Největší rivality v NHL: Montreal vs. Toronto

Obecně vzato můžeme výraz rivalita definovat jako soutěživost mezi dvěma nebo více stranami, které se proti sobě snaží uspět. V kolektivních sportech vzniká rivalita mezi dvěma týmy z mnoha různých důvodů. Mezi ty hlavní patří geografická blízkost, znalost soupeřů, incidenty na ledě a kulturní, jazyková nebo národní hrdost.

Ani nejslavnější hokejové lize se rivalita nevyhýbá. Spíše naopak. Ve své více než stoleté historii zažila nejednu situaci, kdy jiskření na ledě neuhaslo s posledním hvizdem rozhodčího, ale rozhořelo se v neutuchající plamen emocí, který vydržel plápolat po několik dekád.

Těchto hokejových „derby“ zažila NHL opravdu hodně. V našem seriálu si připomene ty pravděpodobně nejpamátnější a nejintenzivnější, které se nesmazatelně zapsaly do historie nejrychlejší kolektivní hry na světě.

A kde začít jinde než v hokeji zemi zaslíbené, kolébce hokeje, ale také v zemi, kde rivalita zasahuje nejen sportovní duši fanouška, nýbrž i kulturní či jazykovou. 

Tou zemí je Kanada. 

Obrovská země s překrásnou přírodou, která poskytuje ideální klimatické podmínky pro lední hokej. Ale také země, kde polovina obyvatel mluví francouzsky a druhá anglicky. 

Klasika javorového listu

Mezi lety 1938–1970 to měl kanadský hokejový fanoušek celkem jednoduché. Tedy co se týče rozhodování, kterému kanadskému hokejovému týmu v NHL fandit. Elitní ligu hrály totiž jen dva kluby ze země javorového listu. 

Montreal Canadiens a Toronto Maple Leafs. 

Lední hokej je kanadský národní sport a není proto překvapivé, že fanouškovská základna obou týmů se rozlévala doslova celou zemí. Od východu na západ. Od Pacifiku k Atlantiku.

Rozdělení bylo nejen klubové, ale i jazykové a geografické. Montrealští Les Canadiens zastupovali frankofonní Kanaďany a fandila jim část země od provincie Quebec dále na východ. Naopak javorové listy z Toronta byly reprezentanty anglicky mluvících obyvatel Kanady a jejich podporovatelé sídlili na západ od provincie Ontario.

Mezi lety 1944–1967 se oba týmy střetly v 11 sériích play-off. Z toho hned čtyři byly bitvami finálovými. Zatímco ty finálové si týmy rozdělily půl na půl, celkově byli v tomto období úspěšnější hráči Toronta v poměru 6:5.

Plamínek rivality byl úspěšně zažehnut v roce 1946, kdy Frank J. Selke odešel z pozice asistenta manažera Leafs, aby se okamžitě stal generálním manažerem Canadiens.

"Byl v tom anglický prvek a francouzský prvek, kultura proti kultuře," vzpomínala pro server nhl.com legenda Maple Leafs Dave Keon, rodák z Norandy na severu Quebecu, který vyhrál čtyři poháry s Torontem, včetně toho posledního v roce 1967. "Pro hráče na obou stranách to byla obrovská hrdost. Chtěli jste vyhrát."   

Za vrchol vzájemné rivality je považován rok 1967. Konkrétně finále Stanleyova poháru, které proti sobě postavilo tyto dva tradiční týmy. Byl to rok, kdy Kanada slavila stoleté výročí založení a Montreal hostil výstavu Expo67. Předchozí dva tituly vyhráli hráči Canadiens a všichni doufali ve třetí úspěch v řadě. Vedení týmu, hráči, fanoušci i celý Montreal se těšili, jak nejslavnější hokejovou trofej triumfálně vystaví v quebeckém pavilónu, který byl součástí celosvětové výstavy. 

Jenže události nabraly nečekaný směr. Poněkud podceňovaní hráči Toronta se vzepjali k výborným výkonům a vyprovodili obhájce v šesti zápasech. Výstava Expo67 o Stanleyův pohár sice nepřišla, jen nebyl vystaven v quebeckém, ale ontarijském pavilonu.

Poslední triumf Toronta

Yvan Cournoyer, který v letech 1965-79 získal s Montrealem deset prstenů, řekl, že jeho hokejová kariéra byla definována dvěma událostmi – vítězstvím v legendární Summit Series 1972 proti Sovětskému svazu a prohrou s Torontem v roce 1967.

"Byli jsme si jisti, že Maple Leafs porazíme. Mysleli jsme si, že máme lepší tým a věděli jsme, že jsou starší než my," řekl Cournoyer. „Nepamatuji si všechny Stanley Cupy, které jsem rok, co rok vyhrával, ale finále v roce 1967 mám v paměti stále. Když vyhráváte, myslíte si, že vyhrajete znovu. Chyba, kterou jsme udělali, byla, že jsme nerespektovali Leafs. Byla to pro mě dobrá lekce, zhruba ve smyslu ‚můžeš zase vyhrát, ale budeš se muset kvůli tomu víc snažit‘."

Titul z roku 1967 byl pro tým z Toronta doposud posledním. Na další triumf tak čekají už předlouhých 56 let. Jejich odvěký rival ještě pár záblesků reflektorů zažil.

Úspěšnější Habs

Další dvě bitvy ve vyřazovací části (1978,1979) zvládli borci Canadiens bez ztráty kytičky. Na odvetu si fanoušci Toronta museli počkat nekonečných 42 let. V roce 2021 se konečně celá Kanada dočkala série play-off mezi Maple Leafs a Canadiens. 

První dva zápasy pro sebe urvalo Toronto a po čtyřech mačích to bylo 3:1. Jenže pak přišel jeden z největších comebacků v historii, když Montreal vyhrál třikrát za sebou a postoupil. Jeho jízda se zastavila až ve finále, kde nestačil na skvěle připravenou Tampu.

Rivalita obou týmů poněkud vychladla v osmdesátých a devadesátých letech, kdy byly oba kluby zařazeny do odlišných konferencí.

Rozdílné byly i úspěchy obou týmů v moderní éře NHL (od roku 1967). Zatímco Les Canadiens získali v tomto období deset titulů, jejich národní rivalové se nedostali ani do finále. Nejblíže k němu měli asi v roce 1993, kdy v konferenčním finále podlehli Kings. Tuto sérii si určitě dříve narození fanoušci vybaví díky neodpískanému zákroku vysokou holí Gretzkého na hvězdu Toronta Douga Gilmoura v šestém zápase.

S příchodem nových kanadských klubů, znamenající konec éry Original Six, se fanouškovská základna obou týmů začala drolit. Další zmírnění přineslo masivní rozšiřování NHL do jižních částí USA. Zrodil se fenomén kanadských fanoušků, kdy fandili v play-off každému kanadskému týmu, jen aby „přinesl pohár domů“. 

Kanada čeká na Stanley Cup od roku 1993.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter