Petr Adler: bratři v NHLPA se sápou jeden druhému po hrdle

Zapamatujte si dobře tato jména. Pakliže vás zajímá budoucnost NHL, bude se vám to hodit: Kurt Overhardt (KO Sports), Anton Thun (MFIVE Sports Management), Rich (od určité, nepříliš dávné, doby si nechává říkat Ritch) Winter. Tito tři, zde zmínění abecedně, a údajně i hokejisté, které zastupují, totiž vykopali válečnou sekeru a vydali se na válečnou stezku: chtějí se moci mermo dostat na kobylku současnému vedení hráčských odborů NHLPA a, v hlavní řadě, výkonnému řediteli Donaldu Fehrovi (na snímku).

Načasování akce je na tom celém skandálu snad tím nejzlověstnějším jevem.

Liga i odbory mají právo, podle současné kolektivní smlouvy, každý sám za sebe požádat v září 2019 o přejednani celé dohody nebo jejich jednotlivých bodů. Anglicky se tomu říká re-opener clause. To by znamenalo, že by nejpozději v září 2020 mohlo dojít ke střetu, který by mohl skončit drsnou výlukou, proti níž by ta celosezónní let 2004 až 2005 byla procházkou růžovým sadem.

Druhý ročník obnoveného Světového poháru se má konat právě na podzim roku 2020. Právě obava, že by se liga a odbory dostaly zrovna v té době, jak se říká v řeči mafie, na matrace, vedla komisaře Garyho Bettmana, aby sliboval NHLPA modré z nebe, včetně hor i dolů, jen když budou souhlasit, že se obě strany zřeknou práva na přejednávání smlouvy. Šel ve své snaze tak daleko, že dokonce Fehrovi a jeho společníkům nabízel, že přesvědčí Radu guvernérů, aby překousla svou zásadní nechuť k přerušování soutěže a souhlasila s účastí NHL na olympiádě 2018 v Jižní Koreji.

(Mimochodem, hodně tím popudil některé ze svých zaměstnavatelů. Jak Bettman přiznal později, když tohle někdo z lidí z NHLPA zmínil před novináři, byl zavalen telefonáty, během nichž se ho majitelé výhrůžnými hlasy ptali, co to má znamenat. Vlastně ještě štěstí, dodal Bettman, že to NHLPA zamítla tak důrazně.)

NHLPA jeho nápad, předložený, ostatně, velmi neúředně a jen tak, aby řeč nestála, neurvale smetla se stolu. Tahle neuváženost se jí teď může vymstít.

Oč tady jde? O maličkost ve výši mnoha set miliónů dolarů. Bývalý poradce NHLPA Richard Rodier totiž tvrdí, že jeho bývalý zaměstnavatel vlastně škodí svým zaměstnavatelům, tedy hráčům, neboť zatajuje, že některá mužstva nehlásí své příjmy tak, jak by měla.

A právě toho se chytili páni Overhardt, Thun a Winter.

Základ sváru

Kdo před hráčem NHL pochválí tzv. zásobní účet pro deštivé počasí, cizím slovem escrow, potáže se se zlou. Hokejisté na tohle slovo vidí rudě. I přesto, že to je zřízení, které odsouhlasili.

Na tuto námitku vám řeknou, že odsouhlasili, protože jim nic jiného nezbývalo. Kdyby na jaře roku 2013 nesouhlasili, mohlo by se stát, že by se nehrálo ještě dnes.

To jsou ovšem kdyby. Zásobní účet vznikl současně se snížením podílu hráčů na celkových tzv. hokejových příjmech ligy (Hockey-Related Revenue, zkráceně HRR). Kde jsou ty časy, kdy jejich podíl kolísal kolem dvou třetin? Nová smlouva stanoví, že se budou dělit s majiteli přesně půl na půl, cizím výrazem: fifty-fifty.

Jenže ta nová kolektivní smlouva  způsobila ještě něco. Hráči si v ní vymínili dost neslýchaný podíl na rozhodování o provozu soutěže. V podstatě není zásadnějšího rozhodnutí, které nemusí předem získat souhlas NHLPA. A odborový vůdce Donald Fehr je tvrdý vyjednávač. Chcete zápas hvězd hraný třemi hráči na tři hráče? Dobrá, ale za to dostane každé mužstvo o pět dnů volna víc než mělo dosud.

Hráči, tvrdí Fehr, touží po tom, aby se mohli zúčastnit olympijských her. Je otázka, kolik z nich touží po olympiádě, a kolik z nich touží po skoro třech týdnech placeného volna. V NHL hraje něco přes 700 hráčů, na olympiádu se jich dostane vždycky tak zhruba stovka.

V každém případě, když NHL zkusila taktiku NHLPA (dobrá, ustupte buď v otázce přejednávání kolektivní smlouvy, nebo pojďme ji rovnou prodloužit o tři roky, my se výměnou budeme dívat na otázku olympijské účasti příznivěji), nedostala se ta myšlenka nikam.

Čili, tvrdí majitelé, jestli se chtějí hráči podílet na podnikání, budou se muset podílet i na jeho rizicích.

Proto ten zásobní účet.

Ostatně, kdyby se náhodou stalo, že by bývalí hráči, kteří žalují ligu, že jim neřekla, že úrazy hlavy mohou být nejen nebezpečné, ale mohou mít i dlouhodobé následky, svoji při vyhráli, málokdo očekává, že by NHL přežila, i kdyby tisíckrát použila onoho zásobního účtu.

Mezi ligou a odbory tedy panuje v těchto věcech neustálé napětí, které bývalý právník NHLPA Riodier vyhnal málem k nepříčetnosti.

Zástupci ligy skřípou zuby, kdykoliv slyší jeho jméno. To se táhne od dob, kdy Rodier spolupracoval s kanadským bohatcem Jimem Balsilliem na jeho pokusech koupit nějaké mužstvo, a ve chvíli, kdy vyschne inkoust na smlouvě, převést je do Kanady, pokud možno někam poblíž Hamiltonu v Ontariu, aby to neměl moc daleko.

Šlo nejdříve o Nashville Predators, pak o Pittsburgh Penguins, a nakonec o Phoenix Coyotes. Ten poslední případ skončil u insolvenčního soudu a stojí dodnes ligu nehorázné peníze.

Tou dobou byl Rodier naprostým miláčkem NHLPA. Zvláště poté, kdy vyčenichal, že Arizona, Nashville a Washington Capitals zacházeli se svým účtováním hokejových příjmů příliš tvůrčím způsobem. Hráči na tom tenkrát vydělali kolem 40 miliónů dolarů.

Přelétavá láska

Co se stalo poté, o tom panují jen dohady. Jediné, co je známo jistě je, že Rodier najednou přestal být zaměstnancem NHLPA, a vzápětí rozeslal hromadný e-mail hráčům i jejich zástupcům. Sdělil, že výpověď dostal hlavně proto, že zjistil, že součet hokejových příjmů, jak jej uvádí liga, není úplně přesný, a on by dokázal srážky na zásobní účet srazit o čtvrtinu, možná dokonce o třetinu, jenže odbory mu nechtějí za jeho úsilí zaplatit tolik, kolik si žádá.

Rodier napsal hráčským zástupcům, že to je jejich povinnost, sdělit tyhle skutečnosti svým zákazníkům, a poradit jim aby se ozvali.

Ve svém útoku na NHLPA tvrdil, že liga hráčům dluží dalších 400 miliónů dolarů: městská rada Detroitu prominula tamním Red Wings jejich dluh. Jak si to mohla dovolit, to je zase jiná opereta, protože Detroit jako město se sám topí v dluzích až po uši.

Kromě toho, tvrdil Rodier, Florida Panthers získali novou nájemní smlouvu na svůj stadión, která je mnohem výhodnější než byla ta dřívější.

Jenže NHLPA Rodierovy závěry zamítla.

Až sem by to byl spor mezi odbory a jejich bývalým právníkem.

Ve chvíli, kdy so do věci zamíchali pánové Overhardt, Thun a Winter (a jejich zákazníci), začíná být všechno jinak.

V první řadě není úplně přesně známo, o kolik hráčů jde. Thun tvrdí, že zastupuje kolem 40 hráčů, Oberhardt netvrdí nic, a o Winterovi je známo, že po dramatickém rozchodu s The Sports Corporation, kterou před desetiletími založil právě on, mu údajně zbylo snad pět hráčů. Všichni pochází ze Střední Evropy, nejznámější mezi nimi jsou Marián Hossa (Chicago Blackhawks) a Tomáš Tatár (Detroit Red Wings).

Bylo by ale velikou chybou ho podceňovat jenom proto, že má (jak řečeno, údajně) pouze pět hráčů.

Ritch (původně Rich) Winter je totiž svárlivý pán, někdy až hádavý, proslavený soudními spory, které většinou skončily mimosoudními vyrovnáními. Málokterý účetní by dnes dokázal spočítat, kolikrát na těch vyrovnáních vydělal Winter, a kolikrát jeho soupeři. Také to není tak podstatné.

Ba ani pikantní příhody o tom, jak ten který generální manažer uzavřel jednání s Winterem tím, že mu nafackoval, nebo že s ním nechal vyrazit dveře, ani ty nejsou podstatné.

Mnohem podstatnější je, že NHLPA má řadu zkušeností s Winterem ve chvílích, kdy se zlobil.

V roce 1992 to byl právě Winter, kdo vedl útok na tehdejšího výkonného ředitele NHLPA Alana Eaglesona. Tady Winter vyhrál na celé čáře, a Eagleson přišel nejen o místo, ale také o svobodu (odsouzen za pár nečistých kroků, které se jako vejce vejci podobaly podvodu). Eagleson kromě toho také tenkrát přišel o právnickou licenci a generální guvernér země ho vyrazil z Řádu Kanady.

Na Eaglesonovo místo nastoupil bývalý hráčský zástupce Bob Goodenow. Ten se původně proslavil tím, že vyjednal první skandální hráčskou smlouvu: Brett Hull tenkrát přišel St. Louis Blues o dost nehezké peníze.

Jenže pak narazila kosa na kámen, Rada guvernérů řekla, že dokud nebude smluvně stanoven mzdový strop, nebude se hrát, i kdyby měla zařvat celá sezóna.

Jak známo, zařvala, a Goodenow, jak se sluší na gentlemana, odstoupil: řekl přece, že na mzdový strop nepřistoupí.

Sice podepsal (ještě na odchodnou) novou kolektivní smlouvu, ale to už věci řídil jeho bývalý zástupce, Ted Saskin.

Kdo přišel první na to, že Saskin nezákonně otevírá e-mailovou korespondenci hráčů, tedy svých zaměstnavatelů, zda to byl (dnes už bývalý) obránce Chris Chelios, nebo Winter, je lhostejno. Podstatné je, že ti dva rozpoutali neslýchaný skandál, který skončil Saskinovým potupným odchodem.

Na jeho místo přišel Paul Kelly, muž, který sloužil jako jeden z veřejných žalobců ve při proti Eaglesonovi. Zda v jeho odchodu měl prsty i Winter, to se veřejně neví. Ví se jen, že Kellymu zlomila vaz jediná větička: nemusíme se s ligou pořád hádat jako děti na hřišti o bábovičky, jsou snad věci, o kterých se dokážeme domluvit.

Co rozčílilo Wintera na Fehrovi? Tohle není úplně pochopitelné, protože jestli někdo přidělává NHL vrásky, je to právě Donald Fehr, a jestli někdo hokejistům vyjednává až neuvěřitelné výhody, je to také právě Donald Fehr.

Jenže: byl to Winter, nikoliv NHLPA, kdo dokázal přimět ligu, aby začala vyplácet důchody řadě starších bývalých hráčů, včetně Gordieho Howea, Eddieho Shacka, Bobbyho Orra, Bobbyho Hulla a několika dalších. NHL jeho vítězství stalo kolem 50 miliónů dolarů.

Zajímavé na tom také je, že kromě těch tři hráčských zástupců (a jejich zákazníků) slyšíme pořád Cheliosovo jméno. V zajímavé souvislosti: NHLPA má ve svých stanovách, že má mít rozhodčího sporů (cizím slovem: ombudsman). Nějakou dobu to byl Eric Lindros, teď to není nikdo/ A právě v souvislosti s nejnovějším sporem v původně bratrských řadách (severoameričtí odboráři se navzájem oslovují bratře, tam, kde jsou členy i ženské, říkají si sestro) se naznačuje jméno nového rozhodčího: Chris Chelios.

Tomu se česky říká pustit lišku do kurníku.

Také se tomu všemu říká spletenec a honička bahnem.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter