Gólmani budou opět chytat čím dál více vestoje, předpovídá zakladatel prestižní brankářské asociace

Vždycky je poněkud obtížné určovat, která éra v jednotlivých sportech byla tou nejlepší ze všech. Mění se výstroj, přístup k tréninku i technologie. Prestižní magazín The Hockey News se přesto pustil do porovnávání gólmanských generací a výsledkem bylo zjištění, že tou nejkvalitnější je současná brankářská škola.

Velikáni jako Dominik Hašek, Martin Brodeur či Patrick Roy patří bezpochyby k tomu nejlepšími, co gólmanské řemeslo v historii nabídlo, avšak právě v těchto dnech jsou muži v maskách větší, silnější, rychlejší a mají mnohem lepší techniku než jejich předchůdci. Nedá se navíc polemizovat o klesajícím trendu počtu gólů na utkání.

Jak je možné, že v době, kdy neustále se vyvíjející technologie umožňují střelcům pálit tvrději a přesněji, se brankáři dostali do bodu, kdy je tak obtížné je překonat?

Odpověď na tuto otázku nabídl analytik a bývalý poslední muž obrany Steve Valiquette, jenž odchytal v NHL šestačtyřicet zápasů. Podle něj se gólmani učí již ve velmi útlém věku základní techniku, kterou poté více a více pilují k dokonalosti. „Důležité je, že rozumějí zásadním pilířům, jakými jsou správné povyjetí proti střelci a výběr úhlu, dobrá práce nohou a schopnost dostat se kolmo k puku. Pokud nechápete jednu z těchto věcí, v podstatě jen taháte za kratší konec provazu. Pak jen skáčete všude možně a válíte se po zemi ve chvíli, kdy byste neměli,“ popsal svůj úhel pohledu.

Kyvadlo, trajektorie hlavy a klouzání

Nutnost mít dobrý pohyb v posledních letech změnila způsob chytání. Zakladatel Goalie Guild (organizace pomáhající gólmanům – pozn. red.) Justin Goldman vysvětlil, že na pozici se lze dívat jako na kyvadlo. „Na jedné straně je styl osmdesátých let, kdy brankáři hodně stáli, a na druhém konci klouzající motýlek, jenž převládal v době Royova rozkvětu v Coloradu. Pomalu ale jistě se kyvadlo opět začíná obracet zpět ve směru, kdy gólmani stojí v bráně vzpřímeně,“ uvedl.

Následně přidal další zajímavý postřeh. „Je to něco, co fanoušci uvidí stále častěji v dalších letech. Brankáři se budou více spoléhat na své nohy a nebudou při každé příležitosti padat k zemi, dokud to nebude absolutně nezbytné,“ předpovídá.

Jedna z věcí, která změnila způsob, jakým gólmani zaujímají pozici, má co dělat s tréninkem sledování trajektorie puku. Jde o revoluční metodu, která výrazně pomohla v kariéře například Devanu Dubnykovi z Minnesoty. „Brankáři udržují hlavu dole a otáčí ji za pukem namísto toho, aby kotouč sledovali pouze očima,“ vysvětlil systém ve zkratce Valiquette.

Svou troškou do mlýna přispěl také Dubnyk, jenž s Valiquttem spolupracoval. „Je to postavené na malém povyjetí dopředu a správném vykrytí úhlu puku. Když si tohle osvojíte, najednou si uvědomíte, jak velcí v bráně jste a to vám dodá hodně sebevědomí. Můžete pak stát v bráně celý den a nechat hru plynout před sebou, aniž byste museli jít brzy na zem,“ popsal výhody.

Nejen podle Valiquetta může jít o největší změnu v brankářské profesi vůbec. „Je to dokonce možná větší pokrok než motýlek,“ řekl muž, který systém přebral od zakladatele Lyleho Masta.

Další posílení pohybu přineslo zavedení takzvaného reverzního vertikálně-horizontálního stylu. Za tímto složitým názvem se skrývá klouzání brankářů od tyčky k tyčce. Gólmanský kouč farmářského celku Winnipegu Rick St. Croix vyzdvihl práci Careyho Price a Henrika Lundqvista jako ukázek toho, jak to má vypadat. „Systém brankářům umožňuje se odrazit od jedné tyčky, zapíchnout se o druhou a následně ji vykrýt ramenem, čímž rychle utěsní jakýkoliv prostor. Je to velice efektivní,“ nastínil strategii.

„Tato metoda navíc přibrzdila účinnost starého stylu, kdy útočníkům trenéři vtloukali do hlavy, aby puk hrnuli tvrdě do branky,“ přispěchal Valiquette s dalším kladem této techniky.

Není lehké dát gól

Brankáři taktéž přišli na způsob, jak být rychlejší. Lundqvist, který se vyžívá v kreativních nápadech, vyměnil klasické brusle s ochranným vnějším pláštěm za jednodílný kus. „Brusle má tak nyní lehčí a lépe tvarované. Díky tomu se může velice rychle znovu odrazit od vnitřní hrany, když jednou zvedne brusli z ledu. Je opravdu neuvěřitelný v práci nohou a myslím, že hodně společného s tím má právě jeho revoluční výstroj,“ zhodnotil Goldman.

Gólmanské řemeslo si zkrátka v poslední době prošlo velkou změnou a zdá se, že se neustále posouvá dopředu. Co se naopak dopředu neposouvá, je průměrný počet branek na zápas v nejslavnější lize. Vedení NHL tak mužům v maskách alespoň ztěžuje práci zavedením nového formátu prodloužení 3 na 3, kde není výjimkou, že se na ně valí jeden útok za druhým.

Pokud však bude pokračovat i nadále zlepšování brankářských stylů a samotní gólmani budou přidávat do své hry nové vychytávky, pak zřejmě čeká útočníky čím dál těžší úloha je překonat. 

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter