Petr Adler: rozhodování o bránění ve hře brankáři se posouvá z ledu do kanceláře NHL

Tak tohle bude děsná puma: generální manažeři rozhodli, že poslední slovo při rozhodování, zda někdo bránil brankáři ve hře tak, aby nemohl zabránit brance, bude mít tzv. situační místnost (situation room) v Torontu. A nejen to, ke změně dojde ihned, jakmile dorazí odpověď hráčských odborů NHLPA, neboli už během probíhající sezóny.

Páni papaláši, kteří se sešli na své pravidelné jarní schůzi v Boca Raton na Floridě, plánovali, že se otázce budou věnovat zhruba půldruhé hodiny. Hned první den nad ní strávili dvojnásobek. Nakonec řekli, že vlastně jde o hodně malé množství případů: rozhodnutí, která neuspokojila ani jednu stranu, činila prý nejvýše pár procent ze všech rozhodnutí.

Aby kvůli tomu nemuseli předělávat kolektivní smlouvu s odbory rozhodčích, vynalezli pánové generální manažeři odpověď vskutku Šalamounskou: v místnosti v Torontu bude přítomen, i se sluchátky a mikrofonem, buď bývalý nebo současný, ten večer právě volný, rozhodčí.

NHL a její generální manažeři měli několik možností. Mohli, vzhledem k nízkému počtu skandálních titulků, nechat věc ležet. Mohli říci, že rozhodnutí mužů v pruhovaném učiněné na ledě platí za všech okolností, že tedy rozhodčí mají poslední slovo. Mohli zrušit celý nápad s výzvami ke přezkoumání. Nebo mohli předat pravomoc do Toronta.

Mnozí generální manažeři v pondělí říkali, že ta poslední možnost je úplně nejhorší.

Asi proto ji v úterý odhlasovali.

K zavedení nového pravidla bude zapotřebí souhlasu NHLPA, dále souhlasu soutěžního výboru ligy, a nakonec také souhlasu Rady guvernérů.

Tohle všechno se může stát elektronicky.

Očekává se, že NHLPA se nejdříve poptá svých členů, ať už v úředním nebo neúředním průzkumu jejich mínění. Brankáři budou patrně pro. Hráči v poli se zatím vyjadřují vyhýbavě. Zvláště ti, jejichž chlebem vezdejším je clonění brankáři tak, aby neviděl ani kde je v tu kterou chvíli puk, a pak také dorážky puku, které brankář (většinou náhodně) vyrazil před sebe.

Odpověď NHLPA se očekává do 24 hodin, odpověď rozhodčích se neočekává, protože ti byli přizváni přímo k jednání generálních manažerů ve floridském letovisku Boca Raton.

Hodnostáři vycházeli že zjištění, že dosud padlo v sezóně v 1.114 zápasech 6.593 gólů. Pouze 170 branek se dočkalo přehrávky. Do toho se započítávají branky, o jejichž přehrání podle platných pravidel požádali činovníci v Torontu, protože padly v posledních minutách běžného času nebo v nastavení. Činovníci v Torontu nesouhlasili s rozhodčími na ledě pouze devětkrát.

Oč vlastně jde?

Zdálo by se, že jde o (pardon, pane Shakespeare) mnoho povyku pro nic. Ale ono jde o dost: hráči, koučové i generální manažeři si stěžují mnohohlasně hlavně, že v rozhodování o tom, co je a co není bránění ve hře brankáři chybí důslednost. Jistě, shodli se generální manažeři, až dosud vždycky šlo o osobní názor toho, kdo rozhoduje, a tohle se nezmění. Půjde tedy pořád o osobní názor, avšak teď to bude názor oproštěný od vzrušeného jekotu nabitých ochozů, vášnivé (a často opovržlivé) gestikulace protestujících koučů a nepřívětivých pohledů hráčů.

Očekává se, že poměr mezi schválenými a neschválenými brankami se příliš nezmění. NHL se domnívá, že zůstane u současného stavu a znalci z Toronta nebudou mít moc důvodů, aby měnili rozhodnutí, která padla na ledě. Ale, shodli se generální manažeři, důležité bude hlavně to, že se bude měřit jedním metrem.

Ostatně, odpovědnost za branky padlé po porušení pravidla o postavení mimo hru sice stále zůstává na čárových rozhodčích, ale poslední slovo má Toronto, a komu to vadí?

Sladké tajemství: vadí to rozhodčím, ale ti jsou o své nespokojenosti, alespoň na veřejnost, prozatím zticha.

Ale hlavně, neočekávaná přerušení zápasu kvůli nekonečnému přehrávání videa, zda hráč narazil do brankáře, nebo brankář do něj, vadí vysílacím podnikům. Jak rozhlasovým, tak televizním. Jejich peněžní přínos do pokladen ligy i jednotlivých mužstev je k nezaplacení.

Gentlemani vpřed!

Jistě, NHL i nadále tvrdí, a určitě bude tvrdit až do zmodrání obličeje, že ji nejde o nic jiného než o spravedlivé řízení zápasů a o výsledky, které nelze zpochybňovat. To sice zní velice mužně, snad přímo gentlemansky, ale je zajímavé, že začátek mánie ve sporech, zda měl hráč brusli ve vzduchu nad modrou čarou nebo na ledě na modré čáře (rozhodující k posouzení postavení mimo hru) lze vysledovat přímo k začátku současné mánie o tzv. analytickém přístupu k hokeji. Zastánci analytiky, která nejrychlejší kolektivní hru světa rozebírá do těch nejméně uvěřitelných podrobnosti, se chovají s vášní náboženských fanatiků. Přesně podle hesla, že kdo nejde s nimi, nejen jde proti nim, ale (hlavně) způsobuje zpomalení vývoje hokeje jako sportu pro vzdělané, sečtělé a venkoncem zdvořilé lidí.

Proto vášnivé spory značně oživil veřejně vyslovený názor Colina Campbella, vice-presidenta NHL pro hokejové záležitosti, že i kdyby to měl rozhodovat anglický král, stejně se najdou lidé, kteří nebudou souhlasit. Ostatně, uzavřel celou věc Campbell, co už takový anglický král může vědět o hokeji.

Nic moc, přinejmenším proto, že žádný takový v současné době neexistuje. Od června 1952 nám vládne Její Veličenstvo Alžběta, toho jména druhá, z Boží milosti královna Velké Británie a veškerých jejich držav, včetně Kanady.

V každém případě, NHL označila návrh, který nakonec přijala, původně za nejhloupější návrh ze všech těch, které probírala. A nejen to, jakkoliv nesnáší změny pravidel během rozehrané sezóny, přesto nakonec přikročila právě k jedné takové změně.

Asi ti pánové vědí něco, co nám všem, ostatním smrtelníkům, zůstává utajeno.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter