Petr Adler: oko za oko? Ochrana zraku v NHL znovu na přetřes

31. října 2019, 18:42

Petr Adler

Co mají tito lidé společného? Přečtěte si ta jména pečlivě: Jamie Benn (Dallas Stars), Jordie Benn (Vancouver Canucks), Brian Boyle (Florida Panthers), Zdeno Chára (Boston Bruins), Deryk Engelland (Vegas Golden Knights), Ryan Getzlaf (Anaheim Ducks), Micheal Haley (New York Rangers), Zack Kassian (Edmonton Oilers), Milan Lucíc (Calgary Flames), Matt Martin (New York Islanders), Ryan O’Reilly (St. Louis Blues), Roman Polák (Dallas Stars), Dalton Prout (San Jose Sharks), Ryan Reaves (Vegas Golden Knights), Andrew Shaw (Chicago Blackhawks), Zack Smith (Chicago Blackhawks), Wayne Simmonds (New Jersey Devils), Chris Stewart (Philadelphia Flyers), Joe Thornton (San Jose Sharks).

Ano, všech devatenáct jsou hokejisté.

Co ještě?

Ano, všech devatenáct je zaměstnáno v NHL.

Co ještě?

Víření bubnů: všech devatenáct jsou členy stále se zmenšující skupiny špičkových hokejistů, kteří odmítají nosit na přilbách ochranu zraku (cizím slovem: visor).

V letošní sezóně zatím v NHL nastoupilo v poli celkem 672 hráčů. Vypočteno za použití všech dvaceti prstů co nejpřesněji, ochranu zraku nepoužívá 2,827380952381 procenta hráčů. Takže 97,172619047619 procent hokejistů zvážilo, že přijít během zápasu kvůli nějaké nešťastné náhodě o oči je zbytečný přepych. Dobrovolně se rozhodli ti hokejisté, kteří přišli do nejvyšší soutěže již před rokem 2013. Tehdy se NHL dohodla s hráčskými odbory NHLPA, že chrániče očí budou pro nové přišlé povinné, a ostatním že budou důrazně doporučeny.

Z důvodů, které se někdy zdají být přitažené za vlasy, nesouhlasící tvrdí, že jim chránič očí překáží. Hlavní uváděné příčiny: hůře vidí puky, které se jim motají pod nohama. Nebo také: chránič se pořád zamlžuje, a kdo se s tím má čistit.

Jejich výmluvy se dají shrnout, že je lepší skončit jako slepec než špatně vidět kvůli nějakému kusu plexiskla na helmě.

Hledáme posledního z Mohykánů

Takže dnes padají sázky, který hráč bude v tomto ohledu hrdinou jako ten člen Napoleonovy gardy, který u Waterloo po již zcela zřejmě prohrané bitvě na výzvu, aby se vzdal, zvolal ono pověstné Merde! (doslovný překlad si vyhledejte ve slovníku francouzsko-českém). Někdo, jako byl kdysi utočník Craig MacTavish, který by nenasadil helmu, ani kdyby mu, nedej přírodo, liga spolu s odbory nabídla modré z nebe.

Americký reportér kanadské TSN Frank Seravalli předpovídá, že hráčem, který nakonec zůstane jediným hokejistou NHL bez chrániče očí bude Ryan O’Reilly. Osmadvacetiletý útočník, člen vítěze Stanleyova poháru St. Louis Blues, držitel ceny Conna Smythe pro nejužitečnějšího hráče pohárové soutěže, se sice narodil v ontarijském městečku Clinton, ale chová se, jako kdyby pocházel z amerického státu Missouri. Podle amerických pověr, jedině domorodci z tohoto státu nevěří ničemu, dokud si to nemohou ohmatat vlastníma rukama.

St. Louis se nachází v Missouri. Je to druhé největší město státu (zatímco hlavní město Missouri, Jefferson City, je co do velikosti až patnácté).

O’Reilly ví, že patří k vymírajícímu druhu hokejistů, ale, jako všichni ostatní hráči, kteří žijí v pevném přesvědčení, že právě jim se nemůže nic stát, se tasí se stejnými důvody: mlha, kdo se má pořád dívat pod nohy a hledat tam puk, a vůbec, já nekecám do jejich rozhodnutí ostatním hráčům, kteří chrániče mají, tak ať oni nekecají do mého rozhodnutí mně.

Postaven před skutečnost, že v sezóně 2017-2018 bylo jemu podobných hráčů v NHL celkem 34, takže dnes je počet zatvrzelých málem poloviční, krčí O’Reilly rameny. (Jistě, pravda, někteří z těch zmizlých jsou už v hráčském důchodu, ale statistiky jsou od toho, aby byly zavádějící.)

O’Reilly tvrdí, že ví, o čem mluví: když přišel v roce 2009 do NHL v barvách Colorado Avalanche, půldruhé sezóny ochranu očí používal, ale pak ho začalo štvát, že si tu nebo tam poranil nárazem o kryt čelo, nemluvě o tom, že je musel pořád čistit, a tak začal hrát jen tak. A hned se mu hrálo lépe, dodává.

Z deště pod okap?

Přitaká mu, například, křídelní útočník New Jersey Devils Wayne Simmonds. Když byl zaměstnancem Philadelphia Flyers a Nashville Predators, měl před očima chránič zraku.

Jeho cesta ke změně byla hodně podivná: když ještě hrával za město bratrské lásky (přezdívka Philadelphie: city of brotherly love), nosil chránič očí z nařízení tehdejšího generálního manažera Rona Hextalla. Bývalý brankář tenkrát také nařídil všem hráčům, aby na kolenou nosili ortézy, jako je nosí ti, kteří buď utrpěli nějaké zranění kolene (a teď čekají na operaci), nebo kteří už mají operaci za sebou.

Hextall ví o hokeji své. Ostatně, získal cenu Conna Smythe pro nejužitečnějšího hráče pohárové soutěže jako jeden z mála hokejistů, jejichž mužstvo ve finále Stanleyova poháru podlehlo (viz poznámka pod čarou).

Ve chvíli, kdy Simmonds zjistil, že generální manažer Devils Ray Shero na ničem podobném nelpí, sejmul chránič očí z helmy. A ani se příliš netrápil vymýšlením nějakých nejapných výmluv, že mu chránič jakkoliv bránil v jakostní hře. Ne: Simmonds řekl, že chtěl zase být sám sebou.

Podobné řeči slýchávala liga, když prosazovala helmy: hráči tvrdili, že chtějí vypadat dobře, cítit se dobře, a potažmo i hrát dobře (tzv. look good, feel good, play good mentality).

Není známo, zda Simmonds míní usilovat o doktorát v klinické psychologii, avšak jeho následující tvrzení by mělo následovníky Sigmunda Freuda řádně nastražit: když jsem hrával za Philly, řekl nedávno Simmonds, a nosíval jsem ten chránič, zažil jsem pár krušných sezón. Kdykoliv jsem hrál bez chrániče, dodal, bylo to okamžitě vidět: hrál jsem lépe.

Takže za všechny jeho výkonnostní výkyvy může chránič zraku?

Ne, připustil Simmonds, asi ne, ono to asi bude tím, že jsem u nového mužstva, v novém prostředí. Ale, uzavřel, snažím se najít znovu sebe sama, a já jsem já bez toho chrániče.

Co s tím?

NHL nemůže nařídit změnu bez souhlasu NHLPA. Její práva znalí činitelé navíc souhlasně tvrdí, že takhle měnit pravidla by za současného stavu šlo pouze nějakým novým zvláštním ustanovením v nové kolektivní smlouvě. A ta je zatím ve hvězdách.

Ale co když se stane, že někteří (tou dobou už bývalí) hráči budou po čase chodit po širém světě se slepeckými holemi a domáhat se u nejrůznějších soudů náhrad škod zhruba podobně, jako to dělali hráči postižení následky zranění hlavy?

Zkusit to mohou, zněla odpověď, ale v tomto případě to asi nedotáhnou tak daleko jako bývalí hráči, kteří žalovali kvůli poraněným hlavám. Tam NHL žalující straně nakonec nabídla mimosoudní vyrovnání, jakkoliv symbolické. Učinila tak, aniž by musela, a (hlavně) aniž by tím připouštěla jakékoliv zavinění čehokoliv. Učinila tak, jen aby už dali pokoj.

Na rozdíl od postupu právem trestním, kdy otázku, zda vůbec udělat z obvinění obžalobu rozhodují veřejní žalobci, při postupu právem občanským o žalobě rozhodují právní zástupci žalující strany. Ti jsou hmotně zainteresovaní na tom, aby se věc táhla co nejdéle. Nejde jim tak moc o právo, jako jim jde o palmáre.

Jenže je úplně možné, že se do věci spíše dříve než později zamíchá neviditelná ruka trhu.

Zdravotní a úrazové pojišťovny, které zjistí, že jim nějak podivně narůstají tzv. povinnosti plnění, a že jde o úrazy, kterým šlo předejít. Ty se začnou cukat. Začnou po těch hokejistch, kteří se odmítají chránit, požadovat vyšší pojistné, nebo jim v případě zranění budou vyplácet nižší dávky.

Ale ano, někteří právníci, ti z těch méně zodpovědných, budou hráče nabádat, aby žalovali pojišťovny, protože to je diskriminace. A pojišťovny úplně klidně řeknou, že ano, vy nám vědomě a přes nabádání k opaku, zvyšujete nebezpečí, my se proti němu bráníme. Tak, jak nám to dovoluje zákonodárce.

Ostatně, nejčastěji používaný precedens zní: pojišťovny účtují mladým řidičům vyšší pojistné. A nejen to, klukům vyšší než dívkám. Mladí řidiči jsou vesměs nezkušení, a navíc, mladí kluci se často vytahují, jak dovedou jezdit rychle, aniž by jízdu přizpůsobili počasí, stavu vozovky nebo okolnímu provozu. O vlastních schopnostech ani nemluvě.

Hokejisté, kteří nedbají varování o nebezpečí pro své vlastní zdraví pak na tom budou stejně jako kluci, ve kterých je tolik testosteronu, že to až šplouchá ven. Kdo nechce vyslechnout hlas logiky, často vyslechne neblahou zprávu od peněženky.

Ovšem, dodal onen činitel, že by si tím byl jist - a odmlčel se.

Jediná naděje je, uzavřel, že v NHL bude čím dále tím více hráčů, kteří nastoupí po roce 2013. Ti nejnovější mladíci si na ochranu zraku zvykli už z dorosteneckých mužstev a vědí, že to v NHL nebude jiné.

Kandidátů na bílé slepecké hůlky bude v NHL čím dál tím méně, až nakonec vymřou. Angličtina si na to vymyslela skvělý výraz: cut by attrition. Česky: snižování stavu přirozeným úbytkem. Sympatická vyhlídka.

Poznámka pod čarou pro milovníky dějin: cena Conna Smythe se jmenuje po legendárním majiteli, generálním manažerovi a hlavním koučovi Toronto Maple Leafs. Prvním držitelem této ceny se stal v roce 1965 útočník Montreal Canadiens Jean Beliveau. O ceně rozhodují hlasy členů Sdružení profesionálních hokejových novinářů (Professional Hockey Writers Association, zkráceně PHWA), odevzdané v tajném hlasování v průběhu závěrečné třetiny závěrečného utkání pohárového finále.

Prvním hráčem poraženého finalisty Stanleyova poháru, který získal cenu Conna Smythe byl v roce 1966 (rok po jejím vzniku) brankář Detroit Red Wings Roger Crozier. Montreal Canadiens tenkrát vyhráli poměrem 4-2 na zápasy.
V roce 1968 získal cenu Conna Smythe brankář St. Louis Blues Glenn Hall. Pohár tenkrát získali (zase!) Montreal Canadiens (poměrem 4-0 na zápasy).
V roce 1976 byl za nejužitečnějšího hráče pohárové soutěže vyhlášen útočník Philadelphia Flyers Reggie Leach, jehož mužstvo padlo (poměrem 4-0 na zápasy) ve finálovém souboji (opět!) s Montreal Canadiens.
V roce 1987 přišel na řadu již zmiňovaný Ron Hextall. Stanleyův pohár si tenkrát odnesli Edmonton Oilers, pod vedením Glena Sathera, s kapitánem Waynem Gretzkym v čele.
Další brankář, J.S. Giguere z Anaheim Ducks, měl v roce 2003 v pohárové soutěži neslýchané výsledky (pochytal 94,5 procent střel, brankový průměr měl 1,62), jenže New Jersey Devils vyhráli sedmý zápas finále. Giguere yrnkrát otevřeně (komisaři NHL Garymu Bettmanovi do očí, rovnou při předávání ceny, v přímém televizním a rozhlasovém přenosu) řekl, že tohle není cena, o níž tolik stál. Nakonec ten pohár přece jen získal: v roce 2007 Ducks porazili Ottawa Senators poměrem 4-1 na zápasy, ovšem cenu Conna Smythe získal Giguerův spoluhráč, obránce Scott Niedermayer.

Share on Google+

RSS | Kontakt | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@nhl.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz

© Copyright - Všechna loga a známky NHL, loga a známky týmů NHL, jakožto další vlastnické materiály včetně log konferencí a obrázků Stanley Cupu jsou vlastnictvím NHL, NHL Enterprises, L.P. a příslušných týmů. © NHL Enterprises, L.P. Všechna práva vyhrazena.