RETRO: Pohnutý osud Clinta Malarchuka - děsivé zranění, deprese, pokus o sebevraždu

Hokejovým světem otřáslo smrtelné zranění Adama Johnsona, bývalého hráče NHL, naposledy hokejisty britského Nottinghamu. Jedním z nejznámějších zranění tohoto druhu v NHL, jež mělo díky bohu šťastný konec, zůstává incident Clinta Malarchuka z 22. března 1989.

Osmadvacetiletý gólman Buffala Sabres utrpěl na domácím hřišti řeznou ránu do oblasti krku během televizí přenášeného utkání. Ihned po kontaktu s dvojicí hráčů, jednoho soupeře a jednoho vlastního, začal masivně krvácet z krční tepny přímo na ledovou plochu.

V první moment ani netušil, co se stalo. Jakmile uviděl krev, pochopil, že je zle. „Dával jsem si tak tři minuty. Jediné, co jsem chtěl, bylo dostat se rychle z ledu,“ vzpomínal později. „Matka se dívala na utkání v televizi a nechtěl jsem, aby mě viděla umírat.“

Malarchuk na připojeném videu ukazuje, jak nedostatečné chrániče krku se v jeho době používaly. Horní část krčních tepen byla úplně odkrytá. Kustoda v šatně prý v nejtěžší chvilce prosil, aby „ho držel za ruku, až bude odcházet“. A matce aby předal vzkaz, že jí miluje. Byť mu asi nebylo možné vyhovět, prosil také o kněze.

Všechno dopadlo dobře jen díky fundovanému zásahu Jima Pizzutelliho, kondičního trenéra Sabres. Veterán vietnamské války se zkušenostmi od zdravotníků zaštípnul naříznutou tepnu, klekl si na Malarchukovu klíční kost, zpomalil srdeční tep a dech, čímž snížil množství krve vytékající z rány. Ve všem vytrval, dokud nepřijeli lékaři. Ti pak potvrdili, že bez Pizzutelliho zásahu by zraněný před jejich příjezdem stoprocentně zemřel.

Člen trenérského štábu přezdívaný „Pizza“ rozhodně nebyl lékař, dokonce i jeho působení u zdravotníků ve Vietnamu mu nebylo hlavní náplní práce u armády (je zmiňováno jako „part-time“ - doslova částečný úvazek). Reagoval ovšem zkušeně. Už během sprintu po ledě kontroloval kapsy, aby našel něco, čím ránu ucpe. „Kluci odpadali. Já ho přitom potřeboval dostat pryč. Kdyby se to stalo na druhé straně hřiště, odkud to bylo dál, kdo ví, jak to celé dopadlo,“ říkal po letech novinářům.

Hororová scéna si vyžádala oběti i mezi přítomnými v hale. Jedenáct lidí v hledišti omdlelo, dva dostali infarkt, tři hokejisté se přímo na ledové ploše pozvraceli. Sám postižený ztratil litr a půl krve, doktoři potřebovali na zašití patnácticentimetrové rány asi 300 stehů.

Clint Malarchuk může 22. březen úplně vážně považovat za své druhé narozeniny.

Zvažovali jsme, zda video zařadit. Nakonec ho uvádíme v kontextu s komentářem. Varujeme ale citlivější povahy; nejde o nic, co musíte vidět:

Noční můry, deprese

Po deseti dnech byl propuštěn z nemocnice. Buffalská hala ho přivítala ovacemi ve stoje. V další sezóně se dokázal do branky Sabres vrátit, moc toho už ale na špičkové úrovni neodchytal. Neustále bojoval s úzkostnými stavy a záchvaty paniky. Ve spánku ho pronásledovaly noční můry.

Jeho zranění se stalo v jistém smyslu proslulým. Je připomínáno po každém krvácivém incidentu v ledním hokeji a nemusí jít nutně o NHL. Šlo o skutečně extrémní záležitost, která naštěstí neskončila tragicky. Tím lépe se na ni vzpomíná.

Když už jsme u toho, NHL má ve své historii jedinou oběť přímo spojovanou se zraněním ze hry. Bill Masterton, po němž je dnes pojmenována cena za oddanost hokeji, zemřel v lednu 1968 na vážné zranění hlavy. Může sem ale patřit také Howie Morenz. Útočník Montrealu, později vyhlášený nejlepším hokejistou NHL první poloviny 20. století, si v roce 1937 během zápasu „jen“ zlomil nohu. Pár dnů poté bohužel zemřel v nemocnici na krevní sraženiny, které se zraněním nepochybně - byť nepřímo - souvisely.

Malarchuk byl rád, když potkal ve své budoucí manželce ženu, která hokej nikdy nesledovala a jeho minulost tudíž neznala. S Joanie se vzali v roce 2006. Bývalý hokejista nicméně dál bojoval s vnitřními démony, propadl alkoholu a celý vztah proto procházel těžkými zkouškami.

V okamžiku eskalace jedné vypjaté hádky sebral zbraň, dal si jí pod bradu a vystřelil. K údivu obou dvou ale nepadl. Kulka mu zranila nos a bradu, což prozradilo okamžité krvácení. Manželka zavolala sanitku. V nemocnici pak lékaři doplnili rozsah postižení ještě o jazyk a zub.

Clint Malarchuk se potřetí narodil.

„Ne, nechtěl jsem umřít. Chtěl jsem jen utišit tu bolest. Myslím, že spousta sebevrahů vám řekne to samé,“ vysvětloval své pohnutky.

Cesta zpět

Po sebevražedném pokusu nastoupil terapie. Byla mu diagnostikována posttraumatická stresová porucha. „Žil jsem s tím dvacet let, než to někdo pojmenoval,“ konstatoval smutně.

Spolu s manželkou se nyní snaží pomáhat lidem v podobně těžkých psychických situacích. Společně apelují, aby lidé své potíže řešili. „Dostávám emaily, žasnu, kolik je na světě Clintů Malarchuků!“ svěřoval se před pár lety kanadskému tisku.

Pořádá semináře, promlouvá k lidem s depresemi. Nechce prý působit jako kazatel. Svou úlohu chápe tak, že ho tady bůh nechal „pro ty, kteří trpí“.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter