Petr Adler: Annyeong, Pyeongčang, neboli: sbohem, Pyeongčangu - doplněno

NHL v pondělí 3. dubna úředně oznámila, že se nezúčastní olympijských her v jihokorejském Pyeongčangu v roce 2018.

Podle náznaků z minulého týdne to vypadalo, že NHL své rozhodnutí oznámí až po skončení pravidelné sezóny, nepravděpodobněji v pondělí 10. dubna. Jenže vedení soutěže nakonec usoudilo, že čekat na to, až Mezinárodní olympijský výbor (MOV) a Mezinárodní hokejová federace (IIHF) přisednou s NHL a jejími odbory NHLPA k jednacímu stolu, je horší, než pozorovat, jak roste tráva po kruté zimě.

NHL proto vydala v pondělí odpoledne místního času všeříkající oznámení. Je sice (právnicky) trochu šroubované, ale s tím nic nenaděláme:

“Už dříve jsme upozorňovali, že zatímco převážná většina našich klubů rozhodně nesouhlasí, abychom přerušili sezónu 2017 - 2018 kvůli tomu, abychom umožnili některým hráčům NHL účast na olympijských hrách, byli jsme otevření k vyslechnutí kterékoliv ze stran, které se mohou o věc zajímat (např. MOV, IIHF, NHLPA), pokud jde o důvody, které by mohly zaujmout Radu guvernérů, aby přehodnotila své ustálené názory na věc. Od té doby uplynula řada měsíců, během nichž nedošlo k žádným smysluplným jednáním. Místo toho se MOV vyjádřil, že účast NHL v Pekingu v roce 2022 je podmíněna naší účastí v Jižní Koreji v roce 2018.

NHLPA nyní úředně potvrdila, že nemá zájem ani v úmyslu zúčastnit se jakychokoliv jednání, která by mohla učinit olympijskou účast přitažlivější pro kluby. V důsledku tohoto, a ve snaze vyjasnit rozporuplné zprávy a chybné spekulace, potvrzujeme tímto nás záměr, že dokončíme rozpis sezóny 2017 - 2018, do něhož nebude zahrnuta přestávka, která by pojmula zimní olympijské hry. Tím považujeme věc za úředně uzavřenou.”

Jasněji to říci nešlo.

A zde je to doplnění:

Odbory zuří

NHLPA se k věci vyjádřila s krajní nespokojeností. Doslova:

“Rozhodnutí NHL hráče mimořádně zklamalo. Neoblomně nesouhlasí s krátkozrakým rozhodnutím NHL, neúčastnit se nadále olympijských her.

Jakékoliv potíže, které by olympijské hry mohly způsobit rozpisu příští sezóny jsou malou cenou ve srovnání s možností předvést náš sport a naše nejlepší hráče na tak obrovském mezinárodním jevišti.

Olympijské hry 2018 a 2022 poskytují jedinečnou příležitost v Asii. NHL se může domnívat, že trestá MOV nebo hráče, nebo oba, za to, že neposkytli majitelům nějaké smysluplné ústupky, které by je přiměly, aby souhlasili s Peeongčangem. Naopak, tím, že zanedbali možnost dosáhnout příznivce po celém světě ztížili růst našeho skvělého sportu.

Navíc se tak děje poté, kdy byly vyřešeny ve spolupráci s MOV a IIHF finanční otázky týkající se pojištění a cestovného. Snaha ligy vinit jiné za její rozhodnutí je stejně nešťastná jako samotné rozhodnutí. Hráči NHL jsou vlastenci, kteří tyhle věci neberou na lehkou váhu. Vyjádřit slušnou účtu k názorům hráčů je důležité. Toto je rozhodnutí NHL, a pouze její. Toto je velice politováníhodné rozhodnutí pro náš sport, pro hráče a milióny věrných příznivců hokeje.”

Řada hráčů, kteří se na přání novinářů vyjádřili, promluvila mnohem drsněji než prohlášení NHLPA.

Nejzajímavější na tom všem je, že nikoho z nich nenapadlo mluvit o tom, že celý skandál zahájil MOV, když jednostranně zrušil smlouvu s NHL, stejně, jako ani jeden nepromluvil o tom, že počet zápasu v sezóně je takový, že ztratit další málem tři týdny hraničí s nezodpovědností. Zvláště, když NHL přišla o pět dnů (bye week), které si hráči vymínili odměnou za souhlas, že zápas hvězd se bude hrát tři hráči na tři. Otázku, odkud chce IIHF vzít peníze na náhradu výdajů NHL (z částek určených pro rozvoj dětského a mládežnického hokeje) prešli hráči (i jejich odbory) mlčením. Navíc nedala NHLPA ani jeden důkaz, že by předchozích pět olympiád, jichž se účastnila NHL, jakkoliv pomohlo rozšířit hokej tam, kde nebyl dosud znám.

Činitelé NHL se k vyjádření NHLPA (alespoň prozatím) nevyjádřili.

Konec doplnění.

Kdo promarnil příležitost?

Jedno je ale jasné: olympijská účast není z hlediska odborů nejdůležitější záležitostí. Hráči mohou nadskakovat a bít se v prsa, jak moc rádi by reprezentovali. Jenže: když se vyjednávala nová kolektivní smlouva (v roce 2013), nepadlo ani slovo o olympijských hrách. Výkonný ředitel NHLPA Donald Fehr nyní říká, že odbory tenkrát ani nenapadlo, že by se tahle otázka mohla dostat do popředí. Asi zapomněl, že jeden z tehdy nejvlivnějších majitelů, Ed Snider (Philadelphia Flyers) už v roce 2006 po hrách v Turínu začal protestovat proti další účasti NHL na olympiádách po roce 2010, kdy se hry konaly v kanadském Vancouveru.

Když NHL přišla dvakrát s návrhy, jaký krok hráčů by možná mohl zvrátit nechuť Rady guvernérů, v obou případech se jí dostalo zamítnutí. Poprvé, když nabízela prodloužení současné kolektivní smlouvy o tři roky, podruhé, když navrhla, aby se obě strany zavázaly, že nebudou žádat znovuotevření smlouvy v roce 2019, aby se jednalo znovu o některých otázkách, které jdou té či oné straně na nervy.

V tom druhém případě alespoň NHL ví už dnes, co ji čeká v září 2019. A diváci se mohou už teď těšit na výluku nebo stávku.

Složitá cesta

NHL přišla k olympijským hrám jako slepý k houslím. Před hrami 1998 v japonském Naganu obdržela pozvání (spíše žádost) MOV a IIHF. Olympijský turnaj, jak se hrál až do té doby, začal ztrácet na diváckém zájmu, takže začal přicházet i o peníze.

NHL přikývla. Hlavně proto, že považovala olympijskou účast za poměrně jednoduché měřidlo, které by jí pomohlo zjistit, zda nebo jak může rozšířit značku do těch částí světa, které její hokej dosud nepobláznil.

Zjistila velice rychle, že olympijské hry jako průzkum veřejného mínění jsou k ničemu. Jenže účast na hrách v Salt Lake City (2002) a ve Vancouveru (2010) mohla sloužit k rozšíření obliby značky alespoň po Severní Americe. Nepovedlo se ani toto. Hlavně proto, že MOV si přísně hlídá, kdo smí (a za jaké peníze) používat jeho zpravodajství. NHL žádala o souhlas, aby směla používat zpravodajství o svých hráčích na své televizní sítí NHL Network a na svých webových stránkách nhl.com. Soudila, že když vlastně půjčuje své nejlepší zaměstnance konkurenčnímu podniku, a konkurent pouze hradí základní výlohy, měl by konkurent přihlédnout k této okolností.

Spletla se.

Hospodský skandál

Přístup MOV nejlépe ukázal případ ve Vancouveru. Kousek od středu města stojí už řadu desetiletí řecká hospoda jménem Olympia. Vlastní ji Řek, který žije ve městě už dlouhá léta.

Najednou, před hrami roku 2010 právě ve Vancouveru, dostal úřední přípis, že MOV má jméno jeho hospody za součást své chráněné známky. Takže, sdělilo olympijské psaníčko řečí přísně jednoznačnou, ihned se přejmenujte, nebo si to s vámi vyřídíme soudně.

Řecký majitel se nedal, udělal fotokopie dopisu a rozdal je novinářům. Vznikl skandál neslýchaných rozměrů a MOV nakonec ustoupil. Sice bez omluvy, ale přece jen.

Mimochodem, ta hospoda bývala často plná už před vypuknutím skandálu. Po vypuknutí praská ve švech, a těm, kdo chtějí zakusit její speciality, se doporučuje, aby si objednali stůl alespoň několik dnů předem.

Takže zamítavá odpověď MOV na prosbu NHL se dala očekávat.

Nešlo (pouze) o peníze

Když nový president MOV Thomas Bach řekl, že jeho podnik přece nehradí výdaje nikomu, proč by tedy měl platit NHL, zrušil tím jednostranně platnou smlouvu. Připomínku vedení NHL, že žádná jiná soutěž kvůli jeho podniku nepřerušuje sezónu, navíc v jdnom z jejích nejnapínavějších okamžiků, Bach prostě ignoroval.

President IIHF René Fasel nabídl kompromis: co když ty náklady pokryje jeho sdružení? Narazil. Chtěl použít peněz, které poskytuje MOV na rozvoj dětského a mládežnického hokeje. Jenže s tím zase nechtěla mít nic společného NHL. Označila to za okrádání vdov a sirotků. Kromě toho, naznačila NHL, vydělává na nás MOV, náklady by nám měl hradit MOV.

Oprávněná obava

Mnozí majitelé začali protestovat proti olympijské účasti NHL poté, kdy se v ruském Soči (2014) zranil útočník New York Islanders John Tavares. Zranění ho vyřadilo do konce sezóny. Majitelé začali klást nepříjemné otázky: tohle máme riskovat, a MOV nám ani nechce uhradit (předem domluvené a po hrách dokonale vyúčtované) náklady?

Když se hráč zraní na Světovém poháru, je to něco jiného: jde o podnik, který má v ideálním případě přinést lize (i NHLPA) zajímavé příjmy hraničící se zisky.

Navíc se vynořila otázka, co se stane, když se nějaký hvězdný hráč rozhodne, že zcela srdečně kašle na názor ligy, on si přeje reprezentovat, a šmytec.

V případě Rusa Alexandera Ovečkina řekl majitel Washington Capitals Ted Leonsis, že své hvězdě (a kapitánovi) nebude stát v cestě za štěstím. Bude zajímavé vidět, co udělá, až dostane málem tucet omluvenek. Když pustí jednoho, měl by pustit i ty ostatní.

V případě Erika Karlssona řekl majitel Ottawa Senators Eugene Melnyk, že jeho kapitán ani nemusí žádat. Odpověď bude záporná. Tečka.

Liga zatím naznačuje, že tenhle most překročíme, až k němu dojdeme, ale současně dává najevo, že to si musí vyřídit majitelé sami: hráči jsou vázáni smlouvami ke svým mužstvům, liga pouze dává pozor, aby všechny smlouvy zahrnovaly všechny patřičné náležitosti.

Jistě, hráči by měli, jako každý jiný zaměstnanec, zpívat tu píseň, koho chleba jedí. Budou?

A co se týče pohrůžek ohledně Pekingu a roku 2022, NHL mlčí. Nemusí ani moc říkat: její komisař Gary Bettman se právě vrátil z návštěvy Číny, kde ohlásil začátek dlouhodobé spolupráce. Jestli se čínská vláda rozhodne, že si přeje, aby NHL byla na její olympiádě, pozná MOV velice rychle, že není tak všemocný, jak se domnívá být.

Jistě, stát se může leccos. O účasti NHL na olympiádě v Soči se rozhodlo až v půli července 2013.

Mezitím je jasné jedno: NHL nebude v Jižní Koreji. Pakliže nedojde k zázraku. Tentokráte má ale optimismus drobný zádrhel: zdá se, že strany probraly a vyčerpaly všechny možné návrhy.

Neboli, jak řekla NHL ve svém prohlášení, není o čem jednat.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter