Toronto se ztrácí samo v sobě. Nová éra Maple Leafs začala zmatkem, zní v Kanadě

Na papíře dávalo všechno smysl. Nový trenér, několik čerstvých tváří, sázka na šířku sestavy místo hvězdné záře. Toronto Maple Leafs vstupovalo do sezony s vírou, že právě tohle bude ten rok, kdy se konečně přenese přes vlastní stín. Jenže realita po třinácti zápasech vypadá jinak: mužstvo, které loni ovládlo divizi, teď působí zmateně, bez identity a bez jiskry. Alespoň to tvrdí portál Sportsnet.

Brad Treliving se v létě rozhodl riskovat. Po odchodu Mitche Marnera nevsadil na jednoho zachránce, ale na tři jména, která měla dohromady zaplnit vzniklou mezeru. Na Nicolase Roye, Dakotu Joshuu a Matiase Maccelliho. Jenže po úvodním měsíci se tahle trojice stala symbolem toho, co v Torontu nefunguje: 13 bodů dohromady, minus sedm v hodnocení účasti a žádný hráč, který by se chytil příležitosti za pačesy.

„Všichni víme, že máme na víc,“ přiznal Nicolas Roy. „Zlepšili jsme se v obraně, ale stále hledáme rovnováhu. Učíme se systém, chceme dělat malé věci správně.“

Právě systém kouče Craiga Berubeho je pro mnohé výzvou. Zatímco jeho St. Louis v roce 2019 postavil na disciplině a jednoduchosti, Toronto zatím spíš hledá, kdo je vlastně kým. Berube sám přiznává, že i přes přeplněnou soupisku má problém sestavit ideální dvanáctku útočníků. „Je to dobrý problém, ale problém to pořád je,“ říká s tím, že i když má jeho tým slušnou formu, sám třeba nebyl po poslední výhře vůbec spokojený.

Max Domi, který v NHL změnil klub už šestkrát, nabízí střízlivější pohled: „Není to jednoduché. Nové město, nový trenér, nový systém. Chvíli trvá, než si všechno sedne. Ale tahle kabina drží pohromadě. Jen musíme vydržet.“

Jenže vydržet není to, co si fanoušci představují po devíti sezonách, kdy Toronto sice pravidelně hraje play off, ale nikdy nedokázalo udělat krok navíc. Tým, který měl patřit ke špičce, teď působí unaveně a nejistí hráči působí spíš do počtu než jako posily.

Čas se krátí. Tlak médií i fanoušků sílí a Toronto se ocitá ve známém kruhu, obrovská očekávání, pomalý start, nejisté odpovědi. Joshua to vystihl nejlépe: „Asi kolem Dne díkůvzdání už se ukáže, kdo jsme. Do té doby musíme najít svou tvář.“

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter