Petr Adler: rosteme, přátelé, rosteme!

To nám tenkrát ten týden začal pěkně nadějně: v pondělí 1. února 1993 se Gary Bettman stal prvním komisařem v dějinách NHL. Za to čtvrt století od onoho osudného (a osudového) dne toho Bettman dokázal hodně. Kromě toho, že se stal milionářem a také několikanásobným dědečkem, přispěl k rozšíření soutěže o osm mužstev. Převzal NHL, která měla 24 mužstev. Po úterním oznámení o přístupu Seattle jich má 32.

Pro pořádek: před Bettmanem se to v NHL hemžilo samými presidenty. Někteří byli úspěšnější než jiní. Prvním byl v letech 1917 až 1943 Frank Calder, pak přišel v letech 1943 až 1946 Mervyn “Red” Dutton, potom nastoupil Clarence Campbell (1946 až 1977), poté převzal úřad v čele NHL John Ziegler Jr. (1977 až 1992), aby po něm uzavřel éru presidentování Gil Stein, jehož období bylo nejkratší ze všech (1992 až 1993).

Děly se věci

Dějiny rozšiřování NHL nejsou bez zajímavosti. Některá jména nebudou dnešním čtenářům říkat moc: od toho máme dějiny, aby se něco mohlo měnit.

Začalo to v roce 1967. To přišla do NHL poprvé nová mužstva, jmenovitě Oakland Seals, Philadelphia Flyers, Pittsburgh Penguins, St. Louis Blues, Los Angeles Kings a Minnesota North Stars. Ze Seals se stali Cleveland Barons. Ti se po čase raději spojili s North Stars. Dnes je známe jako Dallas Stars.

O něco později (viz tabulku od dějepisců NHL níže) NHL připustila, že hokej bez Kanady připomíná nedosolenou polévku. Tak přišlo pět mužstev ze země javorového listí. Dvě nakonec skončila v Americe. O peníze jde až na prvním místě.

V sezóně let 1970-1971 se objevili Vancouver Canucks. Flames se v sezóně 1980-1981 přestěhovali z Atlanty do Calgar. V Atlantě je neznal nikdo, v Calgarech jsou buď miláčky města nebo pacholky, kteří patří do pekel. To podle toho, jak se jim vede právě ten který den.

V roce 1979 dokázal tehdejší president Ziegler zničit konkurenční World Hockey Association (WHA). Ta nejen zahájila příliv evropských hráčů do Severní Ameriky, ale způsobila také náhlé zvýšení hráčských mezd. Jejím dalším dědictvím se stal příchod Edmonton Oilers, Winnipeg Jets, Hartford Whalers a Quebec Nordiques. Jets se ve své původní podobě (zase kvůli nedostatku peněz) přestěhovali v roce 1996 do Phoenixu, kde se z nich stali Coyotes, zatímco z Nordiques se rok před tím stali Colorado Avalanche. Ze stejného důvodu. To byl opravdu prapodivný hospodářský úkaz, když přihlédneme k tomu, že obnovení Ottawa Senators přišli v letech 1992-1993.

Ne, že by se nehýbalo škatulemi. Tak třeba je zajímavé, že z 25 mužstev, která NHL obohatila po onom prvním rozšíření v roce 1967, jich na původním místě zůstalo šestnáct. (Historici NHL do tohoto počtu nezapočítávají Seattle a Las Vegas.) Je to moc? Je to málo? Odpověď zní: je to šestnáct. Jelikož to nelze porovnávat s žádným jiným stavem věcí, nezbývá než spokojit se s tímto.

Pikantní je nepoučitelnost některých bohatců, Až je s podivem, že vůbec někdy nějak mohli zbohatnout. Třeba: Flames raději odešli za lepším do Calgar, a přesto se našel odvážlivec (nebo hlupák?), který v Atlantě založil další hokejovou pobočku NHL jménem Thrashers. Pravda, ne, že by to ostatním majitelům nějak moc vadilo: zaplatil jim 80 miliónů, a jak známo mezi bohatci, co je doma, to se počítá.

Kromě toho se lize pozdější krach atlantských hodil do krámu: našla ve Winnipegu bohatšího zájemce než byli původní majitelé Jets, a tak uklidnila tamní veřejné mínění: z Drozdů byli zase Tryskáčí.

Rozkošné je také zvyšování vstupného. I přes podrobný průzkum inflace a nejrůznějších výkyvů úrokové míry, k nímž došlo za 51 let od prvního rozšíření NHL, současný poplatek ve výši 650 miliónů dolarů naúčtovaný Seattle (ale ani těch 500, které zaplatil Las Vegas) nedává žádný smysl. Snad jedině, že bychom uvěřili Bettmanovu tvrzení, že hokej v podání NHL nikdy dosud nebyl tak skvělý a, potažmo, tak oblíbený, jako je dnes.

Spiše by se dalo mluvit o monopolu, a tady jsou na tom nejvyšší severoamerické profesionální sportovní soutěže velice dobře: před mnoha lety si vyškemraly (někteří říkají vydupaly) na zákonodárcích výjimku z protimonopolního zákonodárství, a zatím nikoho nenapadlo se zeptat, proč ta výjimka zůstává v platnosti i dnes.

Jak tedy kráčely dějiny?

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter