Manažer Sharks přepsal historii. Na stejnou metu dosáhli jen tři další

Když tento týden San Jose nastoupilo doma proti Edmontonu, měla organizace se Žralokem ve znaku důvod k radosti navzdory prohře v základní hrací době. Generální manažer Sharks Doug Wilson totiž dosáhl úctyhodné mety. Jako teprve čtvrtý v historii soutěže strávil tisícovku zápasů v pozici hráče a zároveň dalších tisíc utkání odsloužil z křesla hokejového stratéga.

Abyste si udělali představu, jak dlouho Wilson věnuje život zámořské hokejové lize, uvedeme pár faktů. Jedním z jeho prvních spoluhráčů byl Stan Mikita, z brankářů potkal v kabině třeba Tonyho Esposita. A v obraně vyrukoval ve dvojici s legendárním zadákem jménem Bobby Orr. První draft, který prožíval jako generální manažer, přivanul do San Jose v sedmém kole (ano, opravdu čtete správně, až v sedmém) Joe Pavelskiho – to je čtrnáct let nazpět. Devětapadesátiletý chlapík zažil na sportovním poli opravdu hodně.

Během květnaté kariéry aktivního hráče zvládl 1024 utkání, poslední dobou tak bylo pouze otázkou času, kdy učiní další zápich do historie a zaokrouhlí tisícovku i z pozice manažera. K čemuž došlo v pátek nad ránem, příznačně před kalifornským publikem.

Vítěz Norris Trophy ze sezóny 1981-1982 – a v předešlých letech často kritizovaný muž – doplnil pouze trojici hrdinů, kteří se dočkali stejné pocty. Konkrétně Boba Pulforda (Wilsonův první trenér), Bobbyho Clarkea a Boba Gaineyho. Skoro se chce říci, že Doug Wilson kazí společenství Bobů. Ale to vezmi čert.

„Jsem moc šťastný, že mohu dělat milovanou činnost takhle dlouhou dobu,“ svěřil se rodák z Ottawy serveru The Hockey News. „Ale bez rodiny bych neměl šanci. Když nad tím přemýšlím, 2000 zápasů je v součtu opravdu pořádná porce. Podporovali mě v tom, co zbožňuji dělat. Také si uvědomuji, s jakými skvělými osobnostmi jsem měl možnost hrát, od dalších se zase něco přiučit.“

Wilson, stejně jako ostatní stratégové na poli National Hockey League, tuší, že neexistuje přesná šablona na úspěch. Jen si stačí vzpomenout, kolik hráčských hvězd později ztroskotalo při úloze trenéra nebo manažera. Naopak známe i takové, jež hokej nehráli, leč stejně dovedli organizace ke Stanley Cupu. Například Jay Feaster nikdy tento sport neprováděl na profesionální úrovni, přesto s Tampou Bay v roce 2004 dokráčel za stříbrným křapáčem.

„Pro mě tohle vše znamená hlavně lásku ke hře,“ pokračoval Doug Wilson s odpověďmi. „Každý den se rád učím novým věcem, člověk by podle mě neměl mít strach z toho, že udělá chybu. Jako generální manažer dělám více špatných kroků než kdokoli jiný v široké škále hokejových profesí. Musíte přijít na to, že každá další chyba je příležitostí k učení se.“

Wilson užívá jedny z nejlepších časů za dobu svého manažerování vůbec. San Jose na jaře poprvé postoupilo až do finále, nyní Sharks okupují vedoucí příčku Pacifické divize. A připravovat může oslavné rituály pro Patricka Marleaua s Joe Thorntonem. První pravděpodobně velmi brzy docílí pětistovky nastřílených gólů, druhý tisíce asistencí. K tomu skáče radostí z famózního Brenta Burnse a ve skvělé formě chytajícího Martina Jonese. K absolutnímu blahu však něco chybí – Stanley Cup.

Wilsona ale žene kupředu jiná touha. „Mým hlavním cílem je budovat úspěšnou organizaci, která může každý rok zápasit o nejvyšší příčky.“  To se mu zatím daří, co myslíte?

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter