Petr Adler: NHL má nový zákon: Tavaresův

5. července 5:15

Petr Adler

Letos to není prvně, ale přece jen to je dost zajímavé: mužstva NHL začínají stále častěji nabízet svým hvězdám prodloužení smluv rok před tím, než se hvězdy stanou zcela nechráněnými hráči. Dělají tak i přesto, že výši mzdového stropu přespříští sezóny mohou odhadovat snad jedině podle kávové sedliny. Avšak, tvrdí generální manažeři, při porovnávání poměru mezi kladnými a zápornými účinky těchto jednání, ta kladná převažují. Přinejmenším v devíti případech z desíti. A to už je pravděpodobnost, která stojí za to.

Základní důvod je vlastně hodně prostý. Od soboty 30. června 2018 má pojmenování: zákon Johna Tavarese.

New York Islanders si slibovali od příchodu Louie Lamoriella do svého čela a Barryho Trotze za svoji střídačku, že přesvědčí svoji hvězdu, aby se vrátila. A teď jsou bez Tavarese, ale také bez jakékoliv náhrady za něj: číslo 91 bylo neomezeně volným hráčem. Pat Brisson, jeho zástupce, mu zprostředkoval během zcela neobvykle operetního týdne setkání s vedeními šesti mužstev, která usilovala o jeho služby, a Islanders byli jen jedním z uchazečů.

O možnost ucházet se o Tavaresovy služby se snažilo více mužstev než těch šest, která Tavares pozval do kanceláří CAA v Los Angeles. Dvěma se pak dostalo té cti, že směla vysvětlovat, jak je u nich krásně, alespoň po telefonu. Kolik bylo těch, kterým Pat Brisson Tavaresovým jménem slušně poděkoval za zájem, to ví snad jedině Pat Brisson a možná také jeho sekretářka.

Podstatné je, že Islanders přišli šmahem o svého kapitána, bývalou jedničku ve výběru roku 2009, který za ně odehrál osm a zhruba půl sezóny, a nebýt výluky let 2012-2013, kterou odehrál ve švýcarském Bernu, bylo by těch sezón devět.

Tavares si toho dějepisu byl vědom. Veřejně poděkoval Islanders i jejich příznivcům za léta strávená částečně na Dlouhém ostrově a částečně v Brooklynu. Jistě, byla to krása, ale když byl už jako dítě nadšeným zastáncem torontských Maple Leafs, a teď měl možnost se stát jejich členem, to víte, stará láska nerezaví. Když si někdo vzpomene, jak jako malý klouček spávával v pyžamku v barvách Maple Leafs, a teď od nich dostane štědrou nabídku smlouvy, co se stane?

A to je ta logika: což to vyřešit tak, že nabídneme hvězdám, které si chceme udržet, prodloužení smlouvy na co nejdelší dobu za co nejvíc peněz dříve, než začne obě strany tlačit čas?

Hvězdy ten čas netlačí tolik jako mužstva: je jim jasno, že po nich touží i jiní. Ve chvíli, kdy dostanou předčasnou nabídku, je jim také jasno, že trumfy drží v ruce oni, ne jejich dosavadní zaměstnavatel.

Kousek od propasti

Hlavní potíž spočívá v tom, že se tady vystavují nebezpečí obě strany.

Liga, tedy ani její generální manažeři, nemá záruky, že mzdový strop poroste. Ostatně, kdyby všechna slova sebechvály komisaře NHL Garyho Bettmana měla být pravdou, byl by mzdový strop dnes někde u 85 miliónů dolarů na mužstvo na sezónu, nikoliv u 79,5 miliónů, jak tomu bude příští sezónu.

Důvodů, proč tomu tak není, je spousta.

Jedna z tradičních výčitek má za to, že nelze očekávat, že sport, který stojí a padá s kvalitou ledové plochy, prorazí v tropických nebo subtropických krajinách. Kritici tvrdošíjně zmiňují nenaplněné stadióny v Tampě nebo v Miami. Až na maličkost: stačí porovnat tamní návštěvnost s okamžitou úspěšnosti mužstva. Jak Lightning, tak Panthers mají, když se jim daří, vyprodáno.

Kromě toho je zavádění hokeje do neobvyklých oblastí součástí dlouhodobějšího plánu. Chce-li si NHL zajistit co nejvýhodnější smlouvy o celostátním televizním vysílání svých zápasů, musí hrát po celém území země. Tohle platí hlavně pro USA. Kanadu má většina kritiků za zemi, kde se mužstva těší plným halám i kdyby na sůl nebylo. Příklad Ottawa Senators hovoří o opaku. Zatím se nikdo nijak moc nezmiňoval, alespoň veřejně ne, že jiná kanadská mužstva také nemají na růžích ustláno. A přitom všechna, i Toronto Maple Leafs, zažila v posledních několika sezónách zápasy, kdy sice mohlo být papírově vyprodáno, ale pohled prostým okem prozradil tu a tam prázdná sedadla, někdy dokonce prázdné řady sedadel.

Takže: spoléhat na zcela samočinný růst mzdového stropu je poněkud krátkozraké. Hráčské odbory NHLPA také jednoho krásného dne přijdou na to, že umělé zvedání mzdových stropů za použití tzv. inflačního koeficientu se jejich hráčům vyplácí méně než by si mysleli. Způsobuje totiž zvyšování povinných odvodů do zásobního účtu soutěže (tzv. escrow). Hráči vidí rudě. I přesto, že dostanou větší část takto stržených peněz po sezóně zpátky.

Tím se dostáváme k dalšímu nebezpečí. Většina odborníků se domnívá, že současná kolektivní smlouva zakusí už v září 2019 tvrdou ránu pěstí. To je chvíle, kdy obě vysoké jednající strany budou mít právo požádat tu druhou stranu o přejednání současné kolektivní smlouvy. Očekává se, a v tuto chvíli to zní logicky, že se může úplně klidně stát, že nakonec požádají obě strany. Že žádná z nich nebude čekat, zda druhá strana mrkne první.

Stručně řečeno: můžeme očekávat výluku, která možná bude tentokrát tvrdší než byly všechny předchozí. I přesto, že se dříve jednalo o tak nesmiřitelná stanoviska jako zavedení mzdového stropu nebo snížení hráčského podílu na hokejových příjmech NHL ze dvou třetin na polovinu (pouhou, říkali, a dodnes říkají, hráči).

Majitelé tvrdí, že jejich dosavadní ústupky umožnily hráčům, aby mohli mluvit do snad všeho dění v lize, aniž by za to nesli jakoukoliv odpovědnost, zatímco hráči tvrdí, že odvody do zásobního účtu, který by měl NHL pomoci překonat případné hospodářské potíže, jsou nehoráznost: ať si liga laskavě odpovídá sama za sebe, proč by do toho měli vrážet prachy právě oni?

Ovšem, a to je ono nebezpečí pro hráče, během takové výluky platnost smlouvy stojí. Kdyby výluka trvala celou sezónu, neztratí hráč s takovou smlouvou vůbec nic, kromě okamžité výplaty. Ten rok nicnedělání se nepočítá. Chybí-li mu do vypršení smlouvy před výlukou dejme tomu tři roky, chybí mu tytéž tři roky i poté, kdy výluka skončila. Má to ale zásadní háček: smlouva je jedna věc, život je jiná věc. Hráč během výluky nemládne.

Tohle bude další kámen úrazu: majitelé se, asi oprávněně, domnívají, že jim současná kolektivní smlouva svazuje ruce, když jde o vykoupení hráčů z jejich stávajících smluv. Jak časově, tak částkami, které jim musí zaplatit.

Ani tento spor nepřispěje k urychlení nové dohody.

I to hraje úlohu v rozhodování majitelů, zda mají svým generálním manažerům dovolit, aby hvězdám mužstev předkládali návrhy prodloužení smluv dříve, než je nezbytné.

Protrhla se přehrada?

Zde je pár důkazů: Logan Couture zůstane dlouhodobě členem San Jose Sharks, Arizona Coyotes si zavázali Olivera Ekmana-Larssona, Los Angeles Kings se domluvili s Drewem Doughtym, zatímco Ryan McDonagh zůstane v Tampa Bay Lightning. Všichni dlouhodobě, a všem současná smlouva vyprší až v pondělí 1. července 2019. Tedy krátce před očekávanou spouští, kdy NHL a NHLPA, jak zní úsloví mafie, zalehnou za matrace a začnou po sobě pálit ostrými.

Tohle dobře ví Ottawa Senators i jejich hvězdný obránce Erik Karlsson. V úterý 19. června 2012 podepsal Karlsson smlouvu na sedm let, během nichž má dostat 45,5 miliónů dolarů. Smlouva mu vyprší v pondělí 1. července 2019. Vědom si toho, že v tu chvíli může švédský obránce zvednout kotvy a zamířit třiceti směry, nabídl mu generální manažer Pierre Dorion novou smlouvu už letos. Karlsson neřekl ani tak, ale ani naopak. Přesně podle stereotypu zasmušilého a zamlklého Seveřana.

Dorion ale musel z nějakých náznaků pochopit, že se Karlsson netváří nejspokojeněji. Nejde asi ani tak o tu smlouvu jako o uvažování, zda může být tráva jinde zelenější. Takže Senators sdělili, že přijímají nabídky na výměnu. Až sem to zní jednoduše. Ale: Karlssonova smlouva od loňska zahrnuje tzv. upravenou doložku o tom, že nesmí být vyměněn někam, kam nechce. Říká se ji modified no-trade clause, zkráceně MNTC, a v Karlssonove případě musí hráč dát mužstvu seznam desíti mužstev, kam by šel. Ostatních dvacet ostrouhá. Karlsson vyhověl vedení mužstva a seznam mu dal už před uzávěrkou výměn letos v zimě.

Co teď? Senators hrozí, že budou chtít za Karlssona hory a doly, nedostanou nic, a příští léto dopadnou jako sedláci u Chlumce.

Každý má svůj důvod

Srovnejme to s následujícími řečmi: “Upřímně řečeno, nikdy jsem nechtěl jít jinam,” řekl Doughty poté, co se Kings upsal na osm let. “Všichni se pořád ptali, zda dám přednost Leafs. Tak tady máte odpověď: ne.”

I Couture měl své důvody. Ač rodák z okolí Toronta, dával od začátku přednost San Jose: “Podívejte se na naší sestavu. Jeden vynikající hráč vedle druhého: Marc-Edouard Vlasic, Brent Burns, Martin Jones, Evander Kane, Joe Pavelski. (Nezmínil Joea Thorntona a Tomáše Hertla, ale třeba jen proto, že ve svatém nadšení po podpisu zapomněl.) Jako každý hokejista, chci vyhrát. Tady tu možnost mám.”

McDonough se vyjádřil podobně. Navíc připomněl, že Lightning zažili něco podobného jako letos zažívají Islanders. Kapitán Steven Stamkos stál před dvěma lety před podobným rozhodnutím jako letos John Tavares. Kde je?

A když už jsme v Tampě, její obránce Victor Hedman se dočkal prodloužení smlouvy jenom pár dnů poté, kdy Stamkos oznámil, že je u Lightning doma.

Ano, je to trapná nejistota, připustil generální manažer Tampy Steve Yzerman, ale: stejně, jako je pravda, že kdo nic nezkusí, nic nezvoře, je také pravda, že tomu, kdo nic nezkusí, vzápětí ujede vlak.

Toho se bojí každý chytřejší generální manažer nejvíc. A proto ta smršť.

Share on Google+

RSS | Kontakt | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@nhl.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz

© Copyright - Všechna loga a známky NHL, loga a známky týmů NHL, jakožto další vlastnické materiály včetně log konferencí a obrázků Stanley Cupu jsou vlastnictvím NHL, NHL Enterprises, L.P. a příslušných týmů. © NHL Enterprises, L.P. Všechna práva vyhrazena.