NHL.cz na Facebooku
Z divočiny do NHL. Je to dál a o to horší cesta!
10. července 10:30
Jiří LacinaV minulém článku jsme si popsali cestu Gavina McKenny do NHL. Z Yukonu je to do velkého hokeje skutečně dál, než pokud se narodíte a rozvíjíte kdekoli v jižních provinciích Kanady. Hráči ze severních oblastí jsou v NHL vzácností, a proto stojí za to si je připomenout.
Cozens a ti další
Dylan Cozens. Předchůdce Gavina McKenny ve všech detailech je právě tento hokejista. Zdaleka nejznámější a nejúspěšnější. Draftová sedmička z roku 2019, kde si Cozense vzalo Buffalo Sabres. Pochází přímo z Whitehorse. Jako letošní král draftu. Obousměrný hokejista, silný na buly, aktuálně hráč Ottawy Senators.
Dál byli z Yukonu už jen Peter Sturgeon (narozen 1954) a Bryon Baltimore (1952). Oba sehráli v NHL epizodní role, které nepřesáhly desítku repríz. Baltimore přidal víc než tři stovky duelů v konkurenční WHA.
Také ze Severozápadních teritorií byla hokejistů v NHL hrstka. Nejznámější Geoff Sanderson z Hay River stihl přes 1100 utkání s bilancí 700 bodů (355+345). Hay River je malé několikatisícové městečko a Sandersonův rozvoj zde sahá do dob, kdy byl hokej v této provincii zatraceně náročnou záležitostí - jak kvůli počasí, tak dalekému cestování.
Další jména - Vic Mercredi, Greg Vaydik, Ronan Seeley, Zac Boyer - zřejmě nezaujmou ani znalce. Všichni odehráli v NHL jednotky zápasů.
Jediný Inuit v NHL
Přímo z Nunavatu, další ledové kanadské provincie, nebyl v NHL nikdo. Nejblíž je ale Jordin Tootoo. Narodil se v Churchillu v Manitobě, což je už také hodně vysoko od jižní hranice s USA. Vyrůstal v Rankin Inlet v Nunavutu.
Měl odtud otce, Inuita. Matka byla z Manitoby. Tootoo je proto považován za jediného skutečného Inuita v NHL. Našli bychom další potomky původních domorodých obyvatel, patřili mezi ně třeba Theo Fleury, Bryan Trottier nebo Carey Price, ale přímým Inuitem, tedy potomkem arktických obyvatel Kanady, byl pouze Tootoo.
V NHL zanechal výraznou stopu, spojenou hlavně s Nashvillem. Bojovník a energický borec s více než sedmi stovkami startů v lize lig si vydělal necelých 10 miliónů dolarů brutto. Po skončení kariéry se věnuje práci s domorodou mládeží, prevenci sebevražd a podpoře Inuit komunity. Je velkým sportovním symbolem pro celý sever Kanady.
Američané z Aljašky
Samostatnou kapitolou jsou hokejisté z Aljašky. V tomto případě už samozřejmě nejde o Kanaďany, nýbrž Američany. Obrovský kus území (viz foto) tvoří 18% USA, tj. skoro pětinu. V roce 1867 ho prodal Spojeným státům americkým ruský car Alexandr II. za 7,2 mil. dolarů. Cena byla dva centy za akr.
Tehdy to někteří Američané považovali za bláhové skupování „ledové pustiny“, dnes jde o zajímavou zásobárnu nerostného bohatství, zejména ropy. Jen místní zlato zadělalo koncem 19. století na „zlatou horečku“. Na rozdíl od kanadských provincií není Aljaška tak řídce obydlená. Má 741 tisíc obyvatel. To je stále velmi nízká hustota zalidnění na km čtvereční, ale celkově už je to kvantum lidí, z něhož vzešlo pro NHL o něco víc borců.
Velmi známý byl Scott Gomez, dvojnásobný vítěz Stanley Cupu a spoluhráč Jaromíra Jágra v NY Rangers. Dál Matt Carle, Brandon Dubinsky, Nate Thompson, Joey Crabb, Jeremy Swayman nebo Phoenix Copley.
Byť jde o trochu lidnatější oblast, než je ledový Nunavut, pořád je Aljaška extrémně izolovaná s velmi specifickými podmínkami pro život i hokej. S minimální infrastrukturou je běžnou dopravou k zápasům na hokej letadlo. Je zde málo týmů. Většina hráčů, pokud to chtěla někam dotáhnout, musela odejít v mladém věku jinam do USA.
Scott Gomez začínal na venkovních kluzištích, odtud odešel do Michiganu, pak do NHL. Jeremy Swayman také hrál za místní týmy, načež se přesunul na Univerzity of Maine. Přiznal se, že domácí mentalita „nikdo ti nedá nic zadarmo“, mu následně v hokejovém životě pomohla. Thompson hrál na Aljašce za stejný tým jako Swayman.
Brankář Phoenix Copley má na masce „candy canes“, cukrové tyčinky, jako poctu rodnému městu North Pole. Obec s vtipným názvem „Severní pól“ leží nedaleko Fairbanks, na 64. rovnoběžce.
Právě tudy prochází extrémní závod Iditarod Trail z Anchorage do Nome. Primárně pro psí spřežení, sekundárně pro běžkaře a „masochistické“ cyklisty; koná se totiž v zimě, původně v únoru, nyní první víkend v březnu. Závod je poctou události z roku 1925, kdy sem musheři se psími spřeženími na přelomu ledna a února „štafetově“ dopravili fatálně důležité sérum proti záškrtu.
V naprosto šílených sněhových podmínkách tehdy nebylo možné letět, takže nezbyli než psi. Každý kousek. Poslední musher se v bílé bouři úplně ztratil, vůdčí pes Balto ale dokončil cestu vlastní intuicí. Od roku 1926 má psí hrdina sochu v newyorském Central parku. Dodejme, že český ultrabiker Jan Kopka Iditarod Trail v roce 2007 vyhrál. Jeden z historicky nejtěžších ročníků dokončil po 23 dnech, druhý v pořadí dojel o víc než den později.
Nehokejová vsuvka budiž jen malým dokreslením, jak náročný život i sport na Aljašce je. Nic pro zhýčkané povahy. Hokejisté odtud mají pověst pracovitých a skromných chlapů. V sezóně 2008-09 měla Aljaška v NHL sedm zástupců, což byl její vrchol.
Čtete také: Tetovaný Gavin McKenna: Kanadská divočina na paži i v srdci
