Petr Adler: pohasnou Plameny, nebo se rozhoří jinde?

6. března 23:26

Petr Adler

Budoucnost Calgary Flames je opět na pořadu dne. Komisař NHL Gary Bettman minulý týden ohlásil, že Vancouver Canucks oslaví své padesátiny v roce 2019 mj. také tím, že budou hostit každoroční vstupní výběr hráčů (entry draft). Pochválil příznivce NHL v Seattle, neboť vyprodali ještě nepřestavenou halu, která má hostit ještě nepojmenované a neschválené mužstvo. A pak odpověděl na otázku, s kým bude mluvit při nastávající návštěvě Calgar, o čem, a jak vůbec vidí budoucnost Flames. Bude jednat pouze s vlastníky mužstva, řekl Bettman, ale neočekává, že se dozví něco nového. Majitelé nevidí důvod, proč by měli dále jednat s radnicí, která tvrdošíjně odmítá přispět slušnou částkou na výstavbu nové haly.

Bettman své tvrzení, že vedení Flames považuje jednání s radnicí města za ukončené, potvrdil ještě dvakrát: jednou v projevu k obchodní komoře v Edmontonu, a pak znovu, když se chystal opustit Calgary. A ne, liga sama nebude vyjednávat s nikým, ať už za zády vlastníků Flames, nebo na jejich žádost. Radnice města trvá na tom, že nemíní přispět tak, jak by to potřebovali Flames nebo tak, jak by si přála liga, řekl Bettman, a přitom Flames potřebují novou halu jako prase drbání.

Proč, to nevysvětlil. Pouze hýřil frázemi o tom, jak profesionální sportovní mužstva pomáhají ekonomice měst, v nichž sídlí. Ekonomové, kteří tuto otázku studují (a velice vážně) už dlouhá léta, prokázali v řadě tlustých spisů, že to není pravda. Profesionální sportovní soutěže spoléhají na to, že obyčejný daňový poplatník tyhle knihy nečte: kdo by se také vyznal v těch sloupcích čísel?

Staronový starosta Naheed Nenshi vyhrál loňské podzimní volby, ačkoliv klub zcela veřejně podporoval jeho soupeře. Nikoliv, NHL a Calgary Flames se nepletou do politiky. Ovšem, program Billa Smitha, který nakonec skončil druhý, neobsahoval vlastně nic jiného než závazek jménem daňových poplatníků města, že si vlastníci Flames nebudou muset sahat do kapsy tolik, jako po nich chce vítězný kandidát.

Ten říká to, a ten zas ono

Bettmanovo tvrzení, že radnice škudlí na nesprávném místě je, pochopitelně, trochu zavádějící. Radnice nabídla, že se bude podílet jednou třetinou celkové částky. Naheed Nenshi  je v očích NHL i vedení Flames ten největší sprosťák. Pan starosta si totiž dovolil odmítnout, aby se město podílelo na stavbě zbrusu nového střediska, které by, i s novou halou, stálo přes dvě miliardy dolarů. Navrhl stavbu jinde, protože místo, které si vybralo mužstvo, by v první řadě potřebovalo velice nákladnou očistu. Tu očistu by hradili daňoví poplatníci. Částka na vyčištění půdy navíc není částí plánovaných dvou miliard dolarů. Na místě, které si vybralo vedení Flames, se pod zemí skrývá zbytečně moc odpadů z naftových výrobků. Čištění té půdy je podle zákona odpovědností vlády, v tomto případě radnice, neboli daňových poplatníků.

Starosta nabídl jinou možnost: nová hala by byla jinde, stála by 555 miliónů dolarů: 185 miliónů by zaplatilo město, 185 miliónů by uhradili Flames, a 185 miliónů by uhradili fanoušci zvláštní přirážkou k ceně vstupného. V podstatě: třetinu zaplatí daňoví poplatníci, ať se jim chce nebo nechce, třetinu mužstvo, které tvrdí, že je bez nové haly jako ryba bez vody, a třetinu ti, kteří jsou ochotni zaplatit lístky dražší o zmíněnou přirážku. Jejich příspěvek by tím pádem byl vlastně velice dobrovolný: nikdo je nenutí, aby chodili na hokej, když mohou sedět pěkně v klidu doma, nebo sebrat děti a jít si s nimi zasportovat.

Majitelé Flames ovšem nad poměrně logickým výpočtem pana starosty vyjádřili rozčarování, které hraničilo s popuzeností: cokoliv dostanou na vstupném, i když to je s nějakou přirážkou, patří jim, jenom jim, nikomu jinému, je to jejich příjem. Kdokoliv si nezodpovědně troufne tuto částku považovat za příspěvek k nákladům na stavbu nového stadiónu, dobrovolný nebo ne, není nic jiného než ničema a zloděj, který okrádá chudinky profesionální hokejisty.

Oč je vlastně spor

Nynější sídlo Flames, Scotiabank Saddledome, vznikl v roce 1983 za málem 98 miliónů dolarů, což je díky inflaci 216 miliónů v dnešní méně. O jedenáct let později se dočkal zásadní přestavby, která tenkrát stála 37 miliónů, díky inflaci by to dnes bylo něco přes 55 miliónů. Sečteno a podtrženo, v současných penězích by stavba a přestavba stály dohromady něco kolem 272 miliónů dolarů.

Proč má nová hala stát něco přes dvojnásobek té staré, a jak je možné, že budova ve věku pouhých pětatřiceti let je dnes na zbourání, zatím nikdo nedokázal pořádně vysvětlit.

Jak řekl Bettman, jde o nejstarší budovu v NHL. Na zdvořilé zakašlání připustil, že nejde: Madison Square Garden vznikla úplně původně v roce 1874, sportoviště se z ní stalo v roce 1891, a v roce, kdy bylo sportoviště stoleté, byla přebudována za cenu kolem miliardy dolarů. Ovšem: tady nejde pouze o stánek New York Rangers, hraje se tu také špičková košíková, tenis, boxuje se tu, zní tu rock and roll, probíhají zde nejrůznější mistrovští ve společenském tanci, prostě: nejde o pouhou halu, jde o budovu, kde se může odehrávat (a také často odehrává) několik podniků najednou.

A hlavně: ta budova je starší než sto let, a přesto stojí.

Proč právě teď

Nejde zajisté o žádné spiknutí, ale načasování návratu sporu o novou halu pro Calgary Flames přinejmenším udivuje. Včetně toho, že se vzápětí po Bettmanových sděleních vynořila spousta komentátorů, kteří s vážnými tvářemi tvrdí, že Saddledome už nestačí dnešním požadavkům. Sice neupřesňují jakým, ale bývalý brankář Jamie McLennan, který si v barvách Flames odseděl na střídačce svoje, řekl, že příznivce Flames unavuje pohled zhruba tři stovky kilometrů směrem severním, kde mají zbrusu nové sídlo Edmonton Oilers. McLennan při svém komentování pro televizi TSN nezmínil, kolika fanoušků se ptal. Patrně také nezaslechl, nebo to alespoň nepovažoval za nutné dál šířit, že veřejné mínění obyvatel hlavního města Alberty se otočilo hodně drsným způsobem o 180 stupňů. Nevidí rádi stálé zvyšování městských daní a poplatků, nelíbí se jim, když město říká, že na to či ono nemá peníze, vztekají se nad neutěšeným stavem vozovek, a přičítají to všechno dluhům, které si radnice nasekala slibem, že přispěje majiteli Oilers Darylu Katzovi na nový svatostánek.

Jde o několik proměnných.

Třeba: parta jménem Oak View Group může obejít náročnou výstavbu zbrusu nového mužstva tím, že jednoduše koupí a přestěhuje Flames do Seattle.

Perla amerického tichomořského severozápadu má proti naftové metropoli Kanady několik výhod. V první řadě, živí ji průmysl, který nestojí a nepadá s vývojem probíhajícím někde jinde. Přinejmenším tři ze základních odvětví se (alespoň pro středně dlouhé ekonomické období) nemusí obávat základních změn. Microsoft je počítačový velikán, který si ukousl opravdu pořádný kus trhu, jehož se nemíní (a nemusí a ani nepotřebuje) vzdát. Boeing vyrábí letadla, jímž může konkurovat pouze evropský Airbus, a ten má v poslední době potíže se svým původně nejvýnosnějším výrobkem, obřím a dvoupatrovým A380. A Starbucks žije z tvrzení, poněkud přitaženého za vlasy, že Seattle je hlavním městem kávy v Severní Americe, a ředitelství podniku že je sídlem království.

Zatímco calgarští trnou, zda se kanadští voliči na podzim 2019 umoudří a zametou s vládou Justina Trudeaua. Ta totiž způsobila v albertském naftovém průmyslu pohromu snad ještě větší než jakákoliv schválnost arabských šejků. Ve spojení s řečmi i činy socialistické vlády Ráchel Notleyové se budovy ředitelství naftových podniku v Calgarech vyprazdňují rychleji než kajuty Titanicu.

Socialisté se v Albertě dostali k vládě trochu omylem: příliš mnoho voličů si řeklo, že musí dosavadní konservativce trochu vyděsit za jejich bohorovnost, a přestřelili to.

Odchod naftařských podniků znamená pro calgarskou radnici snížený příjem z daní. Calgary Flames (a potažmo NHL) se tváří, že si toho nevšimli, a vyhrožujícím tónem loudili dál. Když jim pan starosta Nenshi naznačil, že kde nic není, ani smrt nebere, zatvářili se uraženě, a teď hrozí calgarským nepřímo: nemáme s vámi o čem jednat. Když nám nedáte, co chceme, jste pro nás nuly. Ne, nebudeme vám vyhrožovat, že se přestěhujeme. Prostě jednoho krásného dne přijdete k Saddledome, a ten bude prázdný.

A teď do toho přijdou dohady, že co by vlastně stálo v cestě tomu, aby se nové mužstvo jmenovalo Seattle Flames. Nakonec, calgarská podoba se mezi lety 1972 až 1980 jmenovala Atlanta Flames.

NHL má vůbec potíže: na východě Kanady se majitel Ottawa Senators Eugene Melnyk dává slyšet, že úspěch jednání o přestěhování mužstva z předměstské Kanaty do LeBreton Flats, kousek od kanadské sněmovny, mu je lhostejný. Mužstvo už delší dobu nemělo vyprodáno, příznivců je čím dále, tím méně, a Melnyk říká, že ví o spoustě jiných míst, kde by si jeho zboží vážili mnohem více. A z Québec City se s každým jeho dalším prohlášením ozývá, že jen přijeďte k nám, my vás zahrneme láskou a vyprodanými sály.

A calgarská radnice na jemně zakrývané hrozby majitelů Calgary Flames, pronášené s tichou, leč zřejmou, podporou vedení ligy, odpovídá, že kde vzít na dlani chlup.

Když k tomu přidáme možnost, že během nejdéle dvou let dojde v NHL k výluce, začíná být neklid Garyho Bettmana pochopitelný.

Share on Google+

RSS | Kontakt | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@nhl.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz

© Copyright - Všechna loga a známky NHL, loga a známky týmů NHL, jakožto další vlastnické materiály včetně log konferencí a obrázků Stanley Cupu jsou vlastnictvím NHL, NHL Enterprises, L.P. a příslušných týmů. © NHL Enterprises, L.P. Všechna práva vyhrazena.