TOP TEN nejlepších hráčů historie Penguins. Jágr třetí za Lemieuxem a Crosbym

V roce 1967 došlo k prvnímu významnému rozšíření „Original Six“. Několik klubů tak na konci této sezóny slaví padesátileté výročí působení v NHL. Patří mezi ně také Pittsburgh. První tým, který jsme měli v letech 1991 a 92 možnost sledovat ve finále Stanley Cupu živě. Současně tým, kde zanechal hlubokou stopu fenomén Jaromír Jágr.

Také z těchto důvodů mají Tučňáci v České republice tradičně hodně fanoušků. Nejen jim teď přinášíme desítku nejlepších „Penguinů“ v dějinách klubu, vyhlášenou právě u příležitosti padesátiletého výročí založení této organizace.

1. Mario Lemieux

Málo hokejistů ztělesňuje určitý klub tak jako Mario Lemieux. V roce 1984 naskočil v Pittsburghu do NHL a brzo se z něj stal soupeř pro bezkonkurenčního Waynea Gretzkyho. Na rozdíl od čísla 99 však číslo 66 zůstalo celou kariéru v jednom dresu. Pozvedl ho ze suterénu až na samý vrchol. V letech 1991 a 92 dovedl Pens ke dvěma Stanley Cupům, v obou vítězných letech dostal Conn Smythe Trophy pro nejužitečnějšího hráče play off.

Šestkrát vyhrál Art Ross Trophy, třikrát Hart Trophy. Rozladěný ze zákeřných faulů ukončil v necelých 32 letech kariéru. Vrátil se, aby klub podruhé zachránil, tentokrát jako jeho spolumajitel. Nakonec se po třech a půl letech vrátil i na led, aby se postaral o jeden z nejúžasnějších comebacků v dějinách NHL. Celou kariéru mu komplikovaly nejrůznější zdravotní problémy, včetně rakoviny, kterou v roce 1993 úspěšně překonal. Být zdravější, byl by v historické produktivitě nejspíš na úrovni Gretzkyho.

2. Sidney Crosby

Leckoho u nás to možná naštve, nicméně asi nepřekvapí, že je v pořadí před Jágrem. V historické produktivitě slavného Čecha sotva kdy předstihne, je to ale Kanaďan a nikdo mu nikdy nevezme, že dovedl klub z pozice kapitána dvakrát ke Stanley Cupu (2009 a 2016), čímž napodobil Lemieuxovu éru. Pittsburgh může děkovat loterijnímu míčku, který mu v roce 2005 přisoudil první volbu v draftu a dal možnost ukázat na hráče, který patří k nejlepším ve své době.

3. Jaromír Jágr

Druhý nejproduktivnější hokejista v historii ligy. Zůstal před ním už jen pan nedostižný. Robert Reichel kdysi řekl, že Jágrova výhoda byla, že z něj v Pittsburghu „chtěli udělat hvězdu“. V nabité sestavě dostával od začátku dost prostoru. V prvních dvou letech vyhrál dva Stanley Cupy a myslel si, že je bude vyhrávat pořád. Teprve později pochopil, jaké štěstí v tomto směru měl.

Po odchodu Rona Francise dostal v roce 1998 na tři roky na dres kapitánské céčko. Ve druhé polovině devadesátých let byl zřejmě nejlepším útočníkem světa. Do horních pater produktivity tahal zcela průměrné hráče, stačilo strčit je k němu do lajny. Z Pittsburghu neodcházel v dobrém, nedávné setkání s Mario Lemieuxem na vyhlašování nejlepších hokejistů historie snad staré rány zahojilo. Klubový šéf naznačil, že i Jágrův dres bude jednou viset pod stropem pittsburghské arény.

4. Jevgenij Malkin

Svého předchůdce v pořadí stylem hry hodně připomíná. Vysoký, šikovný, výborný kolem mantinelů. Agent se s Malkinovým odchodem za moře nadřel, z Magnitogorsku prchal v roce 2006 jako zločinec. Celou kariéru stojí ve stínu Sidneyho Crosbyho, nejlepší výkony obvykle předváděl právě v kapitánově nepřítomnosti. Stejně jako jeho dvojče se výrazně podepsal pod dva vyhrané Stanley Cupy (2009 a 2016), stejně jako Crosby vyhrál dvakrát ligovou produktivitu.

5. Ron Francis

Jeden z nejlepších obousměrných útočníků hokejové historie. Dvojnásobný vítěz Stanley Cupu (1991 a 92) se nikdy neštítil práce dozadu, nadto je třetí mezi nejlepšími nahrávači v historii klubu a čtvrtý v počtu nasbíraných bodů. Ještě výrazněji se zapsal do dějin Hartfordu Whalers, kde strávil deset let před příchodem do Pittsburghu a kde drží snad všechny ofenzivní rekordy.

Přestože stál často ve stínu zářivějších hvězd, jeho vliv na výsledky a spoluhráče je nezpochybnitelný. Jaromír Jágr se nikdy netajil tím, kolik se toho právě od Rona Francise naučil. V roce 1995 vyhrál současný generální manažer Caroliny (následovník Hartfordu) Selke Trophy pro nejlépe bránícího útočníka. S 1249 asistencemi je za Gretzkym (1963) druhým nejlepším nahrávačem historie NHL.

6. Rick Kehoe

Jeden ze starších ročníků. Draftovalo ho v roce 1971 Toronto, odkud byl o tři roky později vyměněn právě do Pittsburghu, kde strávil nadcházejících jedenáct let. Vyrovnaný střelec dával pravidelně kolem třiceti branek za sezónu. Když končil v roce 1985 kariéru, byl historicky nejproduktivnějším Tučňákem (636 bodů) a za Jeanem Pronovostem druhý v gólech (312).

Hráč známý svou čistou hrou, v roce 1981 dostal Lady Byng Trophy za gentlemanské chování, je v Pittsburghu aktuálně pátý v nasbíraných bodech a čtvrtý v nastřílených gólech. Kariéru mu ve 33 letech předčasně ukončilo zranění krku, po kterém nemůže hýbat pravou rukou. Ve vítězných letech 1991 a 92 stál na střídačce jako asistent trenéra.

7. Jean Pronovost

Příslušník slavné hokejové rodiny, jeho bratři Marcel, Claude a Andre rovněž přeskakovali mantinely NHL. V Pittsburghu působil od roku 1968 a odehrál tu 10 ze 14 sezón strávených v nejslavnější hokejové lize. Stal se prvním hráčem klubové historie, který nasbíral 100 bodů a nastřílel 50 branek za sezónu. Když byl v roce 1978 vyměněn do Atlanty, držel týmové rekordy v bodech (603) a nastřílených gólech (316).

8. Tom Barrasso

Kariéru nezačínal v Pittsburghu a ani ji zde nekončil, těch 12 sezón, které tady odchytal, ale patří do výkladní skříně klubové historie. Byl u obou Stanley Cupů 1991 a 92, první finálovou sérii proti Minnesotě zakončil shutoutem (8:0). Kariéru mu hodně rozbourala zranění, ze sezón 1994-95 a 1996-97 odchytal dohromady jen sedm utkání. Pořád ovšem stihnul nastoupit k 777 zápasům a stát se prvním americkým brankářem, který dosáhl na 300 vítězství.

9. Kevin Stevens

Když byl na vrcholu, málokdo se mu v Pittbusrghu vyrovnal (odhlédneme-li od Lemieuxe pochopitelně). V letech 1991-93 nastřílel dvakrát po sobě 50 branek a zapsal přes 100 bodů. Fyzicky skvěle disponovaný hráč, jakých Pittsburgh ve své historii moc neměl. Poté, co v letech 1995-2001 vystřídal postupně Los Angeles, NY Rangers a Philadelphii, zakončil kariéru v roce 2002 jako Tučňák.

10. Marc-Andre Fleury

Nad jeho budoucností v městě oceli se stahují mračna. Pens ho v roce 2003 jako jedničku draftovali, jinde zatím nechytal. V Pittbusrghu drží hromadu brankářských rekordů, loni druhým Stanley Cupem vyrovnal Toma Barrassa. Právě jeho jméno se ale nejčastěji diskutuje v souvislosti s rozšiřovacím draftem, kde si v létě bude moct nový tým z Las Vegas vybrat od svých konkurentů po jednom hráči. Pens nejspíš budou chránit mladšího Matta Murrayho. Fleuryho se možná pokusí do té doby vyměnit, aby ho neztratili úplně zadarmo.
 

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter