Petr Adler: Calgary Flames se z případu Widemana začíná trochu točit hlava

Zdá se, že l’Affaire Dennis Wideman nabere v nejbližších dnech ohromně a pikantně zajímavé obrátky, a že si to tenkráte odnese jeho klub, Calgary Flames.

Obránce Flames dostal za krosček na čárového rozhodčího Dona Hendersona zákaz hry na dvacet zápasů. To ho bude stát něco přes půl miliónu amerických dolarů na mzdě. Klub ovšem neušetří ani halíř: ty peníze půjdou na účet, který spravují NHL a její odbory NHLPA rukou společnou a nerozdílnou. Vyplácí se z něj podpory hráčům v nenadálých potížích.

Odbory se vzápětí po vynesení rozsudku šéfem NHL přes hokejové operace Colinem Campbellem odvolaly. Ani ne tak do trestné podstaty, jako spíše do výše trestu. President hokejových operací Flames Brian Burke vydal prohlášení, v němž zdůraznil, že klub sice naprosto souhlasí, že rozhodčí vykonávají nezbytnou a důležitou a všeobecně prospěšnou práci, ale že výše trestu neodpovídá provinění.

NHLPA v sobotu oznámila, že ve středu 10. února dojde ke schůzce v kanceláři komisaře ligy Garyho Bettmana v New Yorku. Bettman vyslechne jak Campbellovo zdůvodnění, proč nařídil takhle vysoký trest, tak podrobné zdůvodnění NHLPA a Dennise Widemana samotného, proč nesouhlasí s výší trestu. Potom tu jsou dvě možnosti: Bettman buď odvolání vyhoví a sníží Widemanovi trest, nebo mu nevyhoví, a NHLPA, potažmo Wideman, se odvolají k nezávislému arbitrovi, kterého liga a odbory budou jmenovat společně.

Střet zajmů?

Zajímavé je, že se při prvním jednání v torontské kanceláři ligy střetly dvě odborové skupiny. Hráčské odbory se snažily dokázat, že Wideman za nic moc nemůže (a málo chybělo, aby dodaly, že mu čárový Henderson stál v cestě, když se odebíral na střídačku). Na druhé straně stály odbory rozhodčích (NHL Officials Association, čili NHLOA), které stály a dodnes stojí za myšlenkou, že bude ostudné, jestli Wideman kdy ještě vůbec nastoupí v NHL.

Ale mnohem zajímavější je, že liga měla za to, že si Burke tentokrát vyskočil příliš vysoko. Začaly totiž padat drsné otázky: jak je možné, že se Wideman po příjezdu na střídačku ve stavu více či méně zemdleném neodebral okamžitě do kabiny, kde by se v tzv. tiché místnosti (quiet room) podrobil tzv. protokolu na posouzení otřesů mozku (concussion protocol), v přítomnosti lékaře.

Wideman se hájil, že těsně před tím, než on srazil čárového Hendersona, ho narazil útočník Nashville Predators Miikka Salomaki tvrdě do hrazení, takže nevěděl pořádně ani kdo nebo kde je, natož aby věděl, co dělá, sudího spatřil na poslední chvíli, a srazil ho vlastně reflexivně.

Čímž lize nahrál: takže jste měl otřes mozku? Wideman řekl, že vlastně ani ještě neví. To lize stačilo k tomu, aby se začala vyptávat vedení Flames, jak tomu má rozumět.

O pár dnů později předstoupil Wideman před novináře, aby se ještě jednou (tentokrát veřejně) omluvil Ronu Hendersonovi, který je pořád ještě v nemocnici. Původně se mu omluvil rovnou během osudného zápasu, hned při dalším střídání. A pak Wideman řekl, že mu právě lékaři sdělili, že sice neutrpěl otřes mozku, ale přesto je zklamán výší trestu.

Na to liga naznačila, že diagnóza skoro týden po celém průšvihu ji zajímá jako loňský sníh.

Proč je liga tak tvrdá?

NHL v současné době čelí žalobě řady bývalých hráčů, kteří ji viní, že v době, kdy byli činní, nestarala se ani zbla o to, zda utrpěli jakákoliv zranění hlavy, a otřes mozku obzvláště. Nikdy, říkají ve své žalobě, jim neřekla, jaké následky mohou taková zranění mít, třeba i po mnoha letech, ba naopak, neměla žádnou potíž s tím, že hráli na doraz, na plné pecky, včetně tvrdých osobních soubojů a rvaček, které se podobají spíše rohovnickým zápasům, a nikdy se je od těchto praktik nesnažila odradit.

Liga se samozřejmě může logicky ohradit (a ohrazuje), že v mnoha případech hovoří žalující hráči o době, kdy se ani mezi vědci nevědělo ani dost málo o dlouhodobém nebezpečí otřesů mozku. Kromě toho se může bránit (a brání) poukazem, že když se začalo ve sdělovacích prostředcích objevovat zpravodajství o nejnovějších výzkumech v této oblasti, měli hráči stejnou možnost jako kdokoliv jiný si ty články přečíst a udělat si z nich své vlastní závěry.

Navíc je známo několik dost úpěnlivých proseb, které liga adresovala odborům, aby svým členům řekly, že v hokeji nejde rozhodně o boj na život a na smrt. NHLPA odpovídala buď opovržlivým mlčením nebo prosbou, aby se liga nepletla do vnitřních odborářských záležitostí.

Vzácná nesvornost

Průšvih spočívá v tom, že ligoví papaláši nejsou dodnes jednotní, pokud jde o ten slavný protokol (seznam vyšetřovaných příznaků uvádíme v doslovném překladu na konci).

Protokol se stal povinným v roce 2011, čili by se zdálo, že liga i mužstva snad měly dost času na to, aby vychytaly všechny mouchy.

Zdá se, že se jim to dosud nepovedlo.

Třeba: mužstvo hraje někde na cestě, hostující kapitán (dejme tomu postrach všech brankářů Alexander Ovečkin) odejde z ledu po nějaké srážce viditelně omámen, a lékař domácích oznámí hostujícímu trenérovi, že jeho kapitán se už nesmí vrátit do hry.

Dejme tomu, že to ten pan doktor neudělal proto, aby pomohl svému mužstvu. Jenže si musíme uvědomit, že konkurenční boje v NHL jsou tak ostré a neúprosné, že hostující trenér odmítne uvěřit slovům domácího medicinmana.

Kdo rozhodne? Samotný hráč? S tímhle nápadem přišel slavný trenér Mike Babcock, že poslední slovo má mít sám hráč, pročež ho liga ve vší tichosti a strohosti jemně upozornila, že nemusí říkat před novináři všechno, co ho napadne.

Jistě, liga letos zavedla pozorovatelé, kteří sedí v hledišti a hlídají chování hráčů, zvláště pak těch, kteří se právě stali obětí nějakého prudšího nárazu. Maji seznam příznaků a bezdrátové spojení s lékařem domácího mužstva. A jsme u toho zase: hostující trenér nemusí bezpodmínečně věřit slovům domácího lékaře.

Kromě toho, je tu ještě jedna drobnost: domácího lékaře zaměstnává jeho mužstvo. Liga se dodnes nevymanila z představy, že chlapík, který se sotva odbelhá na střídačku a přesto nastoupí hned při dalším střídání, je vlastně hrdina. Ano: ne blbec. Hrdina. Jestli lékař takovému hráči zabrání, aby hrál dál, a jde o hráče, s jehož výkonem roste a padá výkon mužstva, jak dlouho bude takový lékař zaměstnán?

NHL ví moc dobře, že tohoto přístupu jsou si vědomi i oni bývalí hráči, kteří ji dnes žalují za údajné hříchy včerejška a předvčerejška. Takže si nemůže dovolit jakékoliv nejasnosti kolem nějakého Dennise Widemana, jakkoliv ten chlap odehrál v NHL bez jakýchkoliv zvláštních výstřelků jedenáct sezón a v nich na osm stovek utkání.

Právníci jsou v jistém směru lidé bezohlední. Mnozí o nich říkají, že nemají skrupule. O tom může svědčit třeba i to, že právníci žalujících hráčů získali přístup k vnitřním (čti: neveřejným) vzájemným e-mailovým dopisům činovníků NHL, a teď z nich zveřejňují různé trapné úryvky bez jakékoliv souvislosti, jen aby protivnou stranu (ligu) předvedli v nepříjemném světle.

Taková okolnost, že třeba mladý obránce Florida Panthers Aaron Ekblad sotva přežil drsné naražení útočníkem Edmonton Oilers Matta Hendrickse, nicméně se vzápětí vrátil na led jako by se nechumelilo, dohrál zápas, a teprve pak seděl další tři utkání s otřesem mozku, ta právníkům žalující strany neujde. A co na tom, že liga pak napařila Hendricksovi zákaz hry.

Ve Widemanově případu si údajně nikdo na střídačce Flames nevšiml, co obránci provedl v rohu u hrazení útočník soupeře. Dodatečné tvrzení Briana Burkeho, že Wideman utrpěl otřes mozku tím pádem na ligu moc nezapůsobilo. Zvláště proto ne, že Burke kdysi plníval úlohu, kterou dnes plní Campbell, a býval tenkrát hodně nelítostný. A tentokráte, v obrácené úloze, si asi pořádně neuvědomil, že trumfy drží v ruce druhá strana a dupal na ní celkem zbytečně.

A teď k tomu protokolu.

(Pozorovatelné) příznaky otřesů mozku
• Jakákoliv ztráta vědomí;
• Hráč se po úderu do oblasti hlavy zvedá z ledu pomalu (úder do oblasti hlavy může zahrnovat druhotný naráz hlavou do skla, hrazení nebo ledu);
• Neschopnost koordinace pohybu nebo potíže s rovnováhou (hráč klopýtá, má tzv. gumové nohy, zakopává nebo padá, bruslí pomalu nebo s potížemi);
• Prázdný nebo nepřítomný pohled;
• Dezorientace (napr. nejistota, kde je na kluzišti nebo kde je střídačka);
• Chytání se za hlavu po nárazu nebo úderu;
• Viditelné zranění obličeje ve spojení s kterýmkoliv z příznaků zmíněných výše.

Příznaky otřesů mozku (ohlášené hráčem)
• Bolest hlavy;
• Závratě;
• Potíže s rovnováhou nebo koordinací;
• Nutkání ke zvracení;
• Nezapamatování si okolností kolem zranění (tzv. retrográdní/anterográdní amnesie);
• Zpomaleně rozeznávání;
• Zvýšená citlivost na světlo nebo zvuk;
• Dezorientace;
• Poruchy vidění;
• Hukot nebo bzukot v uších (tinnitus).

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter