Petr Adler: Steve Ludzik odstupuje od žaloby proti NHL

Krátce poté, kdy liga požádala, aby se pětice hráčů z více než sta, kteří ji žalují, podrobila zevrubným lékařským vyšetřením, ohlásil jeden z nich, Steve Ludzik (na snímku jako kouč Tampa Bay Lightning), že vystupuje ze skupiny žalobců. Žaloba ligu viní z toho, že jim zatajovala nebezpečí zranění hlav všeobecně a otřesů mozku obzvláště.

Liga oponuje tvrzením, že v době, o níž jde, toho o zranění hlav nevěděli moc ani přední lékaři. Kromě toho, dodává NHL na svoji obhajobu, ve chvíli, kdy se začaly objevovat zprávy a články, které psaly o zraněních hlav, otřesech mozku, a jejich následcích, měli hráči stejnou možnost jako kdokoliv jiný si ty zprávy a články přečíst, a spočítat si, kolik je dvě a dvě.

Kdo za to může?

Ludzik tvrdí, že trpí Parkinsonovou chorobou. Liga jeho tvrzení nepopírá ani nezpochybňuje, avšak chce si je ověřit. Chce také zjistit, zda Ludzikovo ochoření způsobila hokejová zranění nebo jakékoliv jiné důvody, například dědičné.

Čtyřiapadesátiletý Ludzig své odstoupení od žaloby zdůvodnil tím, že už na to nemá sílu.

“Do té žaloby patřím zcela dokonale,” řekl Ludzik Rickovi Westheadovi z kanadské TSN. “Jsem poškozen? Jsem. Mám víc peněz než bych dokázal utratit za tři nebo čtyři životy. Ty ostatní hráče miluju. Ale už nemám tu sílu. A opravdu nemám zapotřebí, aby mě teď kdokoliv obviňoval z čehokoliv.”

Ludzik dodal, že ho rozčílila žádost, kterou NHL předala soudu minulý týden. Jako žalobce tvrdí, že NHL je zodpovědná za to, že má dnes Parkinsonovu chorobu. Liga proto soud požádala, aby nařídil, že se Ludzik má podrobit vyšetření za použití tzv. snímku PET (PET scan, positron emission tomograhy, čili hloubkový snímek za použití positronového záření). Positron je opakem elektronu. Jsou mezi námi fysici, kteří jdou tak daleko, že mu přezdívají anti-hmota.

Bez ohledu na fysiku pro nižší ročníky středních škol, je Parkinsonova choroba vážné ochoření ústřední nervové soustavy, které ovlivňuje pohyblivost ochořelého, a často se pozná podle třesu končetin, obzvláště rukou. Léčit se prozatím nedá, lékaři pouze znají způsoby, jak v některých případech zabránit příznakům, nebo je alespoň zmírnit.

NHL uznává, že jde o velice vážnou chorobu. Jenže by to v Ludzikově případu ráda viděla černé na bílém.

Právníci, kteří zastupují žalující hráče, na začátku tvrdili, že proč ne, jejich zákazníci se nemají čeho bát, a lékařských vyšetření už vůbec ne. Krátce poté ovšem začali tvrdit, že to či ono vyšetření je naprosto zbytečné, a nakonec naznačili, že z vyšetření navržených ligou nevyhovuje vlastně ani jedno.

Ludzig, jako správný hokejista, si ovšem uvědomil, že odstoupením od žaloby vlastně poškodil ostatní. Takže přešel okamžitě do protiútoku.

“Co to ta liga říká?” rozčílil se Ludzik. “Že nemám Parkinsonovu chorobu? Že polykám šedesát prášků denně, ale jinak že to jenom předstírám?”

Inu, je pravda, že liga nikdy nic takového neřekla. Chce pouze poznat celý rozsah škod a zjistit, jak k nim vlastně došlo.

Proto patrně ten Ludzikův dodatek: “Na tohle už nemám výdrž.”

Lékařskou diagnosu, podle níž trpí Parkinsonovou chorobou, si Ludzik vyslechl už v roce 2000. Od té doby o něj pečuje MUDr. Mark Guttman, neurolog z Toronta, který se ve své práci zaměřil právě na Parkinsonovu (a Huntingtonovu) chorobu.

“Dozvěděl jsem se to, když jsem ještě pracoval jako kouč (u Tampa Bay Lightning),” řekl Ludzik. “Vstoupil jsem tehdy do ordinace v St. Catharines (městečko v Ontariu, vzdálené zhruba 110 km, neboli hodinku automobilem, od Toronta), ruce se mi třásly, a lékařka mi řekla, mladý muži, vy máte Parkinsonovu chorobu. MUDr. Guttman tu diagnosu potvrdil o pár týdnu později, a od té doby jsem v jeho péči.”

Žaloba o budoucnost?

Jednou z potíží je, že většina žalujících hráčů připouští, že zatím netrpí příznaky chorob způsobených zraněním hlavy. Žalují proto, že si přejí, aby se NHL musela zavázat, že bude platit za jejich pravidelné lékařské prohlídky, jejichž cílem bude zachytit případné takové onemocnění ve chvíli, kdy teprve začíná.

U Ludzika ale jde o to, že on už je nemocen, a klade vinu za tu chorobu na práh NHL.

Ostatně, také proto nebyl mezi prvními žalujícími: původní žaloba byla podána v roce 2014, Ludzik se k ní připojil až o rok později. Stalo se tak poté, kdy zemřel Steve Montador.

“Zavolal mi jeho otec a řekl mi, že já mohu té žalobě přispět nejvíce ze všech,” vysvětlil Ludzik. “Řekl mi, že jsem pořád v televizi, lidé mě znají. Tím mě přesvědčil. Chtěl jsem jim nějak pomoci. Po světě chodí stovky hráčů, kteří potřebují pomoc. To NHL ví.”

Jakkoliv to zní šlechetně, tohle prohlášení, zvláště v souvislosti s odstoupením od žaloby, ostatní žalující hráče spíš poškodí než aby jim pomohlo.

Ludzik ve své žalobě tvrdil, že ho NHL z nedbalosti neupozornila na nebezpečí poranění mozku způsobená během jeho skoro devítiletého hráčského působení v lize (Chicago Blackhawks, Buffalo Sabres). Naopak, dodává Ludzik, funkcionáři mužstva ho vedli k tomu, aby se vrátil do hry dokonce i přímo v těch zápasech, kde utrpěl otřes mozku. A kromě toho, stojí v Ludzikově žalobě, často vůbec nezapsali zranění hlavy, která utrpěl, do patřičných záznamů.

Ludzik říká, že utrpěl přinejmenším šest otřesů mozku.

Až dosud také byl jedním z nejhlasitějších představitelů žalujících hráčů.

A teď měl před sebou nejméně sedm hodin výslechů pod přísahou, během nichž by musel odpovídat na otázky kladené právníky ligy.

Jak se ví, že nejméně sedm hodin? To byla doba, kterou právníci NHL označili za nejkratší možnou dobu, kterou budou potřebovat k výslechu každého jednoho hráče. K výslechům se mají dostavit nejslavnější a nejvýznamnější ze žalujících hráčů. Ludzik měl být jedním z nich.

Nebude.

Co to udělá s důvěryhodností všech ostatních, a s důvěryhodností žaloby jako celku, je od této chvíle ve hvězdách.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter