Bílá, komu by se nelíbila? Aneb proč jsou barevné betony pro brankáře špatné

Kromě bílé i modrá, červená, hnědá, stříbrná nebo zlatá. Všechny tyhle barvy betonů a mnohé další už na sebe brankáři NHL během uplynulých let navlékli. Jako třeba v listopadu jednička Montrealu Carey Price, který se na nějaký čas představil v kompletně rudé výstroji. Následně ale „naskočil“ zpátky do chráničů klasické bílé barvy. Což, jak bývá za mořem zvykem, nezůstalo bez povšimnutí. Co je na bílé tak skvělého?

Že by brankářům tolik imponovala jednoduchost a složité tvary na výstroji se většině nezamlouvaly? Ne, pravda je jinde. Maskovaní muži by ze sebe klidně (řečeno se špetkou nadsázky) udělali duhové panáky. Podstatná část z nich ale věří, že bílé betony znesnadňují práci střelcům soupeře. Proč? Za prvé chrániče smetanové barvy vypadají širší, aspoň to tvrdí lidé z hokejového prostředí. A za druhé má prý zakončující hráč větší problém rozpoznat, zda míří do branky (protože síť v kleci je přeci také bílá), nebo ještě stále do gólmana. Nesmysl, říkáte si? Možná, ale v nejlepší lize světa si na detailech potrpí. Aspoň někteří.

„Podle mě každý dobře ví, kde je ještě branka a kde už brankář,“ odmítl Carey Price spekulace o nevýhodě svých červených betonů. „Chtěl jsem jen na pár dní udělat změnu. Sklidily dobrý ohlas už při používání na tréninku, tak proč je nezkusit během samotného zápasu.“

To Marc-André Fleury z Las Vegas už patří ke skupince, která bílou variantu považuje pro většinu utkání sezony za vhodnější. Také hvězda Golden Knights mezi mantinely často vyjíždí ve zlatavých krasavcích na nohách, kteří upoutají pozornost na první pohled. Avšak nepoužívá je vždy. Často brankoviště hájí v chráničích, které jsou tmavé pouze v jejich prostřední části, po obvodu dominuje bílá.

„Mám pořád na paměti, že bych měl mít na betonech co nejvíc bílé barvy,“ připustil Fleury před novináři ze serveru nhl.com. „Zlatou barvou jsem se chtěl trošku přiblížit časům, kdy jsem v Pittsburghu nosil žluté chrániče. Navíc k symbolům našeho klubu se přesně tohle hodí. Ale pořád platí, že ve většině případů budu nosit bílé betony,“ ujistil.

Nilsson se cítil malý

Historie i současnost ukazují, že gólmani mnohdy ani nemají na výběr, jak bude jejich róba vypadat. Tak třeba švédský lapač puků Anders Nilsson, nedávno vyměněný z Vancouveru do Ottawy, dostal od tehdejších koučů Canucks jasný vzkaz. „Hned první den, kdy jsem se setkal s novým trenérem brankářů Ianem Clarkem, tak mi řekl, že má jediný požadavek: aby byly obvody betonů bílé. Uprostřed mohly mít jakoukoli barvu, ale na okraji prostě musely zůstat bílé,“ vzpomínal Nilsson. Clark je přesně tím typem člověka, jenž považuje tmavé okraje za přílišnou výhodu pro střelce při zakončení.

K Nilssonovi se mimochodem v tomto ohledu váže ještě jedna zajímavá příhoda. Zatímco většinu minulého ročníku nosil celou modrou výstroj, před jarním mistrovství světa sáhl k bílé klasice. A výsledek? Osmadvacetiletý dlouhán Švédům vychytal další zlatou medaili, dokonce se dostal do all-star týmu turnaje. 

„Zaznamenal jsem, že v modrých betonech sice vypadám stylově, ale zároveň menší,“ popisoval Nilsson. „Přišlo mi, že mám kolem sebe více volných míst, proto jsem před šampionátem zvolil změnu. Možná to bylo jen o pocitech v mé hlavě, ale cítil jsem, že pro soupeře vypadám větší.“

Začnou se v budoucnu k bílé výstroji vracet i další gólmani, kteří doteď volili tmavou variantu?

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter