Canada Cup 1987

Úchvatný Canada Cup 1987

Gól Maria Lemieuxe do sovětské sítě ze závěru třetího rozhodujícího finále byl v zámoří vyhlášen sice až třetím nejslavnějším gólem kanadské hokejové historie (předstihl jej vítězný gól Série století Paula Hendersona a zlatý zásah Sidneyho Crosbyho z olympiády ve Vancouveru), přesto pamětníci dodnes vzpomínají na tenhle turnaj s neskrývaným obdivem.

Podle mnohých (a autor tohoto článku se k nim jednoznačně hlásí), kdo finálové zápasy mezi Kanadou a SSSR shlédli, se tehdy v září v posvátném montrealském stánku Forum a hamiltonském Copps Coliseu hrál nejúchvatnější hokej historie. Narazily na sebe dvě hokejové velmoci v plné síle, se svými největšími hvězdami ve vrcholné fázi jejich kariér. K vidění byly tři strhující zápasy s neuvěřitelně podobnými výsledky: 5:6p, 6:5p a 6:5. 

V semifinále nejprve Sověti v Hamiltonu přemohli Švédy v poměru 4:2, o den později se do finále probojovala také domácí Kanada po montrealské výhře nad ČSSR. Čechoslováci sice vedli 2:0, domácí ale zápas otočili. Ačkoli se Kanadský pohár 1987 stal nezapomenutelným zejména díky úchvatné finálové sérii mezi Kanadou a SSSR, bylo se na co dívat už v předchozím průběhu turnaje.

V brance Československa stál tehdy Dominik Hašek, v útoku se proháněl Vladimír Růžička, nejlepším střelcem týmu na turnaji byl Dušan Pašek a v kádru nechyběl ani později tragicky zesnulý Luděk Čajka. Finové se opírali o legendárního Jariho Kurriho, kterému zdatně sekundovali Esa Tikkanen, pozdější rekordman v počtu mezistátních zápasů Raimo Helminen nebo nechvalně známý kouč Omsku Raimo Summanen. V americkém dresu byste zase našli jména jako Chris Chelios, Phil Housley, Pat LaFontaine, Joe Mullen nebo John Vanbiesbrouck.

Největší pozornost byla ale upřena na domácí Kanadu a „rudou mašinu“. Na střídačce Sovětů stál Viktor Tichonov, který spoléhal na legendární pětku Fetisov, Kasatonov, Makarov, Larionov, Krutov. Vedle nich se stále více prosazovala i lajna Chomutov-Bykov-Kamenskij, která je měla později na světových šampionátech v roli lídrů nahradit.

Pohled na soupisku javorového listu dával tušit, jak moc Kanaďané prahnou po pomstě za debakl 1:8 z Kanadského poháru 1981. V brance stál Grant Fuhr, v té době trojnásobný vítěz Stanley Cupu s Edmontonem, v obraně zářili Paul Coffey, Ray Bourque nebo Larry Murphy, vepředu měl Mike Keenan k dispozici esa jako Wayne Gretzky, Mario Lemieux, Mark Messier, Dale Hawerchuk, Glenn Anderson, Michel Goulet nebo Doug Gilmour.

Výběr hráčů kanadského týmu byl vůbec velmi sledovanou událostí. A některá rozhodnutí realizačního týmu se dnes, ve světle pozdějších kariér zainteresovaných hráčů, zdají být nepochopitelná. Vzít jako dvojku do branky Kellyho Hrudeyho místo loňského hrdiny Stanley Cupu Patricka Roye? Doug Crossman a Normand Rochefort do obrany místo Scotta Stevense a Ala MacInnise? Upřednostnit Kevina Dineena před Stevem Yzermanem? Koho by to dnes napadlo?

Konkrétně Steve Yzerman je hráčem, kterého by do svého týmu chtěl každý kouč na světě. Ne tak Mike Keenan v roce 1987. „Nezasloužil si to, taková byla realita. Měli jsme jako centry Gretzkyho, Lemieuxe a Messiera, a to ještě Hawerchuk s Gilmourem hráli na křídle. Zkoušeli jsme na křídle i Steva v několika přípravných zápasech, ale nehrál dobře. Otázkou bylo, zda je lepší než Gretzky, Mario nebo Messier. Odpověď zněla ne,“ vysvětloval po letech nominaci jeden z kanadských asistentů Tom Watt.

O kvalitě výběru javorového listu zkrátka nemohlo být pochyb. Vždyť třeba takový hráč jako „killer“ Gilmour měl na starosti defenzivní úkoly, tak talentovaný a hvězdami nabitý tento celek byl. Gretzky a Lemieux se pak už nikdy nesešli v jednom dresu ve stejně oslnivé formě jako tehdy.

„The Great One“ posbíral v devíti zápasech na turnaji úctyhodných 21 bodů (3+18) a Mario za ním příliš nezaostal (11+7). V all-star týmu turnaje je doplnil nedávno zesnulý Vladimír Krutov (7+7), do hvězdné šestky se vešli ještě Ray Bourque, Vjačeslav Fetisov a Grant Fuhr. To je vskutku parádní sestava, co říkáte?

Další z Keenanových asistentů, Jean Perron, o tom, co hráči obou týmů během finálové série na ledě předváděli, řekl: „Hokej jako v téhle sérii? Nikdy jsem takový hokej neviděl. Nikdo nikdy takový hokej neviděl.“

Atmosféru tehdejšího střetu dvou odlišných světů vystihl jeden z přímých účastníků a nečekaných hrdinů, Dale Hawerchuk. „Oni byli stále ještě komunistická země. Byl to poslední velký turnaj před pádem železné opony, ale my jsme stále cítili, že hrajeme za náš způsob života. Neměli jsme rádi to, co oni reprezentovali. Bylo to skoro jako válka, každý udělal pro výhru všechno.“

Pojďme si společně několika články v následujících dnech připomenout tuhle třízápasovou, neskutečně vyrovnanou bitvu plnou zvratů a gólů. Bitvu dvou nesmiřitelných hokejových velmocí, která ani po pětadvaceti letech neztrácí nic ze svého kouzla.

 

RSS | Kontakt | Reklama - © Copyright: BPA sport marketing a.s. & eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@nhl.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz

© Copyright - Všechna loga a známky NHL, loga a známky týmů NHL, jakožto další vlastnické materiály včetně log konferencí a obrázků Stanley Cupu jsou vlastnictvím NHL, NHL Enterprises, L.P. a příslušných týmů. © NHL Enterprises, L.P. Všechna práva vyhrazena.