxík a řekli, ať letím z Toronta domů. To bylo trošku nahoru dolů. Čtyřiadvacet hodin jsem nemohl slézt z postele, druhý den mi řekli, ať už táhnu, že mě tam nechtějí (směje se). Doma jsem pak první měsíc víceméně ležel, ven jsem šel v podstatě jen na oběd - a to bylo celé. Něco jsem začal dělat až ve třetím měsíci. Oni si mě chtěli nechat v Americe celý červen, ale já už chtěl letět do Čech. Cítil jsem se na to, že bych mohl dělat víc, než co my oni dovolí. Proto jsem se rozhodl vrátit, doma jsem 14 dní."

Nezměnila dlouhá pauza po zranění vaši hmotnost?
"Než jsem se kdysi dostal do Detroitu, měl jsem s váhou jeden rok problém. Když jsem na farmě pravidelně nehrál, vážil jsem sto kilo a musel to dostat dolů. Na devadesát. Během tří měsíců, co jsem ležel, se mi těch devadesát podařilo udržet. Tím to mám teď lehčí, netahám zbytečná kila, návrat by díky tomu mohl být rychlejší. Jasně, nějaké svaly ochably, nabral jsem i nějaký tuk. Ale vážím pořád stejně."

Sledoval jste na dálku dění v Carolině? Klub kupříkladu angažoval finské talenty Aha nebo Teräväinena z Chicaga.
"Udělali jsme pár trejdů, tým bychom měli mít dobrý. Po pravdě, například Aha jsem neviděl hrát. Ale co jsem slyšel, je velmi šikovný. Asi se do týmu dostane, možná bude mít i nějakou větší roli. Jsem docela realista, zase si nemyslím, že tam Aho vtrhne a udělá 80 bodů za sezonu. Každopádně je to kluk s velkým potenciálem. A Teräväinen? Toho znám, hodně kvalitní útočník. S Chicagem vyhrál Stanley Cup. Určitě pomůže. Pak přišel také Bryan Bickell, který měří přes 190 centimetrů a váží víc než metrák. Když se postaví před bránu, nikdo ho odtud nedostane."

Máte představu, kdy půjdete na led?
"S Láďou Brejchou jsem o tom mluvil, říkal, že bych mohl koncem června. Ale já to ani neplánuju. Většinou chodím až během druhé půlky července, kdy začíná Slavia. Takhle bych to chtěl udělat i letos. Nejdřív samozřejmě budu muset sám, uvidíme, jak to bude pokračovat. Asi si na led vezmu bráchu, aby mě měl kdo osekat a dát pár krosčeků. Abych trošku nabral sebevědomí před velkým tréninkem (usmívá se).

Zmínil jste rozhovor s trenérem Jandačem o Světovém poháru. Ze zdravotních důvodů vás nenominoval, ale naděje tam možná je, pokud pro zranění vypadne někdo jiný. Jak to vnímáte?
"Malinká naděje tam je, to ano. Nejhorší bylo, že trenéři museli nominaci uzavřít 1. června. Já byl bez ortézy asi dva nebo tři dny, vůbec jsem tehdy nevěděl, co bude. Jak dlouho mi bude rekonvalescence trvat. Teď jsme o tři týdny dál a cítím se o 50 procent lépe. Kdybychom s panem Jandačem mluvili dneska, tak už jsem daleko víc pozitivní. Prognózy by asi byly lepší. Vážím si, že mi trenér zavolal. Vůbec - jak se mě realizační tým reprezentace choval, to bylo fantastické. I vzhledem k tomu jsem cítil potřebu být vůči nim fér. Nevěděl jsem, jak na tom budu. Řekl jsem, že bych samozřejmě strašně rád jel. Světový pohár, to je úžasná motivace! Ale dodal jsem, že budu rozumět tomu, pokud mě kvůli zranění do týmu nedají, když už tam mají Krejčího a Sobotku, kteří také měli zdravotní problémy. Když jsem s panem Jandačem mluvil, říkal jsem si, že je tak 15 procent naděje, že všechno včas stihnu. Dneska to vidím na pětaosmdesát."

Takže pokud někdo z týmu vypadne, budete připravený?
"Určitě. Kdyby chtěli, tak bych samozřejmě jel. Ale ve chvíli, kdy jsme  to spolu řešili, já prostě nemohl jinak."

Bylo by hodně těžké naskočit po tak dlouhé pauze do turnaje, který bude mít maximální úroveň?
"Bylo by to těžké, ale zase na druhou stranu by to bylo super, protože bych do toho skočil po hlavě. A vůbec bych na sebe nebyl opatrný. Světový pohár bych bral jako velkou výzvu. Asi hodně lidí by si myslelo, že po sedmi měsících, kdy jsem nehrál, to ode mě bude pěkně mizerný. Ale já mám rád, pokud mi lidi nevěří. Když můžu překvapit. Kdyby se ta možnost naskytla, strašně rád bych jel. Ale rozhodnutí muselo padnout už 1. června."

Měnil byste přípravu vzhledem k World Cupu?
"Myslím, že ne. Turnaj začíná někdy 15. září, což je také termín, kdy zahajují kempy. Přípravu mívám od 1. června do 31. srpna, pak odlétám do Ameriky. Moje příprava se nemění, a neměnila by se, ani kdybych byl zdravý. Tři roky všechno fungovalo, což mi dodává sebevědomí. Člověk se pak cítí ve formě a tím spíš mu to jde."

Mluvili jsme o Světovém poháru, ale vy jste přišel také o šampionát v Rusku, kam byste bezpochyby odjel. Reprezentace je pro vás zatím nějak zakletá.
"Mrzelo mě oboje, nejen Světový pohár. Ještě to vyšlo tak blbě, že jsem v Torontu mluvil s trenérem Kalousem. Jeden večer jsme se o nároďáku bavili a druhý večer přišlo zranění... Bylo mi to pochopitelně líto. Kluci hráli v Moskvě fakt dobře, skupinou prošli fantasticky. Škoda, že ve čtvrtfinále dostali góla z ofsajdu. Mrzelo mě, že jsem na mistrovství nemohl být, ale zase na druhou stranu - pro mě v tu chvíli bylo nejdůležitější, abych se dal zdravotně dohromady. A abych se připravil na další sezonu, to je primární! Věřím, že když se mi bude dařit na klubové úrovni, ještě nějakou šanci v reprezentaci bych dostat mohl."

Share on Google+

RSS | Kontakt | Všeobecné obchodní podmínky a pravidla | Cookies | Nastavení soukromí | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@nhl.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz

© Copyright - Všechna loga a známky NHL, loga a známky týmů NHL, jakožto další vlastnické materiály včetně log konferencí a obrázků Stanley Cupu jsou vlastnictvím NHL, NHL Enterprises, L.P. a příslušných týmů. © NHL Enterprises, L.P. Všechna práva vyhrazena.