Veteráni modré čáry: Rob Blake - kluk ze statku

Současná NHL je vedle jiného také srážkou generací v obranném pásmu. Beci prý zrají pomaleji, jejich výkonnost často kulminuje až po třicítce. Platí to pořád? Na jedné straně třicátníci Karlsson, Josi, Letang, na druhé generace vlčáků Makar, Fox, Dahlin, Hughes či Heiskanen.

Pokud udělá chybu útočník, pořád jí má kdo zachránit. Obránce už má za sebou jen brankáře. Taky proto jsou zkušenosti a předvídavost v defenzivní práci cennější a nachází zde trochu větší uplatnění. Pohlédněme do minulosti a přibližme si výkony matadorů modré čáry, kteří hráli NHL na vysoké úrovni i se čtyřmi křížky na zádech.

„Farmboy“

Rob Blake vyrůstal na rodinné farmě v malém ontarijském městečku Simcoe. Právě venkovský původ se může pro jeho pozdější dlouhověkost jevit klíčový. V Kanadě se takovým chlapcům říkalo „farmboys“. Ať už to byl Bobby Hull, Gordie Howe, vždycky šlo o urostlé, výborně stavěné chlapíky se silnými pažemi a stiskem ruky na úrovni svěráku.

U nás by se jim asi říkalo „kluk ze statku“ a pro příklad nemusíme chodit daleko. Ten nejznámější hrál NHL do 46 let a trůní na druhém místě historického bodování. Geny po tvrdě pracujících předcích, dětská dřina i kvalitní domácí strava tvoří základ pro odolná těla. Rob Blake dělal první hokejový kroky na místním rybníku a svou obávanou střelu piloval na vratech rodného sídla. Muskulaturu a fyzickou sílu mu formovala každoroční letní tvrdá práce na tabákových polích.

Mezi Gretzkym a Robinsonem

Mix síly, šikovných rukou a smyslu pro kombinaci bylo přesně to, co defenzívě Kings na začátku devadesátých let zoufale chybělo. Spolu s Darrylem Sydorem a Alexejem Žitnikem vyztužili chabou defenzívu kalifornského týmu soustředěného kolem Waynea Gretzkyho. Společně dotlačili tým v roce 1993 až do finále Stanley Cupu, kde podlehli slavným Canadiens. Zásadním způsobem nastartovali hokejovou horečku ve slunné Kalifornii.

Kings si Blakea vytáhli do prvního týmu hned po dokončení vysoké školy. Odehrál poslední čtyři zápasy sezóny 1989-90 a následné playoff. Jeho parťákem v prvním zápase nebyl nikdo menší než Larry Robinson, hrající legenda a Blakeův vzor z dětství. Hodně věcí z dlouhé kariéry vytrousil z paměti, některé ale nezapomněl.

„Můj dres byl mezi Waynem Gretzkým a Larrym Robinsonem," vzpomínal Blake na svou první cestu do šatny Kings. „Vejdu tam a vidím, že visím mezi nejlepším hráčem, který kdy hrál, a jedním z mých oblíbenců, když jsem vyrůstal.“

Už od začátku bylo vidět, že Kings jeho volbou rozhodně neprohloupili. Gretzky velmi brzo odhadl Blakeův potenciál, když mu už v průběhu první sezóny předpovídal zisk Norrisovy trofeje. Blake naplnil proroctví hokejového génia v roce 1998, kdy přebral trofej pro nejlepšího beka soutěže.

To už měl za sebou triumf s reprezentací Javorového listu na světových šampionátech 1994 a 1997 Když k tomu později přidal i prsten pro vítěze Stanleyova poháru (2001) a zlatou olympijskou medaili o rok později, otevřely se mu dveře do prestižního Triple Gold klubu.

„Vzpomínám si na první den, kdy vešel do šatny. Marty McSorley ho nazval velkým statným chlapcem z farmy ze Simcoe. Byl opravdu plachý a tichý,“ řekl Gretzky Pierru LeBrunovi z ESPN.com. „Bylo to docela evidentní hned po pár zápasech v LA, že to bude jeden z těch kluků zodpovědných v obranné hře a ještě se na něj budete moct spolehnout na přesilovce.“

Jeho obchodní značkou se stal klasický bodyček, kdy zasáhnul soupeře spodní částí těla, tedy způsobem, kterým se v našich končinách proslavil třeba legendární Oldřich Machač. Jak Blake sám přiznává, byla to ale spíš z nouze ctnost, neboť mu opakované operace ramene znemožňovaly trefovat protihráče klasickým hitem.

„Ta zranění se objevila na začátku kariéry, takže jsem je musel překonat,“ řekl Blake. „Napálit někoho ramenem byl skutečný problém. Byl jsem nucen se přizpůsobit a dělat hity jiným způsobem. Jen jsem se otočil dozadu a použil své tělo. Byl jsem velký a musel jsem hrát fyzicky. Neměl jsem moc na výběr, bylo třeba najít účinný způsob."

Po deseti letech v Kalifornii přišla nečekaná výměna do Colorada. Nejdříve z toho nebyl moc nadšený, představoval si, že v LA stráví celou kariéru, ale člověk někdy míní a tvrdá ruka byznysu mění. Éra hojnosti majitele Bruce McNalla končila a Kings prostě nemohli nabídnout kapitánovi tolik, kolik by dostal na volném trhu. Než by o něj přišli bez náhrady, domluvili se s Avalanche na trejdu.

Tým z Denveru patřil ke každoročním aspirantům na titul a s angažováním zkušeného bombarďáka rozhodně své řady neoslabil. Naopak. Zkušený bek pomohl novému chlebodárci 19 body v playoff a poprvé pozvedl nad hlavu hokejový grál. „Zisk Roba Blakea nám dalo parametry, zkušenosti a dovednosti,“ řekl tehdy bývalý trenér Colorada Bob Hartley.

Podzim kariéry

Po pěti sezónách se přesunul zpátky ke Kings, aby se po dvou letech opět stěhoval, tentokrát do blízkého San Jose. Když Blake podepisoval se Žraloky jednoroční kontrakt v hodnotě pěti miliónů dolarů, bylo mu 38 let. Přišel jako potenciální náhrada za odcházejícího Briana Campbella. Jako někdo, kdo mužstvu přinese vůdcovství, týmový duch a ofenzivní schopnosti.

Že i přes svůj pokročilý věk nebyl v mančaftu pouze do počtu, dokládají klubové statistiky. V základní části odehrál 73 zápasů, ve kterých si připsal 45 bodů, což ho řadilo na druhé místo týmové produktivity beků. K tomu přidal 15 plusových bodů a v zápasech trávil na ledě přes 20 minut, včetně pořádné porce v oslabení. V play-off přidal v šesti utkání čtyři kanadské body.

Čtyřicítka se kvapem blížila, ale i tak si svůj pobyt ve slunné Kalifornii o rok prodloužil. Poslední smlouva v nejslavnější lize světa byla sice o milión nižší, ale výkony jí pořád bohatě vyvažovaly. Mezi klubovými zadáky byl v bodech lepší opět pouze Dan Boyle. S + 14 body byl druhý za Vlasicem, který jich měl o sedm více. S icetimem 21:21 byl třetím nejnasazovanějším obráncem, z toho přes dvě a půl minuty hrál pravidelně v oslabení.

V play off se v hierarchii obrany ještě posunul, s časem 23:20 byl po Boylovi druhým nejvytíženějším obráncem Sharks. Dan Boyle byl v té době se skoro sedmi miliónovým platem hvězdou obranných řad Žraloků.

Rob Blake za sebou nechal účet 1270 zápasů, 777 bodů (240+537), sedm účastí v All-Star Game, čtyřikrát se vešel do prvního či druhého týmu hvězd, vyhrál Norris Trophy i Stanley Cup. Respekt svých spoluhráčů a vrstevníků si vydobyl především spojením talentu a profesionality.

„Vždycky jste věděli, že bude hrát spoustu minut, stráví na ledě půlku zápasu, bude hrát proti našim nejlepším hráčům a přitom stihne hrozit v přesilové hře,“ řekl bývalý obránce Red Wings Nicklas Lidström. „Uměl všechno. Hrál šikovně, divoce, přesně střílel. Byl to skvělý obránce, se kterým jsem se srovnával, když jsem poprvé přišel do ligy."

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter