Petr Adler: Vjačeslav Vojnov proleje před návratem do NHL hodně krve, potu a slzí

Přání není vždycky otcem myšlenky. A hlavně: nemusí být vždycky splnitelné. Třeba: ruský obránce Vjačeslav Vojnov si může nakrásně přát, aby americké úřady po třech letech jeho nepřítomnosti přivřely jedno oko, nebo třeba i obě oči nad jeho návratem do NHL. Jenže zatím to vypadá, že se šeredně plete.

Dokud Vojnov nedokáže přesvědčit americké přistěhovalecké úřady před nákupem letenek, aby mu povolily vstup, nemusí to ani zkoušet. Úředník na prvním americkém letišti, kde přistane, si při kontrole strčí Vojnovův pas do čtečky, a pak mu sdělí, aby posečkal, až bude letadlo, jímž právě přiletěl, připraveno k odletu tam, odkud právě přiletělo. Zpáteční letenku připíše Vojnovovi na jeho účet.

Jde o to, že Vojnov opustil Ameriku dříve, než přistěhovalecký úřad rozhodl, zda ho vyhostí nebo ne. V té chvíli to bylo poměrně chytré rozhodnutí: kdyby se dočkal vyhoštění, znamenalo by to, že se nesmí po řadu let vrátit. Množství takto zapovězených let by záviselo na paragrafu nebo paragrafech, jehož či jichž by úřad užil ke zdůvodnění svého nařízení.

Jak to vypadá ve skutečnosti, to Vojnov zjistil v roce 2016. NHL tenkrát sdělila ruskému hokejovému svazu, že mu dovoluje výměnu jednoho hráče po uzávěrce k ohlášení sestav pro Světový pohár: Vojnov nesmí vstoupit na území USA, kde Rusové sehráli pár přípravných utkání, řekla pořádající NHL, se souhlasem spolupořádajících odborů NHLPA, a Kanada uznává podobná nařízení amerických úřadů i pro své území, stejně, jako by americké úřady uznaly, že na jejich území nesmí vstoupit člověk, který má kvůli trestné činnosti zakázán vstup do Kanady.

Z ruské strany, zvláště skrz sdělovací prostředky, padlo něco ostrých slov o severoamerickém kulturním imperialismu, ale nakonec zasáhly politické úřady. Podobně jako v případě letošní olympiády v Jižní Koreji, kam olympijští úřadové povolili vstup pouze jednotlivým ruským sportovcům, případně i sportovcům složeným do mužstev, ale bez ruského státního znaku. Když se stalo, že vyhráli, nesměla zaznít ruská hymna. Tak jako v olympijském případě, zasáhl u Světového poháru ruský president Vladimír Putin, který se zatvářil, že uznává americké zákony.

Kdo dal komu pár facek

Celé to začalo tím, že Vojnov, tehdy ještě zaměstnanec Los Angeles Kings, v říjnu 2015 přivezl svoji manželku Martu Varlamovou na pohotovostní oddělení místní nemocnice. Dostalo se ji patřičného ošetření, jenže někdo z ošetřujícího personálu přivolal policii, neboť, podle lékařského záznamu pořízeného při přijetí i po ošetření, zranění milostivé paní vypadala spíše na pár ran pěstí než na celkem nevinný pád a naráz do nábytku díky podnapilosti.

Co a jak říkala paní Varlamova během vyšetřování v nemocnici, zůstává předmětem sporu: podle právníka, který ji zastupoval, mohla těžko odpovídat souvisle, když neumí anglicky. Policisté, tvrdila obhajoba, s sebou nepřivezla žádného tlumočníka, či místopřísežného znalce obou řečí, ruštiny i angličtiny.

To je pravda, připustil okresní žalobce, jenže odborný posudek lékařů a sester z nemocniční pohotovosti je zcela jednoznačný.

Marta Varlamova sice několikrát soudu sdělila, tentokráte už prostřednictvím soudního tlumočníka a pod přísahou, že její manžel je nevinen, jenže soudce dál najevo, že jí není ochoten uvěřit.

NHL mezitím postavila Vojnova mimo hru. S tím, že do rozsudku bude dostávat pravidelný plat; co bude pak, to se uvidí podle rozsudku.

Vojnov pak podnikl krok, který považoval za mazaný: sdělil soudu, že se přizná k přečinu, pakliže bude zbaven žaloby ze zločinu. Nejen, že tresty za přečiny jsou nižší než za zločiny, ale také by se tím vyhnul automatické deportaci.

Soudce si byl samozřejmě vědom, že kdyby to zamítl, dostal by se do prekérní situace, cizím jménem šlamastyka: přelíčení by pokračovalo do nekonečna, podle americké právní hantýrky on řekl - ona řekla (he said - she said), a k průkaznému důkazu by došlo jedině náhodou.

A Vojnov si byl stejně tak dobře vědom, že když se dozná, skončí veškeré otázky, včetně těch nepříjemných, kdy by se soud mohl dozvědět více než věděl až dosud.

Dostal 90 dnů fešáckého kriminálu, povinný kurs slušnosti k dáme, a všechno vypadalo skvěle. Až do chvíle, kdy ho pustili po odsezených 45 dnech z basy: v tu chvíli dostal želízka a úředníci přistěhovaleckého úřadu ho odvezli do své vyšetřovací cely. V ní měl Vojnov zůstat do chvíle, kdy se tento úřad rozhodne, zda smí nebo nesmí zůstat v Americe. Zabásli ho proto, řekli úředníci přistěhovaleckého úřadu, aby jim neutekl. Jestli to s tou obavou přehnali nebo ne, to už je dnes celkem jedno.

Podstatné je, že Vojnov vzápětí sdělil, že v takovém případě odejde ze Spojených států dobrovolně. Jak řečeno, vyhnul se tím vyhoštění, které by mu zavřelo dveře k návratu, jenže současně tím vlastně vyhostil sama sebe, a na území USA nebo Kanady nemůže vstoupit, dokud nebude tahle celá záležitost uzavřena v jeho prospěch. Tedy rozhodnutím, že by tehdy nebyl vyhoštěn, a tudíž není vyhoštěn ani teď.

A co NHL?

To je zase trochu jiná kapitola.

Soutěž vyřadila Vojnova ze svých řad. Jak sdělil zástupce komisaře NHL Bill Daly, liga nemůže mluvit o všem ostatním (ani do všeho ostatního), ale aby se Vojnov dostal zpět, musel by požádat komisaře soutěže Garyho Bettmana. Ten by ho vyslechl. Také by pohovořil s mužstvem nebo mužstvy, s nimiž Vojnov jedná. Vyžádal by si také názor NHLPA, případně dalších svědků, kteří by mu mohli říci něco více nejen o případu samotném, ale hlavně o Vojnovově povaze.

Rozhodnutí NHL by pak nezáviselo na rozhodnutí amerických úřadů. Padlo by ve chvíli, kdy už úřady Vojnovovi dovolily, aby přicestoval, ostatně, jinak by také nemohl předstoupit před Bettmana, ale liga má trochu jiná měřítka.

Jedním z nich je ustanovení o pověsti hokeje jako sportu, a pověsti NHL jako soutěže.

A tady právě může být další drobný zádrhel: podle ruských sdělovacích prostředků (obzvláště podle listu Sport-Express), zajímá se o Vojnovovy služby až pět mužstev: Florida Panthers, Winnipeg Jets, New York Islanders, New York Rangers a Montreal Canadiens.

Zmiňovaná mužstva ovšem o věci mlčí. Nemlčí ale Los Angeles Kings, kde Vojnov hrával. Kdyby se měl vrátit, došlo by k zajímavé smluvní hádance: práva na hokejové služby ruského obránce patří i nadále, dnes jen na papíře, Kings. Pětiletá smlouva, v tuto chvíli v divném stavu zrušování, ale ne zrušení, říká, že kdyby se vrátil, musel by se v první řadě buď vrátit nebo domluvit s Los Angeles. Smlouva, která by mu v příštím roce vynesla pět a půl miliónů dolarů, vyprší až po sezóně let 2018-2019. Zcela volným hráčem bude Vojnov až v sezóně let 2019-2020.

Generální manažer Kings Rod Blake ovšem považuje otázku za neuvěřitelně předčasnou: překážky, které by Vojnov musel překonat před tím, než by požádal NHL, aby mu povolila návrat, nemají s mužstvem nic společného.

Ano, ovšem ve chvíli, kdyby přistěhovalecké úřady řekly, že se Vjaceslav Vojnov smí vrátit, ale že pracovní povolení může dostat teprve ve chvíli, kdy bude znám zaměstnavatel, budou Kings muset říci tak nebo naopak. A podobně se budou muset vyjádřit, dojde-li k jednání před komisařem ligy.

Jistě, řekl Blake, ale to je v tuto chvíli tak vzdálené současnému dění, že vedení mužstva zatím ani nenapadlo se o tom nějak bavit. V tuto chvíli je to mezi Vojnovem a jeho zástupci. Kings se to zatím netýká ani dost málo, uzavřel jejich generální manažer.

Zda se to týká Vojnovova zástupce, právníka Rolanda Hedgese z kanadského hlavního města Ottawy, není známo: zatím neodpověděl na tu nejjednodušší otázka, totiž, zda se jeho zákazník už nějak zkusil domluvit s americkými přistěhovaleckými úřady.

To by totiž musel udělat i v nepravděpodobném případě, že by se ucházel o místo v některém kanadském mužstvu. Z 31 mužstev NHL jich 24 sídlí v Americe. Těžko lze očekávat, že by některé kanadské muzstvo najalo Vojnova, aby hrál pouze na kanadském ledě, čili, aby nepřekročil 49. rovnoběžku, která tvoří hranici mezi Kanadou a USA.

Zajímavé ale je, kolik příznivců mužstev, jež se údajně zajímají o Vjačeslava Vojnova, nemá z těch zpráv žádnou radost. Na debatních stránkách zmíněných mužstev, ale i na různých jiných sítích, převažují názory, které připouští, že Vojnov umí hrát hokej, ale že si nepřejí, aby jejich miláčci zaměstnávali násilníka. Stanoviska, podle nichž si Vojnov odpykal trest, neboli, jak se říká anglicky, vrátil společnosti, co její jest (he paid his debt to society), pravidelně zapadají mezi množstvím hlasů, které nemíní odpustit. A je jedno, zda nesouhlasné hlasy pochází od nějaké předem domluvené nátlakové skupiny. Mužstva profesionálních sportovních soutěží si dávají veliký pozor, aby nešlápla někomu na kuří oko, zvlášť, jde-li o případ takto ošemetný.

Cesta Vjačeslava Vojnova zpět do NHL bude hodně trnitá, pakliže bude vůbec průchodná.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter